Sobota 22. října 1881

Nuže — jsem v té tolik vychvalované Seville. Zde je náčrt dopisu Julianovi, který vám vysvětlí, [Škrtnuto: proč] že nejsem v rozpoložení něco prohlížet. Zkrátka zde ztrácím hodně času. Viděla jsem muzeum — jediný sál plný Murilla; raději bych viděla něco jiného, zvlášť když jsou tam jen Panny a jiné světice. Já, která jsem barbarská, domýšlivá, nevědomá a hrubá, jsem dosud nespatřila Pannu takovou, jakou si představuji, že by Ona měla být. Rafaelovy Panny jsou krásné ve fotografiích... Ostatně vám sdělím svůj vzácný názor, až to znovu uvidím. Murillo mi toho moc neříká, přiznávám — ty Panny s růžovými tvářičkami a kulatými obličeji — ovšem ta z Louvru, která se tolik kopírovala, je nejlépe procítěná, lze ji dokonce nazvat božskou. A tabáková továrna na doutníky a cigarety. Jaký zápach! Kdyby to byl jen tabák! Změť žen s holými pažemi a krky, dívek a dětí. Ta hemžící se stvoření jsou většinou hezká a je to zvláštní návštěva. Španělky mají

půvab, který jiné ženy nemají. Zpěvačky z kaváren, točičky doutníků — chodí jako královny a k tomu pružnost, nesrovnatelný půvab. A ty krky — jak jsou nasazené! Kulaté paže s velmi čistou linií a nádherným tónem... Vítězné a úžasné bytosti. Jedna zejména vstala, aby šla pro tabákové listy... Královský krok, kočičí pružnost, božský půvab... S nádhernou hlavou, oslňující pletí, pažemi, očima, úsměvem. Hrome.¹ Nepočítaje ty, jež mají jen chic — dívky jsou všechny roztomilé a rozkošné. Jsou tam ošklivé, ale málo, a i ty ošklivé mají cosi.