Pátek 12. srpna 1881

Snad si myslíte, že jsem se k něčemu rozhodla! Nic nedokážu udělat! Mám tu strašnou jistotu své neschopnosti! Obrazy Breslau mi tanou před očima a já se nedokážu do ničeho pustit! Už víc než měsíc, počítám-li čas ztracený na cestách, nedělám nic! Nedokážu si ani představit, že pracuji, předem se hrozím těch věcí bez talentu, suchých a chladných, které vyprodukuji.
Je to k zlosti, nic nedokážu udělat!
Inu, pracuji na tom ani ne dvě hodiny a pak ať to čert vezme! Jde o to, že dejme tomu, že se toho vzdám, a hned si říkám: kdoví? Možná to mohlo být velmi dobré. A tak se rozhodnu, a hned si zase říkám, je to domýšlivé a neříká to nic.
Zkrátka pravděpodobně jsem nemocná. Ne, ale v malbě jsem zbloudilá, popletená, ochromená.
A tak jdu navštívit Amandu (!), která pracuje na dvoře svého domu v Issy! Dělá mi to dobře, ačkoli není dost umělkyní, abych se opravdu nabila novou energií, ale i tak to oživuje, vracím se odhodlaná udělat ten zatracený obraz.