❦
Neděle 14. listopadu 1880
Měla jsem jet do Versailles podívat se, zda by se mi tamní kapucínský klášter hodil, neboť tam se nejvíc vzdorovalo. Ale Saint-Amand mě tu zdržoval, když přišla de Daillens. Myslela jsem, že jsou na mě kvůli mému dopisu rozzuřené, vůbec ne, ani o tom nepadlo slovo. Šťastná, že znovu nacházím svou společnici na výpravách, beru ji s sebou — a už jsme na cestě se skříňkou na barvy a připravené smát se všemu. Ale nic pozoruhodného. Hodný mladík naproti nám, jemuž z našeho brebentění, prokládaného fantastickými jmény a přezdívkami, musela jít hlava kolem... je zvláštní, jak může docela plochý život několika měsíců shrnutý do pár slov působit barvitě. Otec Géry, Gabriel, večeře, pak vzpomínka na Petitphara a domněnky — co bychom dělaly, kdyby se stalo to a to, anebo co by udělal ten a ten, kdybychom řekly nebo udělaly to a to, a pak se to rozjede! Důvěrně tykáme uměním, politickým otázkám, ženským právům! Kdo by nás slyšel, myslel by si, že žiji v důvěrném styku se vším slavným a slovutným. Aspoň ta iluze... Na dvoře kláštera jsou rozestavena klekátka, kde navzdory dešti přicházejí věřící klekat před zapečetěnými dveřmi kaple. Rozvášněné ženy, jež volají, že už není ani vlastnictví, ani zákonů. Bože, jak nemotorné to všechno bylo a jak toho ti mniši využili! Jako ten skandál s Beaudrym d’Assonem1, který sepsal svůj Manuál...Dimanche 14 novembre 1880
Nebyl by snad Gambetta tím silným mužem...
Est-ce que Gambetta ne serait pas l’homme fort...
Zkrátka je třeba, aby povstal nějaký muž... tedy bonapartistický systém? A co princip a Republika? Ó, buďte klidní, neměním se; je to dokonce, vedle rovnosti ženy a muže, jediná věc na světě, k níž jsem upřímně připoutána, a věci, které se vnucují mému zdravému rozumu; jsou vzácné, ale jakmile jsem o něčem ve svém nitru přesvědčena, nic na světě mě nepřiměje ke kompromisu, a je mi dokonce velmi zatěžko nevykřičet své přesvědčení ze střech, tak jsem spokojená a pyšná, že jsem na to přišla úplně sama a že tomu vážně věřím. Neboť na tolika věcech, na téměř všem, žel, mi záleží jen... velmi povrchně... pro to, co lidé řeknou, anebo abych nebyla úplně mimo všechno, anebo pro to, co mi to může vynést.
Enfin il faut qu’un homme surgisse... le système bonapartiste alors ? Et le principe et la République ? Oh ! soyez tranquilles, je ne change pas c’est même, avec l’égalité de la femme et de l’homme, la seule chose au monde à laquelle je sois sincèrement attachée et des choses qui s’imposent à mon bon sens; elles sont rares, mais enfin lorsque je suis convaincue moi-même dans mon fond rien au monde ne me fait transiger et il m’est même très difficile de ne pas crier mes convictions sur les toits tellement je suis contente et fière d’avoir trouvé cela toute seule et d’y croire sérieusement. Car pour tant de choses, pour presque tout, hélas, je n’y tiens que... très à la surface... pour ce que l’on dira ou pour ne pas être tout à fait en dehors de tout ou pour ce que cela peut me rapporter.
Potřebuji tedy muže, či spíše více mužů; ti, kdo nás tu řídí, jsou směšní a hloupí, je to ponižující pro Republiku.
Donc il me faut un homme ou plutôt des hommes, ceux qui nous dirigent ici sont ridicules et bêtes, c’est humiliant pour la République.
Jen si nemyslete, že na mě zapůsobila ta klekátka v dešti... i kdyby to bylo upřímné, příliš by mě to nedojalo. Církev zmenšila Boha, zkomolila náboženství, či spíše vytvořila namísto úcty, již dlužíme Bohu, náboženství složité a plné šarlatánství, které je třeba zničit. Otec kapucín nás přes svoje okénko velmi nevlídně přijal a řekl, že pro veškeré informace se máme obrátit na věřící. Udělala jsem letmý náčrtek dvora, ale hodí se mi stejně málo jako Rue de la Santé, a trochu jej upravím. Ale... Bože můj, to je vše. Jeden elegantní pán nám nabídl svůj deštník, který jsme odmítly, a vrátily jsme se s nedotčenou skříňkou, vymýšlejíce hrozné domněnky. Já říkala, že by si lidé mohli pomyslet, že neseme kusy mrtvoly, de Daillens usuzovala, že se zeptala té dámy, která říkala, že jí „teď budou prohledávat skříň“, kde schovala své poslední narozené dítě, že má takový strach, aby tam neprohledávali. Výraz té zbožné dámy a de Daillens pokračovala (stále v představách): „Ó ne, v dámině věku už člověk děti nemívá. Dáma tam jistě schovává svého milence.“
N’allez pas me croire impressionnée par les prie-Dieu sous la pluie... quand même ce serait sincère je ne serais pas trop touché. l’église a amoindri Dieu, dénaturé la religion ou plutôt a crée au lieu du culte qu’on doit à Dieu une religion compliquée et plein de charlatanisme, qu’il faut détruire. Le père Capucin nous a fort mal reçus à travers son guichet en nous disant que nous n’avions pour tous renseignements qu’à nous adresser aux fidèles. J’ai fait un léger croquis de la cour mais cela ne me convient pas plus que la rue de la Santé et j’arrangerai un peu. Mais... Mon Dieu c’est tout. Un élégant monsieur nous a offert son parapluie que nous avons refusé et sommes rentrées avec notre boite vierge en faisant d’horribles suppositions. Moi, je disais qu’on pourrait se dire que nous portions des morceaux de cadavre, de Daillens supposait qu’elle avait demandé à la dame qui disait qu’on allait « fouiller dans son armoire à présent » ou elle y avait caché son dernier né pour avoir si peur qu’on y fouille. Tête de la dame pieuse et de Daillens reprenait (toujours dans l’imagination): Oh ! non, à l’âge de madame on n’a plus d’enfants. Madame y cache sans doute son amoureux.
Poznámky
Armand de Baudry d’Asson (1836–1915), legitimistický poslanec za Vendée, byl v listopadu 1880 ze sněmovny vyveden násilím, když se vzepřel kárnému opatření. Mariino „a fait son Manuel“ připomíná poslance Jacquese-Antoina Manuela, kterého roku 1823 vynesli ze sněmovny četníci. ↩