Středa 8. prosince 1880 — Sešit 090

CZEN UK FR

Odehrává se to v Hubertinině malém salonu. Lampa na stole vlevo, vpravo krb, na němž je busta Republiky, a uprostřed, zády k oknu, jež samo stojí čelem ke dveřím, stůl obtížený spisy, ozdobený svíčkou, zvonkem a Předsedou, který vypadá velmi špinavě a velmi hloupě. Po Předsedově levici Hubertina, jež pokaždé, když mluví, sklápí oči a neustále si mne ruce. Vpravo vyschlá stará socialistka, rozzuřená, jež volá, že má-li se udeřit, udeří první. Asi dvacet starých ženských, jakýchsi domovnic, co utekly ze svých vrátnic, a několik mužů, ten odpad těch, jak si je člověk představuje — chlapci s dlouhými vlasy a nemožnými účesy, jež nikdo nechce poslouchat v kavárnách. Mám velmi černou paruku a velmi černé obočí. Muži hlučně tlachali o socialismu, kolektivismu a zradách těch nejpokrokovějších poslanců. Ta rudá v koutě vyhlásila válku náboženství, načež de Daillens-Norscottová zaprotestovala a pronesla několik úryvků projevu, jež vynikly v dobrém. Hubertina je ostatně velmi rozumná a chápe, že nejde ani o proletáře, ani o milionáře, ale o ženu obecně, která se domáhá svých práv. Na této půdě by bylo třeba všechny udržet.

Cela se passe dans le petit salon d’Hubertine. Une lampe sur le bureau à gauche, à droite la cheminée surmontée d’un buste de la République, et au milieu, tournant le dos à la fenêtre, qui fait elle-même face à la porte, une table chargée de dossiers, ornée d’une bougie, d’une sonnette et d’un Président qui a l’air très sale et très bête. A la gauche du Président, Hubertine qui chaque fois qu’elle parle baisse les yeux et se frotte tout le temps les mains. A droite une vieille sèche socialiste et furieuse qui s’écrie qu’il y a à frapper, elle frappera la première. Une vingtaine de vieilles typesses, des espèces de concierges en rupture de loges et quelques hommes, le rebut de ce que l’on s’imagine de ses garçons à longs cheveux et à coiffures impossibles et qu’on ne veut pas écouter dans les cafés. J’ai une perruque très noire et des sourcils très noirs. Les hommes ont clabaudé sur le socialisme, le collectivisime et les trahisons des députés les plus avancés. La rouge du coin a déclaré la guerre à la religon, la-dessus de Daillens-Norscott a protésté et a prononcé plusieurs morceaux de discours qui ont détonné en bien. Du reste Hubertine est très sage et comprend qu’il ne s’agit ni de prolétaires ni de millionnaires, mais de la femme en général qui revendique ses droits. C’est sur ce terrain qu’il faudrait maintenir tout le monde.

Poznámky

Marie a paní de Daillens se feministické společnosti účastnily pod pseudonymy — Marie jako „Pauline Orell“ a de Daillens jako „Alexandrine Norscott“ —, aby utajily svou totožnost. ↩