❦
Čtvrtek 2. září 1880
Jeudi 2 septembre 1880
„Ostatně mnoho četl, opatřoval si to hluboké a vážné vzdělání, které člověk získá jedině sám od sebe a jemuž se oddali všichni nadaní lidé mezi dvacátým a třicátým rokem.“ Tahle věta sebraná u Balzaca mi lichotí.
“Il lisait d’ailleurs beaucoup, il se donnait cette profonde et sérieuse instruction qu’on ne tient que de soi-même et à laquelle tous les gens de talent se sont livrés entre vingt et trente ans”. Cueillie dans Balzac, cette phrase me flatte.
Ale poslyšte, pronajala jsem si zahradu v Passy, rue de Ranelagh 65, abych dělala studie pod širým nebem. Začínám Irmou, nahou, pod stromem, do půl těla, v životní velikosti.
Mais voici j’ai loué un jardin à Passy, rue de Ranelagh, 65, pour faire des études en plein air. Je commence par Irma, nue, sous un arbre, mi-corps, grandeur nature .
Je ještě dost teplo a je třeba si pospíšit. Takhle plyne život. A já se divila, že nemám žádné úlovky, ale kromě svých dodavatelů – kdopak mě vidí? Inu, raději ať je to tak; nevím, čím to je, ale mám jakousi předtuchu nevím čeho, zdá se mi, že mě potkají trampoty, nějaké… Zkrátka, zavřená a sama při práci budu věřit, že jsem v bezpečí… ale muži jsou tak hloupí a tak zlí, že vás přijdou hledat i ve vašem koutku, jen aby vám ublížili.
Il fait assez chaud encore, et il faut se dépêcher. Voilà comment se passe la vie. Et je m’étonnais de ne pas faire de conquêtes, mais sauf mes fournisseurs, qui est-ce qui me voit ? Enfin, j’aime autant cela; je ne sais ce qui fait que j’ai comme des appréhensions de je ne sais quoi, il me semble qu’il va m’arriver des ennuis, des... Enfin, enfermée seule, travaillant, je me croirai à l’abri... mais les hommes sont si bêtes et si méchants qu’ils vont vous chercher dans votre coin pour vous faire de la peine.
Ale co se může stát? Nevím, něco, co někdo vymyslí nebo překroutí, řeknou mi to a budu z toho mít trápení…
Mais que peut-il arriver ? Je ne sais, quelque chose qu’on inventera ou dénaturera, on me le redira et j’en aurai de la peine...
Anebo se přihodí nějaká podlost… ne vážná, ale smutná, pokořující, zkrátka v mém duchu. To všechno má daleko k cestě do Biarritzu.
Ou bien il arrivera quelque vilenie... pas grave, mais triste, humiliante, dans mon genre enfin. Tout cela est loin d’aller à Biarritz.
„Jeďte tam přece,“ říkala mi stará Gaviniová, „musíte tam jet, uvidí vás, poznají vás. Tohle není život pro dívku. Řeknu to vaší matce nebo tetě, musí si nechat ušít šaty a aspoň vás zavést na ministerstvo zahraničí, abyste si trochu zatančila… Zkrátka pojedete do Biarritzu, je to velmi elegantní, uvidíte tam společnost.“
- Allez-y donc, me disait la mère Gavini, il faut que vous y alliez, on vous verra, on vous connaîtra. Ce n’est pas là une existence de jeune fille. Je vais le dire à votre mère ou à votre tante, il faut qu’elles se fassent des robes et vous conduisent au moins aux Affaires Etrangères pour que vous dansiez un peu... Enfin vous irez à Biarritz, c’est très élégant, vous y verrez du monde.
I prkýnko! jak se říká ve velkém světě. Zkrátka, jen ať mě nechají na pokoji, já klidně, když to nejde jinak, zůstanu zavřená… ve své zahradě v Passy.
Flûte ! comme on dit dans le grand monde. Enfin, pourvu qu’on me laisse tranquille, je veux bien, ne pouvant faire autrement, rester enfermée ... dans mon jardin à Passy.
Ať tak či onak, to je hrozné mládí pro ženu. Muž trpí do třiceti let, ve třiceti si vydobude místo, prorazí a užívá si života. Ženu pronásleduje přízrak staré panny. Dejme tomu, že mám talent, dost na to, abych se obešla bez všech, tak ve šestadvaceti; mladý muž slavný v šestadvaceti je takový malý zázrak. Žena je jen dívka skoro odkvetlá, má talent, ale v tomhle věku se všechno stává obtížným, a pak by to ještě nic nebylo, ale… čekat tak dlouho! Ne, ani to ještě není ono, už nevím.
C’est égal voilà une horrible jeunesse pour une femme. Un homme souffre jusqu’à trente ans, à trente ans, il se fait une place, il perce et il jouit de la vie. La femme a le spectre de la vieille fille qui la poursuit. Supposez que j’ai du talent, assez pour me passer de tout le monde, vers vingt-six ans; un jeune homme célèbre à vingt-six ans est un petit phénomène. Une femme n’est qu’une jeune fille presque passée, elle a du talent mais à cet âge tout devient difficile et puis ce ne serait rien mais... attendre si longtemps ! Non, ce n’est pas encore cela, je ne sais plus.
Zkrátka, bohatá, proč se nevdala dřív? Vždyť se předpokládá, že jsem si klidně chtěla koupit titulovaného manžela; něco za tím vězí, co? Neuvěří, že jsem pohrdala lovci věn, a pohrdala jimi nejen z morálky, ale i proto, že mi to s mým ubohým věnem připadá žalostné. Kdybych měla tři sta tisíc franků renty, koupila bych si nějakého pána, ale kdybych měla tři sta tisíc franků renty, nebylo by toho třeba, všechny dveře by byly otevřené a mohla bych najít… Zkrátka, co k tomu říct…
Enfin, riche, pourquoi ne s’est-elle pas mariée avant ? Car on suppose que je voulais bien acheter un mari titré; il y a quelque chose, quoi ? On ne croira pas que j’ai méprisé les chercheurs de dot et méprisé non seulement par morale mais parce que cela me semble pitoyable avec ma pauvre dot. Si j’avais 300.000 francs de rente, je me payerais un monsieur mais n’ayant 300.000 francs de rente je n’aurais pas eu besoin de cela, toutes les portes seraient ouvertes et j’aurais pu trouver... Enfin que dire...