Pondělí 12. září 1881

Pan Géry přišel včera večer, Bojidar byl tady, pili jsme čaj v pěti až do deseti hodin večer — v té nejsvatější počestnosti.
Já, když jsem slýchala špatně mluvit o dámách ze společnosti, když jsem slýchala, že nejsou slušné, že je nelze přijímat, že jsou lehkovážné, kompromitované atd. — představovala jsem si, že tyto ženy se opily před lidmi, měly milence nebo přinejmenším se líbaly s muži, nosily příliš hluboký výstřih, chodily na noční večeře do restaurací... Ukazuje se, že nic z toho není třeba a stačí vésti mnišský život, jaký vedeme, a přidat k tomu Soutza a Tchoumakoffovou. Ale to mě už netrápí.
Ostatně, plivám krev. Ó poesie! Plivat, pliji. Je to rozkošné.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“ (doslova „jak se patří“). ↩