❦
Neděle 5. března 1882
Znovu jsem zajela do Monaka poslechnout si Faura — jinak nevycházím, pořád pracuji. Bojidar kreslí vedle mě — i večer.Dimanche 5 mars 1882 Je suis retournée à Monaco réentendre Faure, autrement je ne sors pas, travaillant tout le temps. Bojidar dessine à côté de moi, le soir aussi.
Tatínek našel v Monaku synovce, pana Savina, který za dva dny právě prohrál 125 000 franků.
Papa a trouvé à Monaco un neveu, M. Savine qui vient de perdre depuis deux jours 1 25 mille francs.
Nedávno obědval u nás — tehdy ještě s mnoha penězi — a dnes úplně bez haléře — ale prý je velmi bohatý. Je to vysoký mladý blonďák, dost hezký, z nejlepší společnosti, pokud jsem mohla posoudit. Udělal na Dinu a zejména na mě podivný dojem — nevím přesně jaký — ale je to bizarní pocit.
Il a déjeuné l’autre jour chez nous, ayant encore beaucoup d’argent et aujourd’hui totalement décavé mais il paraît qu’il est très riche. C’est un grand jeune homme blond assez beau, du meilleur monde autant que j’ai pu voir. Il nous a fait à Dina et surtout à moi un drôle d’effet, je ne sais au juste quoi, mais c’est une impression bizarre.
Měla bych tu zůstat ještě dva měsíce a víc — tolik věcí k dělání!… A především se ukazuje, že bez hledání mám teď tři čtyři věci k malování. A pomyslet, že jsem ztratila měsíc… Ne! Je lepší to neříkat — to přináší smůlu… Chtěla jsem říci, že každý den vidím dál… To jest — na začátku jsem neviděla nic a teď konečně… tak… vidím přírodu jinak, začínám… zkrátka cítím. Ach ne!
Il me faudrait rester encore deux mois ici et plus; tant de choses à faire !... Et d’abord on retrouve que sans chercher, j’ai trois ou quatre choses à faire à présent. Et dire que j’ai perdu un mois... Non ! Il vaut mieux ne pas dire, ça porte malheur... j’allais dire qe tous les jours je vois plus loin.. C’est-à-dire dans les commencements je ne voyais rien et maintenant enfin... des... je vois la nature autrement, je commence à... enfin je sens. Ah ! non.