Neděle 1. srpna 1880 — Sešit 089

CZEN UK FR

Na cestu ke koupeli a inhalaci je zvláštní jednotný úbor. Flanelové kalhoty s nohavicí přes chodidlo a stejný plášť s kulatou kapucí pro dámy, špičatou pro pány; ten můj je špičatý, je mnišštější, a protože ho doma často nosím, ten plášť, vypadám jako dominikán, a jelikož se mi to líbí, dělám si z něj ráno i večer župan, když je zima. Ale to všechno by nestálo za zmínku, kdyby mi mnišské šaty nepřinášely smůlu. Víte, když člověka neustále potkávají trampoty a žaly, stane se pověrčivým jako hráč. Ten den, kdy mě Cassagnac požádal, ať si vezmu svou kutnu, běžela jsem do svého pokoje, myslela jen na to, abych pod kapucí z hnědé houně vypadala svěže a růžově, ale ve chvíli, kdy jsem si ji měla obléci, jsem zaváhala a řekla si, aniž jsem si troufla cokoli přiznat: Co když to všechno zničí? Ale hned jsem dodala, že je idiotské a strašně trapné takhle propadat pověrám a že se toho musím zbavit. Oblékla jsem si kutnu, a třebaže není dokázáno, že to byla ona, kdo všechno zničil, dojem z toho nebyl o nic méně odporný. Pátrám, co by mě teď tak mohlo potkat. Nemám nic rozjednaného a nikdo tu není. Soutzovi jsem se vysmála jako hlupákovi, kterým tedy je.

Pour aller au bain et à l’aspiration, il y a un costume spécial et général. Des pantalons à pieds en flanelle et un manteau idem avec capuchon rond pour les dames, pointu pour les hommes, le mien est pointu, c’est plus monacal et comme je le mets souvent chez moi, ce manteau, j’ai l’air d’un dominicain et comme cela me plaît, j’en fait mon peignoir matin et soir quand il fait froid. Mais tout cela ne vaudrait pas la peine d’être mentionné si les habits de moine ne me portaient malheur. Vous savez, quand il vous arrive toujours des ennuis et des chagrins on devient superstitieux comme un joueur. Le jour où Cassagnac me demanda de mettre mon froc, je courus dans ma chambre, ne songeant qu’à paraître fraîche et rose sous le capuchon de bure marron, mais, au moment de le mettre, j’hésitais et me dis sans oser rien m’avouer: Si cela allait tout détruire ? Mais j’ajoutai aussitôt que c’était idiot et affreusement gênant ces supersitions et qu’il fallait m’en défaire. Je mis le froc et s’il n’est pas prouvé que ce fut lui qui détruisit tout, l’impression n’en a pas été moins odieuse. Je cherche ce qui pourrait bien m’arriver maintenant. Je n’ai rien entrain et il n’y a personne. Soutzo, je m’en suis moquée comme d’un imbécile qu’il est par conséquent.