Neděle 11. září 1881

Co jsem dlouho tušila, je pravda — Čumakovy, ty tak ploché a tak lichotivé, jsou hadí jazyky. Matka o nás říká hrůzy. Myslela jsem si, že je špinavá — ona to je. Bojidar mi to vypravuje. Lže, když vypráví historky, ale dokud je s někým přítelem, je jím opravdu, a právě teď je naším přítelem a já mu věřím. A poněvadž miluje drby a já jsem zvídavá, dostala jsem se k podrobnostem. Napadají mé blízké — dobrá; ale i mě samotnou. Bojidar říká — „věci ohavné." Co jsem vám říkala nedávno? Jenže před třemi lety by mě to bylo zoufalilo, teď je to příliš známá věc, jsem na to zvyklá. Soutzo prý prohlásil, že Robert-Fleury, otec Gavini, celá hromada dalších, byli mými milenci myslím. Proč si znečišťovat pero? Proto, aby se vědělo, co si máme myslet o pomluvách. Vy, kdo mě budete číst, kdo znáte můj život jako já sama, uvidíte, co se říká, a po tom, co vám řeknou o jiných, tomu budete věřit. Žádná důvěřivost, prosím vás, buďte nedůvěřiví, ale vysloví-li někdo ohavnost o člověku, který ani není vaším přítelem — praštěte toho zbabělce, protože slušný člověk opakuje jen zřídka hrůzy, [Zamazané slovo: meme] i ty, o nichž je jist. Ostatně vím, že má pověst je docela úsměvná.