❦
Pátek 17. září 1880
Vendredi 17 septembre 1880
Doufám, že tentokrát opravdu odjel. Parník odplouvá v sobotu z Marseille. Ale pohřběme Soutza a mluvme o mně, abychom zaznamenali nové půvabné věci, které mě potkávají.
J’espère qu’il est bien parti cette fois. Le paquebot part samedi de Marseille. Mais enterrons le Soutzo et parlons de moi, pour enregistrer de nouvelles choses charmantes qui m’arrivent.
Předně jsem se včera vrátila k doktorovi, k němuž jsem šla kvůli uším. A přiznal mi, že nečekal, že to bude tak vážné, že mám v obou uších protržený bubínek a že už nikdy nebudu slyšet jako dřív. Vždycky to bude jako přes závoj. Zůstala jsem z toho jako omráčená. Je to hrozné. Hluchá jistě nejsem, ale slyším, jako když člověk vidí přes lehký závoj. Tak už neslyším tikání svého budíku a uslyším ho už jen, když se k němu přiblížím. To je vskutku neštěstí. V krátké konverzaci mi věci unikají… Inu, poděkujme nebesům, že jsem ještě neoslepla ani neoněměla. Jednou v Rusku jsem se chtěla zabít, ale strašný strach z pekla mě zadržel; včera byl ten strach menší a už mě neděsilo peklo, ale neznámo. Doufejme, že potřetí už se nebudu bát ničeho.
D’abord hier, je suis retournée chez le docteur où je suis allée pour mes oreilles. Et il m’a avoué qu’il ne s’attendait à voir la chose si grave, qu’il y a perforation du tympan dans les deux oreilles et que je n’entendrais plus jamais comme avant. Il y aura toujours comme un voile. J’en suis restée comme assommée. C’est horrible. Je ne suis certes pas sourde, mais j’entends comme on voit à travers un léger voile. Ainsi je n’entends plus le tic-tac de mon réveil et je ne l’entendrai plus jamais qu’en m’approchant. Voilà, en vérité, un malheur. Dans la conversation brève des choses m’échappent... Enfin remercions le ciel de n’être pas encore devenue aveugle ou muette. Une fois en Russie j’ai voulu me tuer mais une horrible crainte de l’enfer m’a retenue; hier la peur était moindre et ce n’était plus l’enfer, mais l’inconnu qui m’effrayait. Espérons qu’à la troisième occasion je n’aurai plus peur de rien .
Píšu celá shrbená, a chci-li se napřímit, příšerně mě to bolí; to je u mě následek pláče. Při smrti císařského prince jsem cítila takovou bolest. Od dnešního rána jsem se hodně naplakala.
J’écris toute courbée et, si je veux me redresser, j’ai atrocement mal; c’est chez moi l’effet des larmes. A la mort du Prince Impérial, j’ai eu mal comme cela. J’ai bien pleuré depuis ce matin.
Přijel můj strýc Woldemar. Říká, že když byl v Berlíně kvůli obchodu, zajel až do Paříže podívat se na město. To mi nepřipadá věrohodné, a pak má teta zachmuřený výraz. Nejspíš se přihodila nějaká záležitost, ale já se nic nedozvím, ty husy mě považují za pomatenou a bojí se, že by mi ublížily, kdyby mě znepokojily. A tak se zcela přirozeně ptám, jestli nedávno viděl mámu. Před pěti dny. A kdy se vrací?
Mon oncle Woldemar est arrivé. Il dit qu’étant à Berlin pour affaires, il a poussé jusqu’à Paris pour voir la ville. Cela ne me paraît pas sérieux et puis ma tante a un air sombre. Il sera arrivé quelque affaire, mais je ne saurai rien, ces idiotes me traitent en aliénée et craignent de me faire mal en me donnant de l’inquiétude . Alors tout naturellement je demande s’il a vu depuis peu maman. Depuis cinq jours. Et quand revient-elle ?
„Ó! Nejpozději začátkem října.“
- Oh ! au commencement d’Octobre au plus tard.
Nato pošlu depeši, v níž ji nazývám zločinnou matkou, pak zbabělou, prolhanou, hanebnou, už vás nechci vidět, ztratila jste svou dceru, pohrdám vámi stejně jako otcem a tak dále.
Là-dessus, j’envoie une dépêche où je la traite de mère criminelle, puis lâche, menteuse, infâme, ne veux plus vous revoir, avez perdu votre fille, vous méprise ainsi que le père etc.
Té ctnostné dřevěné matce to neudělá nic, ale na telegrafu v Poltavě si přečtou ty hanebnosti, které mi nebe, ke mně tak dobré, snad odpustí vzhledem k tomu, že jsem jediná, komu to škodí. Svět neví, a v jeho očích jsem jistě vinna tím, že své matce spílám.
Cela ne fera rien à cette vertueuse mère de bois mais au télégraphe à Poltava, on lira ces infamies que le ciel si bon pour moi me pardonnera peut-être en faveur de ce que je suis la seule à qui ça nuit. Le monde ne sait pas, et certainement à ses yeux je suis coupable d’injurier ma mère.
Vyprávím, co se tu dělo za Georgese a jaké hrůzy jsem zakusila, a jak se chovala má ctnostná matka, která mě hanila, protože jsem chtěla toho člověka vyhnat… A rozpláču se u stolu před tím strýcem, který mě patnáct let neviděl.
Je raconte ce qui s’est passé ici pendant Georges et les horreurs subies, et l’attitude de ma vertueuse mère qui me flétrissait parce que je voulais chasser cet homme... Et je fonds en larmes, à table, devant cet oncle qui ne m’a pas vue depuis quinze ans .
Vždyť považte, kradou mi život, kradou mi mládí. Všechno se dá vynahradit, ale tohle ne; ničí mě, zničili mě!
Aussi songez donc, ils me volent ma vie, ils me volent ma jeunesse. Tout peut se compenser mais pas cela; ils me perdent, ils m’ont perdue !
Takovou hloupost jako ten Biarritz pro mě nedokázali udělat a já byla vždycky obětována, špiněna, všechno bylo obětováno tomu bratrovi; kdyby to ještě byl její milenec, snad by se to dalo pochopit, byť ne omluvit, ale ten hrozný…
Une niaiserie comme ce Biarritz, on n’a pas pu le faire pour moi et j’ai toujours été sacrifiée, salie, tout a été sacrifié à ce frère, si encore c’était son amant, on le comprendrait peut-être, sans l’excuser, mais cet horrible...
Inu, co naděláte! Myslí si, že si všechno odbyli, když mě otravují medicínami a doktory.
Enfin que voulez-vous ! Ils se croient quitte de tout en m’embêtant avec des potions et des médecins.
Dnes večer jsem se vrátila do svého pokoje jako raněné zvíře, vztekle supíc a nazývajíc je obludami, hanebníky, zloději, lupiči! Ach, ti zbabělci!
Ce soir je suis rentrée chez moi comme une bête blessée, râlant et les appelant monstres, infâmes, voleurs, brigands ! Ah ! les lâches !
Ne, vy nevíte, nikdy se nedozvíte, bylo by třeba vyprávět to všechno chladně už dávno, kousek po kousku. Místo toho jsem si stěžovala; kdybych byla jen prostě vyprávěla, křičeli byste za mě vy. Ale zřejmě ani zlo nedovedu udělat. Ta depeše mě pokryje hanbou a té ženě, kterou házím do jednoho pytle se svým otcem, neudělá nic. Kdybyste věděli! Kdyby šlo o nějaký dluh nebo nějakou roztržku toho odporného bratra s jeho milenkou, má drahá matka by přiběhla z druhého konce světa, přivedla tu dámu k té ohyzdné bytosti a usmířila je…
Non, vous ne savez pas, vous ne saurez jamais, il faudrait raconter tout cela froidement depuis longtemps, petit à petit. Au lieu de cela je me suis plainte, si j’avais seulement raconté simplement, c’est vous qui auriez crié pour moi. Mais il faut croire que je ne puis même pas faire le mal. Cette dépêche me couvrira d’opprobre et ne fera rien à cette femme que je mets dans le même sac avec mon père. Si vous saviez ! S’il s’était agi de quelque dette ou de quelque brouille de ce frère immonde avec sa maîtresse, ma chère mère accourerait du bout du monde ramener la dame à cet être hideux et les raccommoder...
Ale tady šlo prostě o to zavést mě do elegantních lázní, a v lázních by naše ubohé postavení nebylo tak vidět, mohlo by se, kdoví, snad… Ale pohřbili mě až dodneška, k čemu měnit… příšerně mě to bolí, už nemohu psát.
Mais ici il s’agissait tout bonnement de me conduire dans une ville d’eaux élégante, et aux eaux notre misérable position se verrait moins, on pourrait, qui sait, peut-être... Mais ils m’ont enterrée jusqu’ici, à quoi bon changer... j’ai atrocement mal, je ne peux plus écrire .
Strýc a teta mluvili o dědictví a o dědečkově závěti. Ó, jak jsou všichni odporní! Slyšela jsem tetu hanět jméno mrtvého otce… to je příšerné. Hodně mi ublížili všichni moji blízcí a já jim to říkám, ale kdyby měli umřít, už bych nic neřekla.
Mon oncle et ma tante ont parlé de l’héritage et du testament de grand-papa. Oh ! que tout le monde est dégoûtant ! J’ai entendu ma tante flétrir le nom du père mort... ça, c’est affreux. Ils m’ont fait bien du mal tous les miens et je leur dis, mais s’ils venaient à mourir je ne dirais plus rien.