Neděle 15. května 1881

A přece... zkrátka odjedu do Ruska, jestli na mě budou ochotni týden počkat. Bylo by pro mě hrozné být u rozdávání cen.
To je veliký žal, o kterém neví nikdo kromě Juliana. Tak tedy odjíždím.
Šla jsem inkognito na konzultaci k velkému lékaři, Chaironovi; uši se mi uzdraví. Obal pravé plíce je nemocný, a to už dlouho, zánět pohrudnice, v hrdle je všechno rozrušené. Vyptávala jsem se na to vše takovými slovy, že mi musel říci pravdu, když si tu nemoc dobře prohlédl.
Mám jet do Allevardu a podstoupit léčbu. Dobrá. Pojedu tam cestou zpátky z Ruska a odtamtud do Biarritzu. Budu pracovat na venkově. Tady jsem příliš nešťastná. Budu malovat studie v plenéru, to dělá dobře. Píšu to všechno se vztekem.
Neodvažuji se věřit, že se mi uši uzdraví.
Ale tady doma je situace plačtivá. Na jedné straně máma zoufalá z odjezdu a já zdrcená z toho, že mám zůstat s tetou — hloupá pověra. A na druhé straně teta, která nemá nikoho než nás, než mě na celém světě, a která neříká nic, ale je raněna až do srdce, když vidí, že bych trpěla, kdybych měla zůstat s ní. Jsem na konci sil, sedím tu celý den, nerozevřu ústa, abych se nerozplakala, hrdlo sevřené, v uších hučení a takový podivný pocit, jako by mi kosti chtěly proniknout masem, které mizí a které necítím. A ta ubohá teta, která by chtěla, abych byla spokojená a abych odjela a abych zůstala s ní, a která už v duchu naříká — znám ji dobře, věřte mi: Marie odjíždí také, už se nikdy nevrátí! Všechno je možné, říkám vám, že jsem na konci sil, že nevěřím ničemu a všechno pokládám za možné. Ani zůstat, ani odjet mi není k ničemu, ale zdá se mi, že se mnou zůstanou kratší dobu. Ostatně nevím nic.
Je to čestné uznání nebo medaile pro Breslau, co mě nutí odjet. Ach, nemám v ničem štěstí!
Budu tedy muset zemřít ubohá. Já, která jsem tolik věřila a modlila se.
Tak tedy po nejnervóznějším zmítání na světě je odjezd stanoven na sobotu. Mám čas se přesvědčit, jestli medaile pro Breslau...
Paní de Brimont právě odešla, je jedenáct hodin; strávily jsme večer magnetizováním, zkoušením kostýmů a vyprávěním příběhů a Girardinovou závětí.
Dnes ráno u Gaviniových a u kněžny rozloučit se za mámu. Odjedu vůbec?

Poznámky

Slavnostní udílení cen na Salonu — „la distribution des récompenses“ —, při němž byly oficiálně rozdávány medaile a čestná uznání. Marie trýzní očekávaná cena pro Breslau (viz záznam ze 14. května 1881).
Chairon: význačný pařížský lékař, jehož Marie konzultovala kvůli zhoršujícím se plicním a ušním potížím. Tato konzultace je prvním výslovným lékařským nálezem potvrzujícím zánět pohrudnice — vážné zjištění, které zčásti tají před rodinou.
Allevard: lázeňské město v departementu Isère ve francouzských Alpách, proslulé sirnými prameny doporučovanými při dýchacích neduzích. Mariini lékaři ji odvádějí od Ruska k teplému a suchému podnebí.
Émile de Girardin (1802–1881): jeden ze zakladatelů masového tisku ve Francii, zemřel 27. dubna 1881. O jeho závěti se v pařížské společnosti hojně hovořilo.