❦
Pátek 1. října 1880
Včera jsme byly v cirkuse, šla jsem tam předvést svou tvář v plné kráse. Berthe se přišla pozvat na večeři a já jsem ji navedla na téma mladého Blanca z Monaka, a musím říct, že mi o její ctnosti zbývá pramálo pochyb. Začne mluvit o tom článku v Gaulois a tvrdit, že Blanca v životě viděla jen dvakrát, a pak nám kousek po kousku vypráví takové množství věcí, o nichž říká, že je ví od řečeného Blanca, že je vyloženě nemožné, aby jí je vyprávěl během dvou setkání. A pak ví o něm všechno; o někoho lhostejného se takhle nikdo nezajímá. Byla dokonce dost naivní, aby ho proti našim útokům bránila (?).Vendredi 1er octobre 1880
Zkrátka je tu otázka peněz, a byl to drahý Robert, kdo to zařídil. Co se mladé ženy týče, ač jednala z vypočítavosti, chová ke svému příteli pravděpodobně malý cit, zdálo se mi, že jsem to vypozorovala z jistých zabarvení hlasu: strýc Lautrec, který jí vyložil karty, jí předpověděl, že bude mít hodně peněz a lásku jiného než svého muže.
Enfin il y a la question d’argent et c’est le cher Robert qui a fait le coup. Quant à la jeune femme, tout en ayant agi par intérêt, elle a probablement un petit sentiment pour son ami, j’ai cru remarquer cela par certaines inflexions de la voix : L’oncle Lautrec qui lui a tiré les cartes lui a prédit qu’elle aurait beaucoup d’argent, de l’amour d’un autre que son mari.
Kavérine přišel se svou dcerou Sofií. Vzaly jsme ji s sebou do Bois a ona mi vyprávěla, co se děje v Rusku. To dítě je pod přísným policejním dohledem, protože jednoho dne při zkoušce, kdy se čekal velkokníže, řekla, že si mnohem víc cení složení zkoušky než návštěvy velkoknížete. Navíc, jelikož je velmi krátkozraká, nosila skřipec, kvůli němuž byla udána policii; brýle a skřipec jsou totiž u žen znakem pokrokových myšlenek. Deportuje se, vězní se, posílá se do vyhnanství za jediné slovo. Provádějí se noční domovní prohlídky, a nejste-li příliš nebezpeční, pošlou vás do vyhnanství do Vjatky nebo do Permu; jste-li velmi nebezpeční, na Sibiř, na šibenici. Není rodiny, kde by nebyl aspoň jeden vyhnanec, jeden oběšenec nebo jeden sledovaný. Špionáž je tak dobře organizovaná, že nelze hovořit doma, v rodinném kruhu, aniž by se všechno doneslo tam, kam patří.
Kavérine est venu avec sa fille Sophie. Nous l’avons emmenée au Bois avec nous et elle m’a raconté ce qui se passe en Russie. L’enfant est sous la haute surveillance de la police, pour avoir dit, un jour d’examen où l’on attendait le Grand-duc, qu’elle estimait bien plus passer son examen que la visite du Grand-duc. En outre, étant très myope, elle portait un pince-nez, grâce à quoi elle a été dénoncée à la police; les lunettes et le pince-nez étant, chez les femmes, les signes des idées avancées. On déporte, on emprisonne, on exile pour un mot. On fait des visites domiciliaires de nuit, et, si vous n’êtes pas très dangereux, on vous exile à Viatka ou à Perm; si vous l’êtes beaucoup, en Sibérie, à la potence. Il n’y a pas de famille où il n’y ait un exilé, un pendu ou un surveillé au moins. L’espionnage est tellement organisé qu’il est impossible de causer chez soi, en famille, sans que tout soit rapporté à qui de droit.
Mimo jiné jedna komická příhoda: jelikož se socialističtí agitátoři převlékli za Židy (ví se, že naši Židé se oblékají do dlouhých kabátů, mají pejzy, kozí bradky a hedvábné čapky), četníci strhli několik falešných vousů a zatkli ty převlečené, ale unešeni svou horlivostí se pustili i do skutečných Židů a vyloudili z nich strašlivé [výkřiky], neboť prý není bolesti srovnatelné s tou, jakou působí prudce tahaný vous a knír.
Un épisode comique entre autres, les socialistes propagandistes s’étant déguisés en Juifs (on sait que nos Juifs s’habillent en longues redingotes, accroche-coeurs, et barbiches et casquettes de soie) les gendarmes arrachèrent plusieurs fausses barbes at arrêtèrent les déguisés, mais emportés par leur zèle ils s’attaquèrent aussi à de vrais Juifs et leur firent pousser des [cris] atroces, car il parait qu’il n’y a pas de douleur comparable à celle que causent une barbe et des moustaches violemment tirées.
Ubohá země, a já jsem se onehdy obviňovala ze zbabělosti, protože jsem tam nechtěla jet! Ale je to vůbec možné? Socialisté jsou tam strašliví lotři, kteří vraždí a plení; vláda je tam svévolná a hloupá, ty dva děsivé živly spolu válčí, rozumní jsou drceni mezi nimi. Malá Sofie mi po dvou hodinách hovoru říká, se mnou že za desetinu toho, co říkám, bych byla poslána na nucené práce nebo pověšena, a že jestli pojedu do Ruska, je se mnou amen.
Pauvre pays et je m’accusais, l’autre jour, de lâcheté parce que je ne voulais pas y aller ! Mais est-ce possible ? Les socialistes y sont d’atroces gredins qui assassinent et pillent; le gouvernement y est arbitraire et stupide, ces deux éléments épouvantables se font la guerre, les sages sont écrasés entre les deux. La petite Sophie me dit, au bout de deux heures de causerie, avec moi que pour le dixième de ce que je dis, je serais envoyée aux travaux forcés ou pendue, et que si je vais en Russie mon affaire est faite.
Pojedu do Ruska, až bude v té krásné zemi nějaká úcta k lidským právům, až tam člověk bude moci být užitečný jinak než tím, že ho pošlou do vyhnanství za to, že řekl, že cenzura je příliš přísná.
J’irai en Russie, quand il y aura dans ce beau pays quelque respect du droit des gens, quand on pourra y être utile autrement que d’être exilée pour avoir dit que la censure est bien sévère.
To všechno člověka tak nadzvedne, že… copak by nebylo možné založit poctivou liberální stranu, neboť nenávidím zločiny socialistů zrovna tak jako zločiny vlády?
Tout cela fait bondir si... est-ce qu’il n’y aurait pas moyen de fonder un parti libéral honnête, car je hais autant les crimes des socialistes que ceux du gouvernement ?
Socialisté jsou nejvíc vinni, mohli svou zemi zachránit před jejím hrozným režimem…
Les socialistes sont les plus coupables, ils auraient pu sauver leur pays de son horrible régime...
Ach, kdybych neměla své malování, jak bych…
Ah ! si je n’avais ma peinture comme je...
Což nemám strávit zimu 1881–1882 v Petrohradě? Ale ovšem, inu, až budu přímo v té zemi, uvidí se, co je možné dělat.
Est-ce que je ne dois pas passer l’hiver 1881-1882 à Pétersbourg ? Mais parfaitement, eh bien étant dans le pays même, on verra bien ce qu’il est possible de faire.
Potkaly jsme nevýslovného Melissana, musel u nás být na návštěvě.
Nous avons rencontré l’inéffable Melissano il a dû venir nous voir.
Ó Francouzi, kteří říkáte, že nejste ani šťastní, ani svobodní! V Rusku se teď děje to, co se dělo ve Francii za Teroru, jediné gesto, jediné slovo, a je s vámi konec. Ach, co ještě zbývá udělat, aby lidé byli aspoň přibližně šťastní!
Oh ! Français, qui dites que vous n’êtes ni heureux, ni libres ! Il se passe en Russie maintenant ce qui s’est passé en France sous la Terreur, un geste, un mot et on est perdu. Ah ! qu’il reste encore à faire pour que des hommes soient à peu près heureux !
„Právě osvobozujeme ženu,“ říká Dumas mladší; „až to bude hotové, pokusíme se osvobodit Boha; a jelikož pak nastane dokonalá shoda mezi třemi věčnými stavovskými sbory: Bohem, mužem a ženou, uvidíme jasněji a půjdeme rychleji.“
Nous sommes entrain de délivrer la femme, dit Dumas fils; quand ce sera fait, nous tâcherons de délivrer Dieu; et comme alors il y aura entente parfaite entre les trois corps d’états éternels : Dieu, l’homme et la femme, nous verrons plus clair et nous marcherons plus vite.
Otázka ženy je jednou z nejodpornějších, a když pomyslíme, že všechno pokročilo kromě tohohle, je člověk vážně ohromen. Přečtěte si Dumasovu brožuru „Ženy, které volí, a ženy, které zabíjejí“; Dumasův příkrý talent mě na těch stránkách už nepohoršuje, ačkoli ten muž je v ní k ženě ještě o něco příliš povýšený. Ale celkem vzato má to něco do sebe.
La question de la femme est une des plus odieuses et quand on pense que tout a progressé, sauf cela, on est vraiment stupéfait. Lisez la brochure de Dumas, « Les femmes qui votent et les femmes qui tuent », le talent cassant de Dumas ne me choque plus dans ces pages, bien que l’homme y soit encore un peu trop hautain envers la femme. Mais, somme toute, cela a du bon.