❦
Čtvrtek 2. prosince 1880
Cassagnacovi je dnes třicet sedm let.Jeudi 2 décembre 1880
Paní de Brimontová mě zbožňuje, zahrnuje mě laskavostmi a líbá mě, jako bych byla její dcera. Bála jsem se o její líčidlo, ale drží obdivuhodně. Zve nás dnes večer.
Mme de Brimont m’adore, me comble de gentillesses et m’embrasse comme si j’étais sa fille. Je craignais pour son fard mais il tient admirablement. Elle nous invite à venir ce soir.
Skoro nikdo tam nebude, ale jsem trochu unavená. „Musím vás jednou večer seznámit se svým starým Émilem de Girardin1.“ Zkrátka rozkošné. Nemluvě o tom, že myslím na Hubertinu, pro niž jsem Pauline Orell.
Il n’y aura presque personne mais je suis un peu lasse. « Il faut que je vous fasse rencontrer un soir avec mon vieil Emile de Girardin ». Enfin, c’est à ravir. Sans compter que je pense à Hubertine pour laquelle je suis Pauline Orell.
Občanka Pauline Orell, to zní velmi dobře. Tímto způsobem budu mít přirozeně jakousi dvojí existenci. Mám dokonce v plánu pořídit si černou paruku a hodně si začernit obočí a nasadit skřipec. Uvidíme.
La citoyenne Pauline Orell, cela fait fort bien. J’aurai naturellement une sorte de double existence de cette manière. Je compte même adopter une perruque noire et me noircir les sourcils très forts en adoptant un pince-nez. Nous verrons.
Možná jí všechno přiznám a poprosím ji, aby si neověřovala mou totožnost, neboť kdyby to má rodina objevila, nemohla bych jim finančně pomáhat, což hodlám činit citelným způsobem, až do té míry, že jim umožním mít vlastní noviny. Ale my to přesto budeme mít těžké. Jen si představte: z těch patnácti žen od Juliana není jediná, která by se nezasmála nebo se nepokřižovala při představě emancipace ženy — jedny z nevědomosti, druhé proto, že se to nesluší. Málem jsem si řekla, že je třeba poslat k čertu ta nízká stvoření, která nechtějí, aby s nimi jednali jako s rozumnými bytostmi. Říkají vám: „Žena má krásu,“ a tak dále. Anebo: „A kdo bude vychovávat děti, bude-li žena dělat politiku?“ Copak všichni muži tráví život politikou? Nikdo nenutí ženu, aby chodila řečnit do kaváren, ale my chceme, aby byla svobodná oddat se dráze, jež jí nejlépe vyhovuje. „Nechme ženu na jejím místě,“ říkají. A kde je její místo, prosím vás? Co to znamená? Tedy feudalismus, kasty? Bojovník, oráč, kupec? Zuřím sklíčeností, když stojím tváří v tvář tak pošetilým stvořením! Je třeba kázat a přesvědčovat, a ne zuřit. Zatím jsou tu jen ženy bez budoucnosti, nebo téměř, anebo republikánky z nižších tříd. Matky se bojí svých manželů, mladé dívky se bojí, že se neprovdají.
Peut-être lui avouerai-je tout en la priant de ne pas faire vérifier mon identité, car si ma famille découvrait la chose je ne pourrais les aider pécuniairement, ce que je compte faire d’une façon sensible au point de les mettre à même d’avoir un journal. Mais nous aurons de la peine tout de même. Pensez-donc sur les quinze femmes de chez Julian il n’y en a pas une qui ne rirait, ou ne se signerait, à l’idée de l’émancipation de la femme, les unes par ignorance, les autres parce que ce n’est pas comme il faut. J’ai été sur le point de me dire qu’il faut envoyer au diable ces viles créatures qui ne veulent pas être traitées en créatures raisonnables. Elles vous disent, la femme a la beauté etc. etc. Ou bien: et qui élèvera les enfants si la femme fait de la politique ? Tous les hommes passent-ils leur vie à faire de la politique ? On ne force pas la femme à aller pérorer dans les cafés mais nous voulons qu’elle soit libre, de s’adonner à la carrière qui lui convient le mieux. « Laissons la femme à sa place » disent-elles. Et ou est sa place je vous prie ? Qu’est-ce que ça signifie ? La féodalité, les castes alors ? Le guerrier, le laboureur, le marchand ? J’enrage de découragement quand je me trouve en face de créatures aussi ineptes ! Il faut prêcher et persuader et non pas enrager. Jusqu’à présent il n’y a que des femmes sans avenir ou à peu près, ou des républicaines des basses classes. Les mères ont peur de leurs maris, les jeunes filles ont peur de ne pas se marier.
Poznámky
Émile de Girardin (1802–1881), vlivný francouzský novinář a politik, zakladatel listu La Presse. ↩