Sobota 25. února 1882

Jedeme všichni do Monte Carla na představení „Fausta" s Faurem, Maurelem, Gayarrem, Albanem a Scalchiovou. Pět soustředěných umělců — z nichž jediný stačí udělat štěstí celého večera…
Ale nespokojena s toaletou a navíc zmítaná záchvatem hrozné horečky netoužila jsem po celou dobu po ničem jiném než: aby to skončilo. Byla jsem rudá, mračila jsem se — sundavši klobouk, měla jsem rozcuchané vlasy — zkrátka hrozná — a právě tehdy tam byl celý svět. Víte, jak je svět — viděli mě takovou a budou říkat, že jsem taková, aniž by se obtěžovali pomyslet, že to bylo jednou náhodou — ostatně je to docela přirozené. Proto by žena raději měla všeho se vzdát, než se okázale ukázat v nevýhodném světle. Byla taková, pak onaká, pak kdoví jaká — a dost a na dlouho. Ošklivěla, za prvé. Měla rozcuchané vlasy, nepochybně kvůli uměleckým pretencím, za druhé. Špatně se drží a vypadá zuřivě, za třetí. A já, která jsem se tu tak toužila ukázat krásná.

Poznámky

Pozn. překl.: Opera Charlese Gounoda (1818–1893), premiéra 1859, jedna z nejpopulárnějších oper 19. století. Jean-Baptiste Faure, Victor Maurel, Julián Gayarre, Emma Albani a Sofia Scalchi patřili k nejslavnějším operním pěvcům své doby.