❦
Pátek 24. prosince 1880
Vendredi, 24 décembre 1880
Jelikož se mi zdály zlé sny, jdu do ateliéru, kde mi Julian učiní následující nabídku: „Slibte mi, že ten obraz bude můj, a já vám dám námět, který vám dva dny po zahájení Salonu zajistí slávu nebo aspoň proslulost.“ Pochopitelně slíbím. Stejnou řeč vede k Amélii, a poté, co nás nechá napsat a podepsat závazek s Magnanem a Magdeleine jako svědky, napůl se smíchem, napůl vážně nás odvádí do své pracovny a nabízí mně, abych namalovala kout našeho ateliéru se třemi osobami v životní velikosti v popředí a dalšími jako vedlejšími a Amélii celý ateliér v Rue Vivienne 53, v malém.1 Amélie okamžitě propukne v pláč a Julian to zoufalství ještě stupňuje tím, že zdůrazňuje mou sílu v kresbě, jež mi dovoluje malovat postavy v životní velikosti, a jí strká pod nos její nedostatečnost. Ještě nám dobrou půlhodinu vykládá výhody toho námětu, načež se vracím ke svému portrétu rozrušená a s bolavou hlavou a celý den nedokážu nic. Následky včerejška.
Ayant fait de mauvais rêves je vais à l’atelier ou Julian me fait l’offre suivante: « Promettez-moi que le tableau sera à moi et je vous donnerai un sujet qui vous donnera la célébrité ou au moins la notoriété deux jours après l’ouverture du Salon ». Naturellement je promets. Il tient le même langage à Amélie et nous ayant fait écrire et signer l’engagement avec Magnan et Magdeleine pour témoins, moitié riant, moitié sérieux il nous emmène dans son cabinet et nous offre à moi de faire un coin de notre atelier avec trois personnes sur le premier plan grandeur nature et d’autres comme accessoires et à Amélie tout l’atelier de la rue Vivienne, le 53, en petit. Amélie fond en larmes immédiatement et Julian augmente le désespoir en appuyant sur ma force en dessin qui me permet de faire des figures grandeur nature et en lui mettant sous le nez son insuffisance. Il s’en va nous démontrant les avantages du sujet pendant une bonne demi-heure après quoi je retourne à mon portrait agitée et mal à la tête et ne puis rien faire de la journée. Les suites d’hier.
Co se námětu týče, příliš mi neříká, ale může to být zábavné, a pak je Julian tak zaujatý, tak přesvědčený a uvedl mi tolik příkladů, které uspěly, a samé muže, kdežto ateliér žen nikdy nikdo nenamaloval. Ostatně jelikož by to pro něj byla reklama, udělal by cokoli na světě, aby mi dopřál tu pověstnou proslulost, o níž mluví. S Amélií je to otrava, bude mi dělat takový tichý odpor, který mi ten obraz zezatíží2 — a velký krám jako tohle není ani tak snadný... inu, uvidíme.
Quant au sujet, il ne me dit pas beaucoup, mais ça peut être amusant et puis Julian est si empoigné, si convaincu et m’a cité tant d’exemples qui ont réussi et des hommes, tandis que jamais un atelier de femmes n’a été fait. Du reste comme ce serait une réclame pour lui il ferait tout au monde pour me donner cette fameuse notoriété dont il parle. C’est embêtant avec Amélie, elle me fera une petite opposition sourde qui me difficilitera le tableau, c’est déjà pas facile un grand machin comme ça... enfin nous verrons.
V půl čtvrté sejdeme dolů s Villevieille s úmyslem podívat se na stánky na bulvárech, ale jelikož nás napadlo nahlédnout do šéfova nového ateliéru, vejdeme tam; Villevieille, která hraje jako umělkyně, usedne ke klavíru a já se dám do skládání odrhovaček pro šéfa. V tu chvíli se vrací a strávíme tam dvě hodiny, rozhojněny tetou, která mě přišla vyzvednout.
A trois heures et demie nous descendons avec Villevieille dans l’intention de voir les baraques des boulevards mais ayant eu l’idée de jeter un coup d’œil au nouvel atelier du patron nous y entrons, Villevielle qui joue en artiste se met au piano et moi à faire des vers de mirlitons pour le patron. Il rentre en ce moment et nous y passons deux heures augmentés de ma tante qui venait me chercher.
Ateliér je velmi milý, hned vedle mužského, v mezipatře; akustická roura ho spojuje s třetím patrem, kde jsou dámy.
L’atelier est très gentil tout à côté de celui des hommes, à l’entresol, un tuyau acoustique communique avec le troisième étage des dames.
Bylo to dost zábavné, hodně se mluvilo o obraze. Julian po něm touží z několika důvodů: jednak protože nemá čas udělat ho sám, jednak aby mi udělal radost! pak aby dopálil Breslau a aby těm, které ve mě nechtějí věřit, dokázal mou sílu. To všechno je v pořádku, ale teď mě napadá, že mi ten krám nabízí proto, abych do něj zabředla a nic neudělala; je ujednáno, že obraz mu patří v jakémkoli stupni dokončení, v němž ho nechám. Půvabně mu sděluji svá podezření. Odpovídá mi, že ani slovo z toho, co říkám, nevěřím. Inu, chápete, ateliér je malý, je nás jen dvanáct, ale to stačí, aby mi to s mým velkým plátnem překáželo; vždyť přece nemohu žádat žačky, aby zůstaly nehnutě a dva měsíce mi pózovaly. Nechápu, jak ho udělám, ráda bych dělala něco jiného, ale co!
Ça a été pas mal drôle, on a beaucoup parlé du tableau. Julian le désire pour plusieurs raisons, d’abord parce qu’il n’a pas le temps de le faire lui-même, ensuite pour m’être agréable ! puis pour enrager Breslau et prouver à celles qui ne veulent pas croire en moi, ma force. Tout ça est bien mais voilà que je soupçonne qu’il m’offre ce machin pour que je m’y embourbe et ne fasse rien, il est stipulé que le tableau lui appartient à quelque degré d’exécution je le laisse. Je lui fais part gracieusement de mes soupçons. Il me répond que je ne crois pas un mot de ce que je dis. Enfin vous comprenez, l’atelier est petit, nous ne sommes que douze mais c’est assez pour me gêner avec ma grande toile; car enfin on ne peut pas demander aux élèves de s’immobiliser et de poser pendant deux mois pour moi. Je ne comprends pas comment je le ferai, je voudrais bien faire autre chose mais quoi !
Poznámky
Pozn. red.: Z této zakázky vznikl obraz „Ateliér Julian“ (1881, olej na plátně, asi 145–155 × 185 cm), vystavený na Salonu roku 1881 pod pseudonymem Andrey. Dochoval se v Muzeu umění v Dnipru – je to jeden ze tří obrazů Marie, které na Ukrajině zůstaly. ↩
Pozn. překl.: Marie si vymýšlí sloveso „difficiliter“ (ztížit); v překladu zachováno novotvarem. ↩