Sobota 22. října 1881

Nuže — jsem v té tolik vychvalované Seville. Zde je náčrt dopisu Julianovi, který vám vysvětlí, [Škrtnuto: proč] že nejsem v náladě vidět. Zkrátka zde ztrácím hodně času. Viděla jsem muzeum — jediný sál plný Murilla; raději bych viděla něco jiného, zejména protože má pouze Panny a jiné světice. Já, barbarská, domýšlivá, nevědomá a hrubá, dosud jsem nespatřila Pannu, jakou si představuji, jakou by Ona měla být. Rafaelovy Panny jsou krásné ve fotografiích... Ostatně vám sdělím svůj vzácný názor, až to znovu uvidím. Murillo mi toho moc neříká, přiznávám — ty Panny s červenými tvářičkami a kulatými tvářemi — je tu ta z Louvru, co se tolik kopíruje, je nejlépe pocítěná, lze ji dokonce nazvat božskou. A tabáková továrna na doutníky a cigarety. Jaký zápach! Kdyby to byl jen tabák! Spletenec žen s holými pažemi a krky, dívek a dětí. Tato hemžící se stvoření jsou z větší části hezká a návštěva je zvláštní. Španělky mají

půvab, který jiné ženy nemají. Zpěvačky z kaváren, točičky doutníků — chodí jako královny a k tomu pružnost, nesrovnatelný půvab. A ty šíje — jak je nesou! Kulaté paže s velmi čistou linií a nádherným tónem... Vítězné a úžasné bytosti. Jedna zejména vstala, aby šla pro tabákové listy... Královský krok, kočičí pružnost, božský půvab... S nádhernou hlavou, oslňující pletí, pažemi, očima, úsměvem. Sakra.¹ Nepočítaje ty, jež mají jen chic — dívky jsou všechny roztomilé a rozkošné. Jsou tam ošklivé, ale málo, a i ty ošklivé mají cosi.