Pátek 10. února 1882

Byl to tak krutý úder, že jsem právě prožila tři skutečně nešťastné dny. Velký obraz už nedělám — jen věci rozumnější, jednodušší a studie. Slavnostní rozhodnutí: nezmarnit více ani minuty a nedělat čáru do vzduchu. Soustředit se.
Bastien mi to doporučuje, Julian rovněž — i šťastná Breslau. Ano, vpravdě šťastná — a dala bych za to, abych byla tak šťastná jako ona, bez váhání vše, čemu se říká moje štěstí a bohatství. Deset tisíc franků ročního příjmu, aby byl člověk nezávislý — a k tomu talent — a má člověk vše.
Přesto — je strašně šťastná ta dívka. Cítím se tak ubohá pokaždé, když pomyslím na ten Wolffův článek. A přece to není to, čemu se říká závist. Nemám srdce to analyzovat a hledat literární výrazy…