❦
Úterý 17. srpna 1880
Mardi 17 août 1880
Požádala jsem svého učitele harfy o noty pro mandolínu. Tady je jeho odpověď. Také jsem mu psala, že jsem dostala medaili za jeden obraz a vystavila jiný. Schovávám si jeho dopis kvůli té jeho tak půvabné italské dikci, byť pochází od prostého člověka. Přiznávám, že navzdory svým naturalistickým sklonům (slovo málo chápané) a svým republikánským citům jsem velmi vnímavá k těmto květnatým obratům. Proč by ostatně nemohlo všechno jít dohromady? Ale tenhle styl je třeba nechat Italům, u jiných je směšný. Ten dopis mi připomíná Bruschettiho, jak vkládá mou kamélii do svého pouzdra. Pořád se mi protiví, ten člověk.
J’avais demandé de la musique pour mandoline à mon professeur de harpe. Voici sa réponse. Je lui disais aussi que j’avais eu une médaille pour un tableau et exposé un autre. Je garde sa lettre à cause de sa tournure italienne si charmante quoique venant d’un homme simple. J’avoue que malgré mes tendances naturalistes (un mot peu compris) et mes sentiments républicains. Je suis fort sensible à ces fleurs de langage. Pourquoi tout cela n’irait-il pas ensemble, du reste ? Mais ii faut laisser ce style aux Italiens, chez les autres il est ridicule. Cette lettre me rappelle Bruschetti mettant mon camélia dans son écrin. Il me dégoûte encore, cet homme.
Můj Bože, kdy už budu moci jet do Itálie! Jak je všechno ostatní mdlé po Itálii! Ani sám Paul de Cassagnac mě nikdy neunesl tak jako vzpomínka na tu zemi.
Mon Dieu quand est-ce que je pourrai aller en Italie ! Que tout le reste est terne après l’Italie ! Paul de Cassagnac lui-même ne m’a jamais transportée comme le souvenir de ce pays.
Proč bych tam nejela teď? A co malba? Jsem dost silná, abych nezbloudila bez vedení? Nevím. A pak jet s rodinou, se všemi otravnostmi, které z toho plynou… Ne. Je třeba být volná. Ale možná bych se tam provdala snadněji než tady? Ne. Zůstanu tuto zimu v Paříži, pojedu strávit karneval do Itálie, a jestli z toho nic nebude, strávím zimu 1881–1882 v Petrohradě, to mi bude třiadvacet. Jestli v Petrohradě nenajdu bohatý sňatek, vrátím se do Paříže nebo do Itálie na zimu 1882–1883, to mi bude čtyřiadvacet. A tehdy se provdám za nějakého titulovaného pána, který bude mít patnáct nebo dvacet tisíc franků ročně a vezme si mě s radostí i s mou vlastní rentou.
Pourquoi n’irai-je pas là à présent ? Et la peinture ? Suis-je assez forte pour ne pas m’égarer sans direction ? Je ne sais pas. Et puis aller avec ma famille, avec tous les embêtements qui s’ensuivent... Non. Il faut être libre. Mais peut-être m’y marierais- je plus facilement qu’ici ? Non. Je resterai cet hiver à Paris, j’irai passer le Carnaval en Italie et s’il n’y a rien je passerai l’hiver 1881-1882 à Pétersbourg, j’aurai vingt-trois ans. Si je ne trouve pas un riche mariage à Pétersbourg, je reviens à Paris ou en Italie pour 1882-1883, j’aurai vingt-quatre ans. Et alors je me marierai avec un monsieur titré, qui aura 15 ou 20.000 francs par an, et qui me prendra avec plaisir avec mes rentes à moi.
Není to naprosto rozumné dát si tři roky na hledání, než kapituluji?
N’est-ce pas absolument sage de me donner trois ans pour trouver avant de capituler ?
Mezitím jde v Mont-Dore všechno svým chodem.
En attendant le Mont-Dore suit son cours.
Maluji u truhláře, Drbna, Devickovi (?), Moreauovi, teta mě přicházejí skoro násilím odvést, a tak se trochu projdu. Obraz pod širým nebem jsem kvůli špatnému počasí, které tu bylo, nechala ležet.
Je peins chez le menuisier, Potin, les Devick (?), les Moreau, ma tante viennent me prendre presque de force et alors je me promène un peu. Mon tableau en plein air est abandonné, vu le mauvais temps qu’il a fait.
Udělala jsem další (plátno velikosti 15).
J’en ai fait un autre (toile de 15).
Výjev se odehrává u truhláře; nalevo žena zkouší malému, kterému je deset, ministrantský úbor; holčička, sedící na staré bedně, hledí na bratra v němém úžasu; babička je u kamen v pozadí, ruce sepjaté, a usmívá se při pohledu na dítě. Otec u ponku čte La Lanterne a úkosem pohlíží na červenou sutanu a bílou rochetu. Pozadí je velmi složité, kamna, staré láhve, nářadí, spousta detailů, samozřejmě trochu odbytých.
La scène se passe chez le menuisier; à gauche, la femme essaie au petit, qui a dix ans, le costume d’enfant de choeur; la petite fille assise sur une vieille caisse, regarde son frère, ébahie; la grand-mère est auprès du poêle, au fond, les mains jointes, et sourit en regardant l’enfant. Le père, près de l’établi, lit “La Lanterne” et regarde de travers la soutane rouge et le surplis blanc. Le fond est très compliqué, poêle, vieilles bouteilles, outils, un tas de détails un peu bâclés naturellement.
Nemám čas to dokončit, ale udělala jsem ten obraz, abych se s těmito věcmi seznámila. Postavy v celé výši, podlaha, ostatní detaily mě děsily a pustila bych se do obrazu interiéru leda ze zoufalství. Teď už to dobře znám, ne že bych to dělala dobře, ale už z toho nemám strach, a je to.
Je n’ai pas le temps de finir, mais j’ai fait ce tableau pour me familiariser avec ces choses. Des êtres en pied, le plancher, les autres détails m’épouvantaient, et je ne me risquerais qu’en déspérée si je devais faire un tableau d’intérieur. Maintenant cela me connaît, non pas que je le fasse bien, mais je n’en ai plus peur, voilà.
Hlavy v mém popředí jsou vysoké asi tři prsty.
Les têtes de mon premier plan ont trois doigts de hauteur à peu près.
A byly tu šaty a všechno možné k udělání, nikdy jsem nedělala nic než akty, kromě svého opovrženíhodného obrazu na Salonu. A ruce! Je jich tam šest a půl.
Et il y a eu les robes et tout à faire, je n’ai jamais fait que du nu, sauf dans mon méprisable tableau du Salon. Et des mains ! il y a six mains et demie.
Bratr prezidenta Grévyho byl právě zvolen senátorem, jiný bratr je guvernérem Alžírska. Ten čestný muž, ten neoblomný občan Jules Grévy to měl pochopit. Albert a Paul jsou zaopatřeni díky prezidentu Julesovi. To se nesluší.
Le frère du président Grévy vient d’être élu sénateur, un autre frère est gouverneur de l’Algérie. L’honnête homme, le rigide citoyen Jules Grévy aurait dû comprendre cela. Albert et Paul sont pourvus grâce à Jules le président. Ça n’est pas convenable .
Ostatně, současná politika mě rmoutí. Člověk už neví, kde jsou ti dobří. Všichni, kdo se jimi zdají, se u moci zkazí. Copak neexistují lidé naprosto svědomití? A je tedy třeba vymyslet zákony tak omezující, aby byl člověk přinucen být čestný a svědomitý? Běda, běda. Byla by snad Belgie a Anglie pořád ještě tím nejlepším? Tedy konstituční monarchie. Ale monarchie mě pobuřuje, když mě nedojímá. Dnes odpoledne jsem se málem přistihla, jak se zastávám Napoleona III. a shazuji revolucionáře.
Du reste la politique actuelle m’attriste. On ne sait plus où sont les bons. Tous ceux qui le paraissent deviennent mauvais au pouvoir. Il n’y a donc pas de gens absolument scrupuleux ? Et faut-il donc inventer des lois tellement restrictives que l’on soit forcé d’être honnête et scrupuleux ? Hélas, hélas. Est-ce que la Belgique et l’Angleterre seraient encore ce qu’il y aurait de mieux ? La monarchie constitutionnelle alors. Mais la monarchie me révolte quand elle ne m’attendrit pas. Cet après-midi je me suis presque surprise plaidant pour Napoléon III et tombant les révolutionnaires.
Ne, ale samé výstřelky všude! Lhostejnost šlechty plodí krajní bídu lidu, který, když už to není třeba, páchá ukrutnosti!
Non, mais des excès partout ! Le laisser-aller des nobles produit l’extrême misère du peuple qui lorsque cela n’est plus nécessaire commet des atrocités !
A u všech národů! Bolestné začátky, okamžik velikosti, pak děsivý a odporný úpadek. Inspiruji se Grévyho volbou a posílám nářek v próze do Gaulois, ale nevěřím, že to Gaulois otiskne, protože všechno kritizuje… byly by potřeba noviny, jaké jsem onehdy zamýšlela (sešit 8, malý formát).
Et chez tous les peuples ! des commencements pénibles, un moment de grandeur puis une décadence effroyable et répugnante. Je m’inspire de l’élection Grévy et envoie une complainte en prose au “Gaulois” mais je ne crois pas qu’il l’imprime puisqu’il critique tout... il faudrait un journal comme j’en ai eu le projet l’autre jour (livre 8 petit format) .
Ostatně jsem nikdy neměla vytrvalost dotáhnout nějaký spis do zdárného konce. „Událost“ nastane, mám nápad, načrtnu koncept, a nazítří vidím v novinách článek, který se podobá mému a činí ten můj zbytečným, a já ho beztak nikdy ani nedokončila, ani nedala do patřičného stavu. Vytrvalost v umění mi ukazuje, že je třeba jisté úsilí přemoci první obtíž: jen první krok je nesnadný. Tohle přísloví mě nikdy nezasáhlo tak jako teď.
Du reste, je n’ai jamais eu la persistance de mener à bonne fin un écrit. “L’événement” arrive, j’ai l’idée, je fais le brouillon et, le lendemain, je vois dans les journaux un article qui ressemble au mien et rend le mien inutile, que je n’ai du reste jamais ni fini, ni mis en état convenable. La persistance en art me montre qu’il faut un certain effort pour vaincre la première difficulté: il n’y a que le premier pas qui coûte. Ce proverbe ne m’a jamais tant frappée.
A pak je tu také, a hlavně, otázka prostředí. To mé lze, navzdory nejlepší vůli na světě, označit za otupující. Lidé z mé rodiny jsou nevzdělaní a všední. Pak je tu paní Gaviniová, jednou dvakrát týdně, vyhlášená světačka. V neděli u ní bývá společnost, ale jelikož se přichází prostě jen na návštěvu, málokdy dojde na opravdový hovor; však znáte ty stálé hosty, Mouzayová, de Daillens je ta, která mě nejvíc pozvedá; Cerny, hloupá; pár bezbarvých mladíků. A tak vás ujišťuji, že kdybych se tak často neuzavírala se sebou a se svým čtením, byla bych ještě méně bystrá, než jsem.
Et puis, il y a aussi et surtout la question de milieu. Le mien peut se qualifier, malgré la meilleure volonté du monde, d’abrutissant. Les gens de ma famille sont ignorants et ordinaires. Puis il y a Mme Gavini, une ou deux fois par semaine, qui est une mondaine par excellence. Le dimanche chez elle, il y a du monde, mais comme on vient simplement en visite on cause rarement, puis vous connaissez les habitués, la Mouzay, de Daillens est celle qui me relève le plus; la Cerny, une bête; quelques jeunes gens incolores. Aussi, je vous assure que si je ne me renfermais si souvent avec moi et mes lectures, je serais encore moins vive d’intelligence que je ne le suis.
Vložený list · annotation marginale, peut-être de Mme Bashkirtseff mère
na okraji Je se vším nespokojená proto, že už byla nemocná. [věta připsaná paní Bashkirtseffovou?]
dans la marge C’est parce qu’elle était déjà malade qu’elle est mécontente de tout. [phrase ajoutée Mme Bashkirtseff ?)
Vypadám, jako bych byla kdovíjak smělá, a přitom někdy nikdo nemá víc potíží se projevit než já! Často zhloupnu, slova se mi tlačí do úst a nedokážu mluvit. Poslouchám, mlhavě se usmívám, a to je vše.
J’ai l’air de briser les vitres et parfois personne n’a plus de difficulté à se produire ! Souvent je deviens imbécile, les mots se pressent dans la bouche et je ne puis parler. J’écoute, je souris vaguement, et c’est tout.