Středa 23. února 1881

Pořád sním o svých blízkých. Paní Anitchkoffová píše, že máma dělá nemožné, aby vyrazila, a nedaří se jí to. To je velmi mrzuté. Takže místo aby ta cesta věci napravila, jen je zamotala... Dnes večer se podvoluji. Jsem jednou z těch obětí, které Prozřetelnost přijde zachránit v románech, ale ne v životě. Bože, kdybych byla naprosto nešťastná, nenapravitelně ztracená, bylo by to řešení... Plesy jsou každý večer, karneval v Římě... Když čtu všechna ta římská jména a Závod barbierských koní a Corso!... Svírá vás to v hrdle jako Gambettovo slovo. Ani vzpomínka na malého Itala Antonelliho, ó, ani trochu. Ale Řím, ale Itálie. Když o tom píšou noviny, přeskakuji to, protože mě to příliš rozesmutní! Dnes večer jsem podlehla pokušení a přečetla zpravodajství. Smrt s pocitem života!
Mám sice pozvání k paní de Tunis, ale to za moc nestojí.

Poznámky

Pozn. překl.: „Závod barbierských koní“ (Course des Barbieri / Corsa dei Barberi) — proslulý dostih neosedlaných koní, který se za římského karnevalu konal na ulici Corso, hlavní průvodní třídě Říma.