Středa 12. října 1881

A dnes ráno seškrábal svou kopii, hodil práci za hlavu a vypadá jako někdo, kdo dostal ránu do srdce... Jsou to chvíle sladkého utrpení, jež člověk pozná u druhých, protože jimi sám prošel. Hlava se točí, zdá se, že se vám v nitru něco rozbilo, člověk by plakal pro nic a k tomu lhostejnost připomínající únavu a zoufalství — a přece není nešťastný. Docela dobře by mohlo být, že jedině malba nebo něco jiného... ale já si namlouvám, že jsem příčinou toho rozrušení... Dokončuji svou kopii Velázquezovy Vulkánovy kovárny — soudě dle publika musí být dobrá. Ubozí malíři, kteří dělají zmenšeniny slavných obrazů na prodej, přicházejí několikrát denně dívat se, jak pracuji — i kluci ze Školy výtvarných umění i cizinci, z nichž několik — Angličanů, Francouzů a Španělů — hovořících přitom mezi sebou mi říkalo nejlaskavější věci. A když se vzdálím, šplhají na schůdky, aby viděli mé velké štětce a jak je to malováno — jedním slovem mé ubohé

děti — [Zamazaná slova: bylo by proč] se nadumat pýchou, kdyby člověk [Zamazané slovo: nebyl tak] ctižádostivý. Španělé jsou zábavní — dva nebo tři malíři dle zdání přišli se podívat na mé dílo, pak se šli poradit s kopistou nalevo, který jim řekl, kdo tu nádhernou kopii dělá (já jsem byla na druhém konci sálu) — a oni procházejíce kolem mě mi hluboce pokývali a učinili velmi souhlasné gesto směrem k obrazu, mručíce přitom cosi; ostatně tyto obrovské triumfy nepřestávají, dokonce mi to zabránilo pořádně pracovat. Escobar nás doprovází do Retira, které je rozhodně elegantnější než Bois de Boulogne. Escobar je milý a galantní jako Španěl, ale nemyslím, že bych mu zamotala hlavu. Ta Paříž — vždy jsem ji fyzicky nenáviděla, vždy, vždy — jak je Madrid [Zamazané slovo: sympatičtější], přes své nepravidelné ulice a chudobný vzhled v porovnání s Paříží; pohleďte na Paříž. Záleží na tom, co vám přináší. Když vám přináší — a pak ta imbecilní Evropa, která ji mlčky uznává za hlavní město — ale já ji nenávidím jako město: ta její elegance unavuje, ty obchody, kokotky, nové domy — je to strašně protiúmělecké. Ó Řím a Madrid jsou jí trochu podobné. Ach! jih. Jsem z jihu — narozená na Ukrajině a odrostlá v Nizze — a jih zbožňuji.