Neděle 26. září 1880

Obíhala jsem krámy a objednávám si šaty, jako bych je potřebovala; těch osmnáct biarritzských šatů plesniví ve skříních. Dvoje jsem poslala dcerám Wladimira. Byla bych poslala víc, ale těch šestnáct ostatních bylo z velmi prostých látek, bez ozdob, a byly možné jen na mně. Poslat je by bylo skoro výsměchem. Ale oblékat se je umění, a třebaže nikam nechodím, oblékám se pro sebe, z lásky k umění.
Pan Gavini právě odešel, je v Paříži náhodou. Stěžuju si na Biarritz a docela hloupě se mi chce plakat. Dnes večer půjdeme do cirkusu.
Géry a Saint Amand přišli včera v naší nepřítomnosti. Gabriel byl jmenován tajemníkem v Římě. Šťastlivec!
Saint Amand říká, že Gabriel zbožňuje dítě… To dítě jsem já. Ale i já mám Gabriela moc ráda. Milujeme se přátelsky, vidíte přece, že to je možné… za podmínky, že se vídáme zřídka, a pak… on by si mě klidně vzal pro mé peníze a já bych si klidně vzala jeho pro ty jeho, kdyby jich měl dost. Takový je život.
Starý Géry se k nám připojí v cirkuse. Bavím se. Navzdory neduhu, navzdory žalům je v člověku, dokud je mladý, jakási zvířecí potřeba smát se, být veselý.
Dnes večer je to Gavini a Géry, Gabrielův otec, a když tu není nikdo, je to Coco nebo vůbec nic; bavím se pohledem na sebe v zrcadle.
Rosita mě přišla navštívit, teta byla pryč a Saint Amand zároveň i Cerná. Ty dva poslední bereme do Bois a v aleji Acacias sestoupíme a jdeme pěšky, jak se sluší a patří. Mám tmavozelený kostým, klobouk, boty a rukavice ladící. Pas, za nímž se každý otáčí.
Coquelin nás míjí a vymění pozdrav se Saint Amandem, který mi slibuje, že mi přivede všechny Léonovy přátele. Často o tom mluvíme pro zábavu. A pak mi Saint Amand řekne, když mě někdo shledá hezkou, a to mě baví.