❦
Sobota 17. července 1880
Samedi 17 juillet 1880
Tony mi řekl, že když udělám několik takhle propracovaných studií, hodně mi to prospěje. Že je to podobné, velmi dobře nakreslené. Tohle je seriózní práce, je to studované; bohužel celkovému tónu chybí pevnost. Oči dobré, nos velmi dobrý a tak dále. Zkrátka se naparuji a jsem čím dál víc hlavou krámu. Co se Amélie týče, mluvím s ní o Julianovi, aniž ho jmenuji, samé narážky, úsměvy, maličkosti: vždycky to pochopí a my si rozumíme co nejlépe.
Tony m’a dit que si je fais plusieurs études poussées comme celle-là, cela me fera beaucoup de bien. Que c’est ressemblant, très bien dessiné . C’est sérieusement fait cela, c’est étudié; malheureusement le ton général manque de solidité . Les yeux, bien ; le nez très bien etc., etc. En somme je me rengorge et suis le chef de la boutique de plus en plus. Quant à Amélie je lui parle de Julian sans le nommer, des sous-entendus, des sourires , des riens: elle comprend toujours et nous sommes au mieux.
Nebudu vám vyprávět o svém šíleném pobíhání po obchodech a do ateliéru, kde mi zbývalo domalovat jedno oko. No ovšem! Je to Doucet, Julianův oblíbený žák, kdo získal Římskou cenu. Slečna de Villevieille pořádá nahoře u nás punč. Julian platí jeden dole a sám běží k Lefebvrovi nebo k Doucetovi. Křičíme „Pryč s Julianem“ a „Ať žije Komuna!“
Je ne vous raconterai pas mes courses folles aux magasins et à l’atelier où il me restait un œil à faire. Ah bien oui ! C’est Doucet l’élève favori de Julian qui a le prix de Rome. Mlle de Villevieille offre un punch en haut chez nous. Julian en paye un en bas et court lui-même chez Lefebvre ou Doucet. Nous crions à bas Julian et Vive la Commune!
V jednu hodinu jsem byla u staré Gaviniové a smluvila si s ní schůzku u sebe na pátou, schůzku, kterou propásnu díky své švadleně. Saint-Amand, který tu byl ráno, se přichází v šest rozloučit a v sedm přichází Gabriel. Ztratil ten květ mládí, který míval, a zbývá mu pramálo vlasů, a to v tomhle věku!
J’ai été chez la mère Gavini à une heure et lui ai donné rendez-vous chez moi à cinq heures, rendez-vous que je manque grâce à ma couturière. Saint Amand qui a été ce matin vient dire adieu à six heures et à sept heures arrive Gabriel. Il a perdu cette fleur de jeunesse qu’il avait et il lui reste fort peu de cheveux, à cet âge !
Nakonec odjíždíme až zítra večer.
Enfin nous ne partons que demain soir.
Savarre obléká Audiffretovy. To jsou děvčata, která mi strašně lezou na nervy. Vedou ten nejvyhlášenější elegantní život a najdete je všude, v Biarritzu, v Trouville, všude. Na všech oficiálních plesech a v přísných salonech Faubourgu Saint-Germain. Ta Španělka je úžasná, se svými pobyty v klášterech a svými kněžími. Myslela jsem, že jsou nešťastné a žijí jen mezi Bailleulovými a paní de Poilly tu a tam. Nedovedla bych vám vypovědět, jak mě zranilo a pokořilo, když jsem se dozvěděla, že jsou tak dobře přijímané všude. Ale k čemu se nad tím rozčilovat!
Savarre habille les Audiffret. Voilà des petites qui me donnent terriblement sur les nerfs. Elles mènent la vie élégante la plus lancée et on les trouve partout à Biarritz, à Trouville, partout. Dans tous les bals officiels et dans les salons sévères du faubourg. Cette Espagnole est prodigieuse, avec ses retraites aux couvents et ses prêtres. Je les croyais malheureuses et vivant entre les Bailleul et Mme de Poilly de temps en temps. Je ne saurais vous dire à quel point j’ai été blessée et humiliée de les savoir si bien partout. Mais à quoi bon s’exciter en pensant à cela !
Jsem nešťastná.
Je suis malheureuse.
Malba! Ano, ale zatím vadnu v temnotě!
La peinture ! Oui, mais en attendant je me fane dans l’obscurité !
„Tušil jsem, že vás k práci pohání nějaký mimořádný důvod,“ řekl Julian, „zkrátka muž, pro kterého jste chtěla něčím být. Vážně vás muselo pohánět něco výjimečného, abyste tady pohřbila ten květ, který má člověk jen krátký čas a který jste měla, když jste sem přišla, místo abyste ho nosila do společnosti. Mohla jste nemít krásu, cokoli chcete, ale měla jste… květ, kterého bylo opravdu škoda pohřbít sem, mezi tyhle čtyři stěny.“
- J’ai bien pensé qu’il y avait quelque motif extraordinaire qui vous poussait au travail a dit Julian, un homme enfin pour lequel vous vouliez être quelque chose. Il fallait vraiment être poussée par quelque chose d’exceptionnel pour ensevelir ici cette fleur qu’on n’a que peu de temps et que vous aviez en arrivant ici, au lieu de la porter dans le monde. Vous pouviez ne pas avoir la beauté, tout ce qu’on voudra, mais vous aviez une ... fleur qu’il était vraiment dommage d’enterrer là, entre ces quatre murs.
Chtěla jsem jet na venkov, na opravdový venkov, kde by nikdo nebyl. Ale to nestačí. Štěstí by bylo moci se čas od času uchýlit do neobydlených krajů, na ostrovy, k podivným velkým stromům, do světa „Pavla a Virginie“1. Vidět východ slunce a vychutnávat noc úplně sama v tom nejabsolutnějším klidu. Divoká krajina, velké stromy, čisté nebe, hory zlacené sluncem… vzduch, o jakém tady nikdo nemá ponětí, vzduch, který sám o sobě je blažeností, místo těch hrůz, které člověk dýchá tady… Ale pro takovou existenci jsou potřeba peníze. A v té samotě bych nechtěla ani milovaného muže. Úplně sama, vrcholná rozkoš.
Je voulais aller à la campagne, une vraie campagne où il n’y eût personne. Mais ce n’est pas assez. Le bonheur, ce serait de pouvoir de temps en temps se retirer dans des pays inhabités, aux îles, à grands arbres étranges, chez “Paul et Virginie”. Voir le lever du soleil et savourer la nuit toute seule dans le calme le plus absolu. Un pays sauvage, de grands arbres, un ciel pur, des montagnes dorées par le soleil... un air comme on n’en a pas d’idée ici, un air qui à lui tout seul est une félicité, au lieu des horreurs que l’on respire ici... Mais pour une existence pareille, il faut de l’argent. Et je ne voudrais même pas un homme aimé dans cette solitude. Toute seule, suprême jouissance.
Poznámky
Pozn. překl.: Pavel a Virginie (Paul et Virginie), román Bernardina de Saint-Pierre z roku 1788, jehož děj se odehrává na exotickém tropickém ostrově; symbol nezkaženého ráje. ↩