❦
Sobota 19. června 1880
Samedi 19 juin 1880
Celý ateliér čekal, že Tony před mou malbou poklekne, a on neřekl o mnoho víc než obvykle. A přitom je to malířsky lepší, ale možná byl roztržitý, a navíc jsem mu poslala ruské cigarety a on se možná bál být příliš vlídný.
Tout l’atelier s’attendait à ce que Tony se mit à genoux devant ma peinture et il n’a pas dit grand chose de plus que d’habitude. Pourtant c’est mieux de peinture, mais il était peut- être distrait et puis je lui ai envoyé des cigarettes russes et il a craint peut-être d’être trop aimable.
Tady je krátká zprávička z „Gaulois“ [Chybí], která mi po zralé úvaze zabrání dát svatého Matouše Casimirovi. Napadlo mě dát mu ho, abych po sobě zanechala lahodnou vzpomínku.
Voici un entrefilet du « Gaulois » [Manque] qui m’empêchera, la réflexion aidant de donner saint Mathieu à Casimir. J’ai eu l’idée de le lui donner pour laisser de moi un souvenir suave.
Paní de Fitz-James nás zve dnes večer na večeři, ale je cirkus, a to nejde. Já bych raději povečeřela u té rozkošné staré ženy, než abych šla ven. Ale teta by si myslela, že je to proto, že nás Soutzo nedoprovodí do cirkusu. Bylo by třeba Soutza nahradit. Takže to nebude on, kdo mi bude chybět, ale prostě nějaký nápadník.
Madame de Fitz James nous invite à dîner pour ce soir mais il y a cirque et c’est impossible. Moi j’aimerais mieux dîner chez cette charmante vieille femme que de sortir. Mais ma tante croirait que c’est parce que Soutzo ne nous accompagnera pas au cirque. Il faudrait remplacer Soutzo. Donc ce n’est pas lui qui me manquera mais simplement un soupirant.
Paní Gaviniová, Saint-Amand, d’Alt, Cerny, Wodzinski. Ten poslední se mě ptá, co se stalo se Soutzem. Myslím, že odjel. Paní de Bailleul a Cerny zůstávají na večeři, a vtom přichází… Soutzo. Prasátko mu přineslo štěstí, záležitost s tím nezletilým je vyřízena. Něco s tím ubohým dítětem je, baví se, směje se, ale člověk cítí prasklou strunu. Já mluvím o tom, že si vezmu starého generála knížete Nurského, který je v Poltavě a už dva roky ovdovělý. Jdu se obléci do cirkusu a Soutzo jde za mnou, zastavíme se v modrém salonu. Potřebuje se mnou mluvit. Učinil rozhodnutí, odjíždí a vrátí se teprve za půl roku. Vysvětlí mi to dopisem, je v tom plán tažení, který nemůže prozradit, ale vrátí se mě hodnější; vyčetla jsem mu, že je zahálčivý, že není ničím: věřte mi, vrátím se způsobilejší. Jdu pracovat pro… své dobro, a pak, kdoví, možná se rozhodnete dát mi odpověď.
Madame Gavini, Saint Amand, d’Alt, Cerny, Wodzinski. Ce dernier me demande ce qu’est devenu Soutzo. Je crois qu’il est parti. Mme de Bailleul et la Cerny restent dîner et arrive... Soutzo. Le cochon lui a porté bonheur, l’affaire du mineur est arrangée. Il a quelque chose ce pauvre enfant, il cause, il rit mais on sent une corde brisée. Moi je parle d’épouser le vieux général prince Nursky qui est à Poltava, veuf depuis deux ans. Je vais m’habiller pour le cirque et Soutzo me suit, nous nous arrêtons au salon bleu. Il a à me parler. Il a pris une résolution, il part et ne reviendra que dans six mois. Il m’expliquera cela par lettre, il y a là un plan de campagne qu’il ne peut dire mais il reviendra plus digne de moi, je lui ait reproché d’être oisif, de n’être rien, : croyez-moi je reviendrai plus propre. Je m’en vais travailler pour... mon bien et puis qui sait, vous serez peut-être décidée à me donner une réponse.
„Proč nepočkat v Paříži?“
- Pourquoi ne pas attendre à Paris ?
„Nemůžu, miluji vás, je to nad mé síly, vidět vás takhle… nemůžu, jsem nemocný a je to čím dál horší.“
- Je ne peux pas, je vous aime, c’est au dessus de mes forces, vous voir ainsi... je ne peux pas, je suis malade et cela va de mal en pis.
Jeho upřímnost mě nutí zvážnět a skoro bez smíchu mu říkám, že jsme příliš chudí, ostatně od chvíle, co mě požádal o ruku, nedělám nic jiného, než že před ním říkám, že si vezmu jedině boháče, a vyprávím o svých bláznivých výdajích. Uf. „Jakže…“ „Ano, abyste měl podobné city, musel byste být někdo.“
Sa sincérité me rend sérieuse et c’est presque sans rire que je lui dis que nous sommes trop pauvres, du reste je passe ma vie, depuis qu’il m’a demandée, à dire devant lui que je n’épouserai qu’un richard, et à raconter mes folles dépenses. Ouf - Comment ... Oui, pour avoir des sentiments pareils il faut être quelqu’un.
Pak řekl něco, co mě rozechvělo. Byli jsme u mě, stála jsem před psacím stolem, vzal mě za ruce.
Alors il dit quelque chose qui m’a remuée. Nous étions chez moi, j’étais debout devant le bureau, il me prit les mains.
„Proč nepočkat v Paříži?“ ptám se.
- Pourquoi ne pas attendre à Paris, demandai-je.
„Protože vás miluji, miluji vás, miluji vás, to nemůžete pochopit –“ a tiskl mi ruce a díval se na mě dvěma smutnými očima, připravenými plakat.
- Parce que je vous aime, je vous aime, je vous aime, vous ne pouvez pas comprendre - et il me serrait les mains et me regardait avec deux yeux tristes, prêts à pleurer.
„Ale já nemám věno.“
- Mais je n’ai pas de dot.
„Co na tom záleží, miluji vás. Utratil bych všechno.“
- Qu’est-ce que ça fait, je vous aime. Je dépenserais tout.
„Poslyšte,“ řekl, „mohli bychom se vzít, mé jmění postačí na dva roky.“
- Ecoutez, dit-il, nous pourrions nous marier, ma fortune suffira pour deux ans.
„A potom?“
- Et après ?
„A potom, až nezbude nic, se rozvedete a vezmete si milionáře.“
- Et après quand il ne restera plus rien, vous prendrez le divorce et vous épouserez un millionnaire.
„Anebo mi vrátíte svobodu tím, že se zabijete,“ říkám se smíchem.
- Ou bien vous me rendrez la liberté en vous tuant, dis-je en riant.
„Anebo to, bude to, jak budete chtít.“
- Ou bien cela, ce sera comme vous voudrez.
„Podepíšete mi rozvod předem?“
- Vous me signerez le divorce d’avance ?
„Ano.“
- Oui.
„Vy jste blázen!“
- Vous êtes fou !
„Inu ne, žertoval jsem.“
- Eh bien non, j’ai plaisanté.
„To mě nepřekvapuje, nejste schopen mít podobné city vážně.“
Ça ne m’étonne pas, vous n’êtes pas capable d’avoir de pareils sentiments sérieusement.
„Jak to!…“
- Comment !...
„Ano, abyste měl podobné city, musel byste být někdo.“
- Oui, pour avoir des sentiments pareils il faut être quelqu’un.
„Poslyšte mě, inu, ano, je to vážné, vrátím vám svobodu po dvou letech manželství, budete-li chtít, rozvod v našem náboženství existuje a je ve shodě s vašimi zásadami, chcete?“
- Ecoutez-moi, eh bien, oui, c’est sérieux, je vous rendrai votre liberté après deux ans de mariage si vous le voudrez, le divorce existe dans notre religion et il est dans vos principes, voulez-vous ?
Odpovídala jsem na ty bláznivosti s úsměvem. Bylo by zlé být tvrdá, když vás někdo miluje a když je tak nešťastný.
Je répondais en souriant à ces folies. Il serait méchant d’être dure quand on vous aime et quand on est si malheureux.
Ach! odjet a opustit, co člověk miluje, to je velký zármutek. Já to všechno cítím a chápu intuicí, ostatně stačí, abych si představila nějakou historku, události, city, a cítím to, jako by se to bylo stalo, až do té míry, že se ze srdce směji nebo jsem šťastná nebo roním opravdové slzy.
Ah ! partir et quitter ce qu’on aime, voilà un gros chagrin. Moi je ressents et comprends tout cela par intuition, du reste il me suffit de m’imaginer une histoire, des évènements, des sentiments pour sentir comme si cela était arrivé au point de rire de bon cœur ou d’être heureuse ou de verser de vraies larmes.
Prožila jsem takhle tolik životů!
J’ai vécu tant d’existences de la sorte !
„Odcházím, odcházím,“ opakoval Soutzo, aniž se pohnul z místa. „Budete na mě trochu myslet, miluji vás. Řekněte, budete na mě myslet.“ A pak nesouvislá slova jako když člověk spěchá pryč, když si myslí, že už nemá čas říct celou větu, ale ještě neodchází, stojí tu a dvacetkrát opakuje: „Na shledanou, odcházím, miluji vás, myslete na mě.“
Je m’en vais, je m’en vais répétait Soutzo sans bouger de sa place. Vous penserez un peu à moi, je vous aime. Dites, vous penserez à moi. Et alors des mots sans suite comme lorsqu’on est pressé de partir, qu’on ne croit plus avoir le temps de dire une phrase entière, mais on ne s’en va pas encore, on est là à répéter vingt fois, au revoir, je m’en vais, je vous aime, pensez à moi.
Uspěchaná slova, pak mlčení, jako by se na všechno zapomnělo. „Odjíždím dnes večer, dnes večer, slyšíte, sbohem, na shledanou, na shledanou, na shledanou, miluji vás, na shledanou.“ Snažil se mě obejmout, ale já jsem napřáhla ruku, tiskl ji a přiblížil tvář tak blízko, že se otřela o mou líci.
Des mots pressés, puis des silences comme si tout était oublié. Je pars ce soir, ce soir vous entendez, adieu, au revoir, au revoir, au revoir, je vous aime, au revoir. Il cherchait à m’entourer de ses bras mais je tendis la main, il la serrait et avança sa figure de si près qu’elle effleura ma joue.
„Tak na shledanou.“
Allons au revoir.
Oblékla jsem se, trochu rozechvělá, doprovodil nás až do cirkusu, kde se setkáváme s baronem d’Alt a Saint-Amandem.
Je me suis habillée, un peu remuée, il nous accompagna jusqu’au cirque, ou nous retrouvons le baron d’Alt et Saint Amand.
Během té krátké cesty, kterou jsme do cirkusu jeli v kočáře, mě jeho zvadlý úsměv a jeho hlas s prasklou strunou zarmoutily.
Pendant ce cours trajet, il fit jusqu’au cirque en voiture son sourire fané et sa voix à la corde brisée m’ont fait de la peine.
Když nás usadil a popřál tetě dobrý večer. Velmi pevně jsme si stiskli ruce, ale aniž jsme jí před třemi tisíci lidmi zatřásli. Podíval se na mě se slovy: „na shledanou“ mělo pro nás zvláštní smysl: já bych nedokázala odejít, chtěla bych pořád bdít nad svým pokladem, byla bych žárlivá… Ale neřekla jsem onehdy, že člověk ani nemůže žárlit, když opravdu miluje? Neumím to vysvětlit, ale je to čirá pravda.
Nous ayant installés et dit bonsoir à ma tante. Nous nous sommes serrés la main très fort mais sans [la] secouer devant 3.000 personnes. Il m’a regardée en disant: au revoir avait un sens particulier pour nous: moi je ne pourrais pas m’en aller, je voudrais toujours veiller sur mon trésor, je serais jalouse... Mais n’ai-je pas dit l’autre jour que l’on ne pouvait même pas être jaloux quand on aimait bien. Je ne sais pas l’expliquer mais c’est très vrai.
Opravdové city dodávají i těm nejobyčejnějším bytostem zvláštní velikost.
Les sentiments vrais donnent une grandeur singulière aux êtres les plus ordinaires.
Ten chlapec se ve svém smutku, ve svém zármutku pozvedl do značné výše.
Ce garçon s’est élevé à une hauteur considérable dans sa tristesse, dans son chagrin.
A když jsem Rosalii řekla, že dnes večer odjíždí, ta dívka, která ho nemá ráda, mi celá zaražená a změněným hlasem říká: „Jakže, dnes večer, v noci!“ Inu, něco to se mnou dělá.
Et quand j’eus dit à Rosalie qu’il partait ce soir, cette fille qui ne l’aime pas, me dit tout interdite et d’une voix altérée : Comment ce soir, la nuit ! Eh bien cela me fait quelque chose.