❦
Sobota 14. května 1881
Dostávám rozkošný dopis od paní de Péronney, která mi děkuje za květiny, jež jí máma poslala mým jménem. To je přespříliš — dnes nepřišla, byli tu Gaviniovi, Linsingenová, Moreau. Prý se na můj obraz lidé hodně dívají, a Adeline říká, že je velmi dobrý.Samedi 14 mai 1881Je reçois une lettre adorable de Mme de Peyronney qui me remercie pour des fleurs que lui a envoyé maman de ma part. C’est trop fort, elle n’est pas venue aujourd’hui, il y a eu les Gavini, la Linsingen, Moreau. Il paraît qu’on regarde beaucoup mon tableau et Adeline dit qu’il est très bien.
Villevieille mi dnes ráno zasadila pořádnou ránu. Mluvila s Julianem, který jí řekl, že Breslau dostane ocenění, že se snažil o nás obě, o ni i o mě, a že u mě to neprošlo. Není to dost vymalované — kdyby jen, říká Julian, bylo vymalované jako mé obyčejné studie, stačilo by to. A tak, protože to u mě nebylo možné a u Breslau ano, bude prosazovat Breslau; mrzí ho to, protože ji nemá rád, ale je to žačka jeho ateliéru a je to pro podnik. Ostatně mu odnesu své studie a popovídáme si.
Villevieille est venue me porter un bon coup ce matin. Elle a causé avec Julian qui lui a dit que Breslau aurait une récompense, qu’il a essayé pour les deux elle et moi et que moi ça ne prend pas. Ce n’est pas assez peint, si seulement dit Julian c’était peint comme mes études ordinaires, c’était suffisant. Donc comme cela n’était pas possible pour moi et possible pour Breslau il va pousser pour Breslau, il en est fâché car il ne l’aime [pas] mais c’est une élève de la maison et c’est pour la boutique. Du reste je vais lui porter mes études et nous causons.
Říká mi totéž, co Villevieille. Je dokonce velmi milý a obaluje mi tu pilulku ohledy, které mě dojímají. Vůbec jsem s ničím nepočítala, ale když už i on a Villevieille zřejmě věří, že jsem mohla v něco doufat... mě to vzalo. Julian mi tím plete hlavu stejně jako s Cassagnacem. A cítím celý ten zármutek, o němž předpokládal, že ho jistě cítím, a který jsem necítila. Chválí mě i mé šaty, které jsou překrásné, a pak se zkrátka snaží být hodný, protože myslí, že jsem zasažená... Jsem. Ale protože je to přirozená a osobní mrzutost, nestěžuji si a nepláču.
Il me dit la même chose qu’à Villevieille. Il est même très gentil et m’enveloppe la pillule, avec des ménagements qui m’attendrissent. Je ne comptais sur rien du tout mais du moment que lui et Villevielle, ils semblent croire que je pouvais espérer quelque chose... ça me fait quelque chose. Julian me monte la tête pour ceci comme pour Cassagnac. Et j’en ressens toute la peine qu’il supposait que je devais ressentir et que je ne ressentais pas. Il me fait des compliments et sur ma robe qui est exquise et puis enfin il tache d’être bon me croyant atteinte... Je le suis. Mais comme c’est une vexation naturelle et personnelle je ne me plains pas et ne pleure pas.
A přece vás ujišťuji, že mě to omráčilo, je to, jako bych... zkrátka cítím se jak opilá. Možná bych na to ani nepomyslela, kdyby na to za mě nepomysleli druzí. Julian říká, že jsem byla nemocná, proto to nestačí, a já mu říkám, že to byl Améliin obraz, který mě rozladil. Zkrátka, je to tak... Bude třeba, říká, většího ocenění, které tohle zahladí.
Pourtant je vous assure que j’en suis assommée, c’est comme si... enfin je me sens ivre. Je n’y aurais peut-être pas pensé si on n’y avait songé pour moi. Julian dit que j’étais malade voilà pourquoi ce n’est pas suffisant, et je lui dis que c’est le tableau d’Amélie qui m’avait énervé. Enfin, c’est ainsi... Il faudra, dit-il, une récompense plus grande qui efface celle-là.
Ach ano, jak by ne. „Vy klidně,“ dodává, „zůstanete tam, kde jste, ale jakmile jiná udělá krok vpřed, vy byste chtěla udělat dva“... pořád pravda.
Ah ! ben oui. « Vous voulez bien, ajoute-t-il rester là mais si une autre fait un pas en avant vous voudriez en faire deux »... toujours vrai.
Vždyť jsem vám říkala, že Breslau1 je síla. A ten Julian, který tvrdošíjně tvrdí, že se mi nevyrovná a že s trochou větší vůle ji porazím... Ach ano, jak by ne.
Je vous avais bien dit que Breslau est une force. Et ce Julian qui persiste à dire qu’elle ne me vaut pas et qu’avec encore un peu plus de volonté je la battrai... Ah ! ben oui.
Jsem nešťastná ve všem. Ale teď budu tolik pracovat!!...
Je suis malheureuse en tout. Mais maintenant je vais tant travailler !!...
A ani to nevím jistě. Julian říká, že jen Cot2 byl ochotný do toho jít...
Et encore je n’en sais rien. Julian dit qu’il n’y avait que Cot qui voulait bien marcher...
Ach, ten dobrák, dojímá mě to, podvolím se jeho lekcím, ten dobrák.
Ah ! le brave homme, j’en suis attendrie, je subirai ses leçons, le brave homme.
Je to těžká rána, jsem z ní slabá jako po dlouhé nemoci, hlava se neudrží a chtěla by padat napravo i nalevo, a hlas pohaslý. Zkrátka ubohá. Má rodina je v cirkuse.
C’est un grand coup, j’en suis faible comme après une longue maladie, la tête ne se tient pas et voudrait tomber à droite et à gauche et une voix éteinte. Pitoyable en un mot. Ma famille est au cirque.
Tady je můj Salon v „La Citoyenne“,3 není to špatné.
Voici mon Salon dans « La Citoyenne », ce n’est pas mal.
Jméno Breslau bude na rtech mnoha lidí, říká Julian.
Le nom de Breslau sera dans la bouche de beaucoup dit Julian.
Zkrátka je to o to těžší, že ti lidé zřejmě věří, že je to pro mě těžké... A nedá se nic dělat. Kdyby se dalo udělat cokoli, nějaká nespravedlnost nebo cokoli, bylo by to uděláno, říká Julian, ale mezi ničím a něčím není co váhat.
Enfin c’est d’autant plus dur que ces gens ont l’air de croire que c’est dur pour moi... Et il n’y a rien à faire. Si on pouvait faire quoique ce soit, une injustice ou quoique ce soit ce serait fait, dit Julian, mais entre rien et quelque chose il n’y a pas à hésiter.
Breslau uvedla v katalogu „žačka Tonyho Roberta-Fleuryho“ a pak před Julianem pokorně odprosila, a to vše udělá podniku čest. Dobře.
Breslau a mis « élève de Tony Robert-Fleury » sur le livret et puis elle a fait amende honorable devant Julian, et le tout fera honneur à la maison. Bien.
Utěšuje mě tím, že Breslau pracuje déle, že už malovala, když jsem já ještě nekreslila. To je sice pravda, ale... ale není to ničí vina než moje...
Il me console en disant que Breslau travaille depuis plus longtemps, qu’elle peignait déjà quand je ne dessinais pas encore. C’est encore vrai mais... mais c’est la faute à personne qu’à moi...
Zkrátka jsou v životě trpké skutečnosti.
Enfin il y a des réalités pénibles dans la vie.
Poznámky
Pozn. překl.: Louise Breslau (1856–1927) — švýcarsko-německá malířka, spolužačka z Académie Julian, která na tomto Salonu získala čestné uznání (mention honorable). ↩
Pozn. překl.: Pierre-Auguste Cot (1837–1883) — francouzský akademický malíř. ↩
Pozn. překl.: „La Citoyenne“ — feministický list, který roku 1881 založila Hubertine Auclertová a který otiskl Mariinu recenzi Salonu (podepsanou „P. Orell“). ↩