Čtvrtek 12. května 1881

Přišel pan Gavini, pak Bailleulová, kněžna a Alexis na večeři. Gambettova svatba je popřena, a já zpívám On dit que l’on te marie s kytarou. U mě je tak hezky — kout pohovky vpravo ohraničený knihami a vlevo zastíněný palmou, pod níž stojí to velké křeslo, tak měkké a pohodlné, že se zřídka stane, aby v něm člověk trochu nezdříml. Tajemné osvětlení, ale... nikdo. Alexis je úplná nula.
Když pomyslím, že za Cassagnacových návštěv nedostal u nás ani pořádnou večeři a naše salony měly daleko k umělecké vybranosti mého pokoje. Tady by se mu líbilo, tím jsem si jista.
Bailleulová mě chce provdat... budiž. Titul a sto tisíc franků renty, anebo nějaký Balandard a dvě stě nebo tři sta tisíc franků renty. Spíš toho Balandarda s republikánskými a oficiálními styky. To jsou mé podmínky. Co se týče markýzů a hrabat, sekretářů velvyslanectví s dvaceti tisíci franky renty, ty zarputile odmítám.
Balandard a tři sta tisíc franků renty, to je ten sen. Buď oslnivá odplata, anebo smrt.

Poznámky

Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882), tehdy předseda Poslanecké sněmovny. Ke zvěstovanému sňatku se slečnou Durandovou nedošlo; nikdy se neoženil. ↩
Pozn. překl.: „Balandard“ — Mariino typové jméno pro obyčejného měšťana bez titulu (jinde „Duran et Balandard“, „les Durand, les Balandard“). ↩