❦
Pátek 18. června 1880
Vendredi 18 juin 1880
Pracovala jsem celý den. Můj model je tak půvabný a tak hezký, že jsem začátek malby odkládala ze dne na den, příprava byla dobrá, bála jsem se to zkazit. Opravdové rozechvění při začátku, ale zdá se, že to jde velmi dobře.
J’ai travaillé toute la journée. Mon modèle est si gracieux et si joli que je remettais de jour en jour de commencer à peindre, la préparation était bonne, je craignais de gâter. Une vraie émotion pour commencer mais il paraît que cela va très bien.
A večer Soutzo. To, že vypadá špatně, připisuji lásce, ale je v tom ještě něco. Ručil za jednoho nezletilého, ten nezletilý je příšerné kvítko a jeho rodina obviňuje Soutza, že ho svedl na scestí. Dovolává se mě, kdy by jen měl čas se tím zabývat, vždyť je pořád tady zalezlý. Říká mi to v soukromém rozhovoru, když si ode mě vyžádal čestné slovo, že mu to zachovám v tajnosti. Skládá u bankéře peníze, aby dostál svým závazkům za onoho nezletilého, který mu přísahal, že je plnoletý.
Et le soir Soutzo. J’attribue à l’amour sa mauvaise mine mais il y a encore autre chose. Il a donné des garanties pour un mineur, ce mineur est un affreux sujet et sa famille l’accuse de l’avoir débauché. Il en appelle à moi , quand aurait-il eu le temps de s’occuper de cela puisqu’il est toujours fourré ici. Il me dit cela en conversation particulière et ayant pris ma parole d’honneur que je lui garderais le secret. Il dépose l’argent chez un banquier pour parer à ses engagements, pour le mineur en question qui lui avait juré qu’il était majeur.
Zkrátka, myslím, že se bojí, aby se ta záležitost ke mně nedostala od jiných, a předem mě varuje. A pak ten požár. Celkem vzato odjede do Bukurešti nebo do Lille jako správce banky svého švagra. Ale pravděpodobněji do Bukurešti. Nemyslím, že by byl schopen špatností, a přece se zapletl do ošklivých záležitostí. Ale také a hlavně ten sňatek. Ach! na tom mu záleží. Já se usmívám, nazývám ho domýšlivcem, opovážlivcem a vysvětluji mu, že jsem bez věna, jelikož mé věno padne na drobné potřeby ženy a že mě bude třeba ubytovat, živit, vodit na procházky.
Bref, je crois qu’il craint que cette affaire ne m’arrive par d’autres et m’en prévient. Et puis cet incendie. En somme il va partir pour Bucarest ou pour Lille comme administrateur de la banque de son beau-frère. Mais plus probablement pour Bucarest. Je ne le crois pas capable de vilenies, pourtant il s’est fourré là dans de vilaines affaires. Mais aussi et surtout le mariage. Ah ! il y tient. Moi, je souris, le traite de présomptueux, de téméraire et lui explique que je suis sans dot puisque ma dot passera en menus besoins de femme et qu’il faudra me loger, me nourrir, me promener.
Zkrátka jako vdaná budu vydržovaná žena.
Bref étant mariée je serai une femme entretenue.
Nezasmál se — měl hodně daleko ke smyslu, který jsem tomu slovu dávala —, naopak byl velmi vážný. Bojí se jen mého otce, udělal si o něm jistou představu… ale uvidíte, jakým důmyslným způsobem ho hodlá přemoci. Přihrnout se jednoho krásného rána z Paříže do Poltavy a říct mu zhurta: „Pane, přicházím vás požádat o ruku vaší dcery.“ A k tomu mu předložit pověřovací list ode mě.
Il n’a pas ri étant fort loin du sens que je donnais au mot, mais très sérieux. Il n’a peur que de mon père, il s’est fait une certaine idée de lui... mais vous verrez la façon ingénieuse dont il compte en triompher. Tomber un beau matin de Paris à Poltava et lui dire brusquement: Monsieur, je viens vous demander votre fille en mariage.- Mais là-dessus lui présenter une lettre de créance de moi.
„Ten nikdy nedostanete.“
- Ça vous ne l’aurez jamais.
Miluje mě, zbožňuje mě, myslí jen na to…
Il m’aime, il m’adore, il ne pense qu’à cela...
„Mám za to, že máte mimořádný nápad.“
- Je trouve que vous avez là une idée extraordinaire.
„Vzít si vás?“
- De vous épouser ?
„Ale ano.“
- Mais oui.
„Když člověk miluje ženu, copak nemyslí na to, že si ji vezme, slečno?“
- Quand on aime une femme est-ce qu’on ne pense pas à l’épouser, Mademoiselle ?
„Ale ano, vy hlupáku jeden, jenže mám za to, že je třeba mít nehoráznou drzost, aby se mě někdo odvážil požádat o ruku. Mám o sobě bláznivě velkolepé představy a nikdo není pro mě dost velký…“
- Mais si, espèce d’imbécile que vous êtes, seulement je trouve qu’il faut avoir un toupet énorme pour oser me demander en mariage. J’ai de moi des idées follement grandioses et personne n’est assez grand pour moi...
„Ano, ale měl jsem snad mlčet? Neřekla jste mi sama, že se takové věci mají říkat, i kdyby to bylo jen pro vlastní uspokojení?“
- Oui, mais devais-je me taire ? Ne m’avez-vous pas dit vous- même qu’il faut dire ces choses-là quand cela ne serait que pour sa satisfaction personnelle.
„Když člověk miluje, jako miluji vás, musí to říct, aby měl klidnou duši…“
Quand on aime comme je vous aime on doit le dire pour avoir l’âme tranquille...
„Tak vy máte klidnou duši?“
- Alors vous avez l’âme tranquille ?
„Vysmíváte se mi!“
- Vous vous moquez de moi !
„Jste otravný…“
- Vous êtes ennuyeux...
Nejprve mi neřekl, že odjíždí, ale vypadal tak nešťastně, že jsem se ho vyptávala, a tehdy mi přiznal, že musí odjet, poté co mě úpěnlivě prosil, abych mu dala něco svého na památku.
Il ne m’avait pas dit d’abord qu’il partait, mais avait l’air si malheureux que je le questionnai, c’est alors qu’il m’avoua qu’il devait partir, après m’avoir suppliée de lui donner quelque chose de moi pour souvenir.
„Ale jděte, chudáčku jeden, vy odcházíte, prcháte z Paříže, jinak proč by ta památka?“
Voyons, mon pauvre diable vous vous en allez, vous filez de Paris, sans cela pourquoi ce souvenir ?
Ano, odjíždí, vypadá tak nešťastně, tak smutně, že se nechám políbit na ruce.
Oui, il part, il a l’air si malheureux, si triste que je me laisse baiser les mains.
„Chápete,“ říkám, „je mi vás líto, jsem vám sestrou, chápete?“
- Vous comprenez, dis-je, vous me faites de la peine, je suis une sœur pour vous, comprenez-vous ?
Položil hlavu na mé rameno a já ho tak nechala, ba dokonce jsem mu přejela rukou po tváři; to ubohé dítě vypadá opravdu příliš nešťastně. Chudák, no.
Il mit la tête sur mon épaule et je le laissai ainsi et même je lui passai la main sur la joue; ce pauvre enfant a l’air trop malheureux vraiment. Pauvre vieux va.
„Ó! takhle je mi dobře, je mi dobře. Miluji vás, zbožňuji vás. Ano, jste hodná, mateřská; ó! je mi dobře.“
- Oh ! je suis bien ainsi, je suis bien. Je vous aime, je vous adore. Oui, vous êtes bonne, maternelle; oh ! je suis bien.
„To vám věřím.“
- Je vous crois.
Ten chudák, který odjíždí, když člověk odjíždí, zdá se… že je leccos dovoleno. Ta hlava na mém rameni, jeho stisky rukou. Já zůstávám chladná, usměvavá, mateřská. V záchvatu lyrismu, něhy, zármutku zašel až tak daleko, že políbil alpaku mého šatu v místě ramene. Chudák, přece jen mi ho bylo trochu líto.
Ce pauvre diable qui part, quand on part, il semble... que bien des choses soient permises. Cette tête sur mon épaule, ses serrements de mains. Moi je reste , froide, souriante, maternelle. Dans un accès de lyrisme, de tendresse, de chagrin il est allé jusqu’à baiser l’alpaga de mon vêtement à l’endroit de l’épaule. Pauvre diable, il m’a fait un peu de peine tout de même.
„Máte zármutek,“ říkám, „řekněte mi všechno.“
- Vous avez du chagrin, dis-je, dites-moi tout.
Vrhl se na kolena, s tváří přitisknutou ke mně, v postoji tak zoufalém a tak mladistvém, že jsem mu levou paží objala krk, přičemž jsem zůstávala strnulá, ale ne posměšná.
Il était jeté à genoux, le visage caché contre moi, dans une pose si désespérée et si jeune que je lui entourai le cou de mon bras gauche, tout en restant raide mais pas moqueuse.
Jen jsem se ho zeptala, ale předtím:
Seulement je lui ai demandé, mais avant cela:
„Máte 300 000 franků renty? Ne? Tak tedy vypadněte.“
- Avez-vous 300.000 francs de rente ? Non ? Eh bien fichez le camp alors.
„Tak vy říkáte ne?!“
- Alors vous dites non ?!
„Otravujete mě, nechci o ničem slyšet, nemiluji vás a nechci se vdávat.“
- Vous m’ennuyez, je ne veux entendre parler de rien, je ne vous aime pas et ne veux pas me marier.
„Inu…“
- Eh bien...
„Ale za půl roku se možná změním, kdo ví. Ale jestli vám to nevyhovuje, jděte, nic od vás nežádám a nedržím vás.“
- Mais dans six mois je changerai peut-être, je n’en sais rien. Mais si ça ne vous va pas, allez-vous en, je ne vous demande rien et ne vous retiens pas.
„Počkat půl roku není nic, ale na konci toho půlroku budu vyžadovat.“
- Attendre six mois n’est rien, mais au bout de ces six mois j’exigerai.
„Prosím?“
- Plaît-il ?
„Uznejte, že budu mít právo na jednoznačnou odpověď.“
- Convenez que j’aurai le droit d’avoir une réponse positive.
„Dostanete ji, a co když bude ne?“
- Vous l’aurez et si c’est non ?
„Odjedu do ciziny, daleko od vás.“
- Je m’en irai à l’étranger, loin de vous.
„Tohle všechno slibujete, a přitom neodcházíte.“
- Vous promettez tout cela et vous ne vous en allez pas.
Myslím, že není nadšen, že odjíždí… Mont-Dore, Biarritz, všechno se rozplývá… Stokrát mi políbil ruce a úpěnlivě mě prosil, abych na něj myslela. „Budete na mě někdy myslet, řekněte, ó! prosím vás, budete na mě myslet?“
Je crois qu’il n’est pas enchanté de partir... le Mont-Dore, Biarritz, tout s’envole... Il m’a baisé cent fois les mains en me suppliant de penser à lui. Vous penserez quelquefois à moi, dites, oh ! je vous en prie, vous penserez à moi ?
„Až budu mít čas.“
- Quand j’aurai le temps.
Ale tolik žadonil, že jsem musela pronést takové slabounké, velmi lehké ano. Ach, ta loučení jsou tragická, aspoň z mé strany. Byli jsme oba u dveří salonu, a abych mu po sobě zanechala vznešenou památku, vážně jsem mu podala ruku k políbení a pak jsme si vážně stiskli ruce.
Mais il l’a tant demandé qu’il me fallut dire un petit oui très léger. Ah les adieux sont tragiques, de mon côté du moins. Moi, nous étions près de la porte du salon tous deux, et pour lui laisser de moi un souvenir noble, je lui tendis gravement ma main à baiser puis nous nous sommes serrés la main gravement.
Zůstala jsem hezkou chvíli zasněná. Bude mi to dítě chybět. Bude mi psát.
Je suis restée un bon moment rêveuse. Il va me manquer cet enfant. Il m’écrira.
Víte, že Paříž už pár dní šílí po prasátkách. Říká se jim talismany pro štěstí a dělají se ze zlata, z emailu, z drahokamů, ze všeho na světě. Jedno měděné nosím už dva dny… V ateliéru tvrdí, že právě tomu prasátku vděčím za to, že se mi povedl dobrý kus malby.
Vous savez que depuis quelques jours Paris est fou des petits cochons. Ça s’appelle des porte-veines et se fait en or, en émail, en pierreries, en tout au monde. J’en porte un en cuivre depuis deux jours... A l’atelier on prétend que c’est grâce au cochon que j’ai fait un bon morceau de peinture.
Inu, ubohý Casimir si na památku ode mě odnáší prasátko, to větší si nechávám pro sebe. Poradila jsem mu, ať zavraždí svého strýce a zfalšuje závěť ve svůj prospěch. „Pak si vás vezmu, nebo okraďte svého švagra.“
Eh bien le pauvre Casimir emporte en souvenir de moi un petit cochon, je garde le plus grand pour moi. Je lui ai conseillé d’assassiner son oncle et de fabriquer un testament en sa faveur. - Alors je vous épouserai, ou bien volez votre beau-frère.
Prší, na okamžik jsem se postavila k oknu. Dům bude večer bez toho dítěte věru prázdný. Zvykla jsem si na to.
Il pleut, je me suis mise à la fenêtre un instant. La maison va être bien vide le soir sans cet enfant. J’y étais habituée.
Chudáček zlatý, teď, když je pryč, je mi ho líto. Budu se večer nudit ještě víc… Budu se věnovat sochařství… Chudáček zlatý, něco to se mnou dělá, že je pryč. Prázdnota, která se rychle zaplní.
Pauvre cher, maintenant qu’il est parti, je le plains. Je vais m’ennuyer encore plus les soirées... Je ferai de la sculpture... Pauvre cher, cela me fait quelque chose qu’il soit parti. Un vide qui se comblera vite.
Přinesl mi zprávy o Cassagnacovi, který dnes obědval u svého švagra, ale toho Cassagnaca, miluji ho doopravdy? Čas nám to ukáže.
Il m’a apporté des nouvelles de Cassagnac qui a déjeuné aujourd’hui chez son beau-frère, mais ce Cassagnac est-ce que je l’aime vraiment. Le temps nous le démontrera.
Ještě ani neopustil Paříž a já už skoro pochybuji o jeho lásce, či spíš se bojím, že budu z jeho srdce vymazána nebo zapomenuta.
Il n’a pas encore quitté Paris que je doute presque de son amour ou plutôt que je crains d’être effacée de son cœur ou oubliée.
Vracím se ještě, abych vám pověděla o tom dítěti. Člověk je dítětem ve všech okolnostech společných všem lidem, protože je opravdový.
Je reviens encore pour vous parler de cet enfant. On est enfant dans toutes les circonstances communes à tous les hommes, parce qu’on est vrai.
Mám chuť dát mu Matoušovo evangelium s tímto věnováním: „Nejkrásnější kniha na světě, která odpovídá všem rozpoložením duše.
J’ai envie de lui donner l’Evangile de Mathieu avec cette dédicace: - Le plus beau livre qui soit au monde et qui répond à toutes les dispositions de l’âme.
„Není třeba být sentimentální nebo pobožnůstkář, aby v ní člověk našel klid a útěchu.
Il n’est pas besoin d’être sentimental ou bigot pour y trouver du calme et des consolations.
„Uchovejte ho jako talisman a čtěte z něj každý večer jednu stránku na památku mne, která jsem vás snad zarmoutila, a pochopíte proč, je to nejkrásnější kniha na světě.“ Ale zaslouží si ji? A není lepší spokojit se s prasátkem? Předně, svatému Matoušovi neporozumí.
Gardez-le comme un talisman et lisez-en une page tous les soirs en souvenir de moi, qui vous ai peut-être fait de la peine, et vous comprendrez pourquoi, c’est le plus beau livre qui soit au monde. Mais le mérite-t-il ? Et ne vaut-il pas mieux se borner au petit cochon. D’abord il ne comprendra pas saint Mathieu.