Sobota 2. července 1881

Micha je hned tady, hned zase na svém statku, který je dvě hodiny jízdy odtud. Protože jeho přítomnost není nijak pozoruhodná, nezaznamenávám ani jeho odjezdy, ani jeho návraty.
Oba mí strýcové, Étienne a Vladimír, jsou tady. Vladimír má velmi zábavný napodobovací talent.
Déšť přerušil mou práci, a protože tu byl Micha a otravoval mě, navlékla jsem mu svůj plášť a svůj velký klobouk a takto převlečený nasedl na koně a tryskem projel kolem oken. Máma, která dobře ví, že jsem zcela schopná jezdit po mužsku a v županu, dostala nesmírný strach, na okamžik se všichni zmýlili. A to je vše. Pořád jsem hrozně pronásledována, pořád prý z lásky. Je horko, máme vrcholné léto a Dina se chodí koupat do řeky tajně ze strachu, aby na to nepřišla chuť i mně. A pak máma, jako by se nechumelilo, je nespokojená, když se Nini a Dina po večeři procházejí, aby se neprocházela i já. A pak mi pořád nabízejí mléko jako lék, ačkoli bych si ho ráda dala pro radost, kdyby mě tolik neotravovali.
Zkrátka dnešní večer je božský, nový měsíc, vonný vzduch, všechny dveře dokořán, jdu se podívat těmi na balkon, a máma hned křičí, ať nechodím ven; vyšla jsem ven a procházela se naschvál, pořád v naději, že jí tu mánii týrat mě jak galejníka vyženu z hlavy. A všichni se k tomu pronásledování přidají, ubohý Sperandio přináší plášť a Vladimír přibíhá se sklenicí mléka a Nini vymýšlí lsti, jak mě uchránit a přitom mě nepodráždit. Jak je veselé v mém věku být takovou výjimkou {ošetřovanou! jako nemocná a posedlá. Je to k pláči. A ta čtvrthodina vzteku, kterou mi tato znamenitá stvoření způsobí, mi jistě uškodí víc než procházka za večera na sklonku června! A pak ty směšné scény přede všemi.
modlit se k Bohu a před odjezdem vykonat pouť, tady poblíž je Panna Maria, která činí zázraky. Jistě chápete, že si nepředstavuji, že by tenhle obraz byl k zázrakům způsobilejší než kterýkoli jiný, ale [začerněná slova: jde se tam] a člověk se hodně modlí a Bůh ho vyslyší.
Pak po dvacátém [začerněná slova: pojedeme] na cestu do Itálie. Letos jsem dala přednost Patti, ale příští rok bych cestovala. Kněžna Eristoffová, já, Dina, Paul a Nini. Žádní rodiče. Ach ne, ne, ne...
Představujete si mě večer na balkoně, serenáda, měsíc atd... A drazí rodiče křičící hlouposti, to ne! A pak by to byly nekonečné mrzutosti.
Jak se Gabriel podobá dokonalým hrdinům. Tělesně se velmi silně podobá La Moleovi z Královny Margot a duchem vikomtu de Bragelonne... příliš způsobný, příliš naprosto bezvadný, totiž zkrátka.
Je tedy možné, že je Cassagnac pravou láskou mého života? Jsou to už čtyři roky, co jsem nepomyslela na jiného [škrtnuto: nebo spíš] a hlavně co jsem nepřestala myslet na něho. Mohla bych dokonce říci pět let, totiž pořád, nebýt toho hanebného poblouznění Lardereim.

Poznámky

Adelina Patti (1843–1919): největší sopranistka své generace, která roku 1881 dávala v Paříži slavné koncertní sezóny. Marie dala přednost návštěvě jejích vystoupení před cestou do Itálie.
La Môle: Joseph-Boniface de La Môle, romantický hrdina románu Alexandra Dumase „Královna Margot“ (1845). Vikomt de Bragelonne je mladý hrdina Dumasova „Vikomta de Bragelonne“ (1847–1850). Oba jsou ideálními typy ušlechtilých, galantních mladíků — což z nich podle Marie činí poněkud nudné postavy.