Sobota 29. října 1881
Konečně jsem viděla Alhambru — záměrně jsem se nezdržovala u toho nejkrásnějšího, zaprvé abych se na Granadu nepřivázala, a pak průvodce a teta svou přítomností rušily mé umělecké prožitky. Slibuju si, že to vše znovu uvidím. Granada z věže je obdivuhodně krásná — dokonale. Zasněžené hory, obrovské stromy, nádherné rostliny a květy, čisté nebe a Granada sama se svými bílými domy, lehnuvší na slunci uprostřed vší té přírodní nádhery; [Zamazaná slova: arabské zdi, věže Generalife] a Alhambry! A v dálce obrovský obzor — říkalo by se moře; vskutku — chybí jen moře, aby to byla nejkrásnější krajina světa. Co se týče samotného paláce, je fantasticky krásný — je třeba vidět ty klenby [Zamazané slovo: nečitelné], různorodé, tu jemnost práce, ty zdi jako z krajek a ty stropy připomínající nádherné stalaktity podpírané mramorovými sloupky nenapodobitelné elegance. Člověk zavře oči a představí si ty zázraky obydlené. Tehdejší typy, kostýmy, tryskající fontány a krásné sultánky. [TŘI ČTVRTINY dvou prázdných stránek] Arabský oděv je jistě nejkrásnější na světě. Nic se nevyrovná hrdé eleganci těch nádherných drapérií. Uchvátil mě nebožtík Boabdil a jeho Maurové, které si sním, jak se procházejí tímto palácem, jedinečným na světě — ale mám vztek na suché zdi Toleda, jež ve mně zanechalo dojem krymské vesnice. Kdežto Granada a Alhambra!! Odpoledne maluji studii v malé uličce a po skončení napíšu na zeď: zde pracoval Andrey 1881. Jenomže stín na pravé straně studie má příliš teplý tón, což ubírá světlu lesku — a to mě trápí. Víte, že je chladno a že jsem měla prsty tak zkřehlé, že jsem musela jít se zahřát na slunce? To mě nikterak nepovzbuzuje k setrvání zde — nemohu-li pracovat pod širým nebem, proč bych tu