Sobota 6. listopadu 1880

Saint-Amand přišel.
Večer jdeme společně na „Charlottu Cordayovou“, je mi docela dobře. Přes den nás navštívili Wodzinski, Miranda a Juvisyovi.
Jsem učesaná... a mé okruží z irské krajky guipure mi dodává vzhled rytiny ze šestnáctého století. Vlasy vyčesané nahoru.
Skrze lidi, které vídám, nic nepořídím! Nemají důvěru! Vrtošivá mladá dívka, cizinka, Ruska.
Nevěří, že bych mohla pracovat vážně. Paní Gaviniová říká, že mazat plátna nikam nevede. Její muž je méně hloupý, ale nevěří ve mě. Saint-Amand si myslí, že chybuji, když se zahazuji v ateliéru se ženami, které nejsou mého stavu. A malbě rozumí asi tak, jako já rozumím řečtině. Jsem bezmocnější než nějaká Amélie, než nějaká Breslau.

Poznámky

Hra o Charlottě Cordayové, mladé ženě, jež roku 1793 zavraždila revolučního vůdce Marata. ↩