❦
Středa 9. června 1880
Mercredi 9 juin 1880
Uhodnete tu pasáž článku, kvůli níž jsem zčervenala a zbledla tak, že mi z toho ještě teď je zima.
Vous devinerez le passage de l’article qui m’a fait rougir et pâlir au point que j’en ai encore froid.
A je to v „Le Gaulois“, který začíná být stejně čtený jako „Le Figaro“. Pro ty, kdo mě znají, je to, jako by tam bylo vytištěné mé jméno, a co se těch týče, kdo mě neznají… inu, těm je to jedno a mně také. Ten článek napsal dobře zpravený přítel.
Et c’est dans « Le Gaulois » qui commence à être aussi lu que “Le Figaro ». Pour ceux qui me connaissent c’est comme si mon nom était imprimé, quant à ceux qui ne me connaissent pas... dame ça leur est égal et à moi aussi. L’article est fait par un ami bien renseigné.
Casimir jednou vyprávěl, že byl milencem matky, než si vzal dceru Acardovou. Pořád A.
Casimir a raconté un jour qu’il avait été l’amant de la mère avant d’épouser la fille Acard. Toujours A.
Dnes ráno jsem si zrovna vzpomněla, že jsem vám zapomněla říct, že při své poslední návštěvě u královny jsem ho tam viděla. Stoupaly jsme po levé straně a on se právě bavil s několika muži, sestupuje vpravo. Pozdravil mámu, která mu pozdrav velmi vlídně opětovala, já jsem se dívala přímo před sebe… ostatně abych ho pozdravila, musela bych otočit hlavu. Máma ho viděla, když jsme stoupaly první částí schodiště, a tak chtěla jít nahoru po pravé, ale já jsem zamířila vlevo, a to bylo docela prosté, bylo to velmi blízko dveří salonu, a pak vpravo byli všichni ti muži.
Ce matin je pensais justement que j’ai oublié de vous dire qu’à ma dernière visite à la Reine, je l’ai vu là. Nous montions par le côté gauche et il était entrain de causer avec plusieurs hommes, en descendant à droite. Il a salué maman qui lui a rendu son salut très aimablement, je regardais droit devant moi... du reste pour le saluer il aurait fallu tourner la tête. Maman l’avait vu en montant la première partie de l’escalier, aussi voulut-elle monter par la droite mais je me dirigeai à gauche et c’était tout simple, cela se trouvait très près de la porte du salon et puis à droite il y avait tous ces hommes.
Byla jsem v černém sametu, velmi hezká. Ten článek mi na tři dny zabrání chodit ke Gaviniovým, nesmějí o tom přede mnou mluvit, a budou o tom mluvit pod dojmem ještě docela čerstvým. A přece ne, Gavini, ten o tom z ohleduplnosti mluvit nebude, ale mezi ženami…
J’étais en velours noir, très jolie. Cet article m’empêchera d’aller chez les Gavini pendant trois jours, il ne faut pas qu’ils m’en parlent, et ils m’en parleront sous le coup de l’impression toute fraîche. Pourtant non, Gavini, lui n’en parlera pas par délicatesse, mais entre femmes...
Možná si myslí, že ho stále miluji, člověk je v takových případech tak důvěřivý.
Il croit peut-être que je l’aime toujours, on est si croyant dans ces cas-là.
Přesto musí cítit jakési uspokojení samolibosti, když mě vidí… Jak jsem byla hloupě dětinská a bláznivá, když jsme ho vídali!
Il doit tout de même éprouver une sorte de satisfaction d’amour-propre en me voyant... Comme j’étais bêtement enfant et folle quand nous le voyions !
Ach! kdybych teď měla to štěstí potkat výjimečného muže, to bych ho nepromrhala já… Ne že bych brala dnešní ranní článek doslova, víte, že nevěřím nikomu a nedůvěřuji ničemu a všude předpokládám to nejhanebnější. V prvních dnech našeho přátelství s Gaviniovými jsem si myslela, že si mě paní přeje za milenku pro svého muže, a když Antoine, vrátiv se z dostihů, vypočítával jména paniných přátel, myslela jsem, že se známá jména uvádějí, aby mě oslnila. A tak, jak vidíte, není hanebnost, kterou bych netušila, a není anděl, v němž bych nepředpokládala převlečeného démona.
Ah ! si j’avais maintenant le bonheur de rencontrer un homme supérieur, ce n’est pas moi qui le gaspillerais... Ce n’est pas que je prenne à la lettre l’article de ce matin, vous savez que je ne crois en personne et n’ai confiance en rien et suppose tout ce qu’il y a de plus vilain partout. Les premiers jours de notre amitié avec les Gavini j’ai pensé que Madame m’espérait pour maîtresse à son mari et lorsqu’Antoine revenu des Courses citait les noms des amis de Madame, j’ai pensé que l’on citait des noms connus pour m’éblouir. Ainsi, vous le voyez, il n’y a pas d’infamie que je ne soupçonne et il n’y a pas d’ange que je ne suppose démon déguisé.
A tak není třeba příliš věřit těm špatnostem, které si mohu o Cassagnacovi myslet, je sice pravda, že se povídá… pravý opak toho přátelského článku. Říkalo se, že ho vydržovala paní de la Valette, a španělská královna, a kdovíjaké hrůzy! To je jedno, i kdybychom předpokládali, že není lepší než ostatní, musí se mu připsat k dobru, že je jiný, že je někdo… a i kdybychom připustili ty špinavosti, co se říkají, lze na ně zapomenout, srovnáme-li ho s ostatními… aspoň se všemi, které jsem viděla. Tenhle byl můj druh, můj rovný, můj… bratr. Možná mě stokrát převyšuje, ale je to přesto rovnost. Člověk může být lepší, a přitom téhož druhu, je rovný; kdežto Casimir a já jdeme spolu jako osel a kůň, jsem osel, chcete-li, ale nemluvíme s ním stejnou řečí, to chci říct. Když mi neříká, že mě miluje, nemáme si o čem povídat, a přitom není ani hloupý, ani nevzdělaný. A s Cassagnacem jsem se také nebavila, bláznila jsem… Když mě o rok později Blanc znovu viděl, nemohl se z toho vzpamatovat, jak jste se změnila a jak vám to víc sluší, jak vám to sluší!
Aussi ne faut-il pas trop croire aux vilenies que je puis croire de Cassagnac, il est vrai qu’on en dit... tout le contraire de l’article ami. On a dit que Mme de la Valette l’entretenait, et la Reine d’Espagne et que sais-je des horreurs ! C’est égal en supposant qu’il ne soit pas meilleur que les autres il faut lui savoir gré d’être autrement, d’être quelqu’un... et en admettant même les saletés que l’on dit on peut les oublier en le comparant aux autres... A tous ceux du moins que j’ai vus. En voilà un qui était mon semblable, mon égal, mon... frère. Il m’est peut-être cent fois supérieur mais c’est encore une égalité. On peut être mieux tout en étant de la même espèce, on est égal; quant à Casimir et moi nous allons ensemble comme un âne et un cheval, je suis l’âne si vous voulez, mais nous ne parlons pas la même langue avec lui, c’est ce que je veux dire. Quand il ne me dit pas qu’il m’aime nous n’avons pas de quoi causer et pourtant il n’est ni sot, ni ignorant. Et avec Cassagnac je ne causais pas non plus, je faisais la folle... Quand un an plus tard Blanc m’a revue, il ne pouvait en revenir, comme vous êtes changée et comme vous êtes mieux, comme vous êtes bien !
Byla jste úplně potrhlá, ale teď!… Inu, jestli to nezpůsobil čas, byla to katastrofa, co přinesla tu šťastnou změnu. Když jsem spokojená, skoro nic nepíšu, leda když zaznamenávám rozhovory. Dlouhé stránky přicházejí, když je co říct.
Vous étiez absolument toquée mais à présent !... Eh bien si ce n’est pas le temps c’est la catastrophe qui a amené cet heureux changement. Je n’écris presque rien quand je suis contente, à moins de rapporter des conversations. Les longues pages viennent quand il y a quelque chose à dire.
Mám těžké srdce a oči, které by se snadno naplnily slzami. Není to kvůli Zesnulému, ale ani přesně nevím kvůli čemu… kvůli všemu a ničemu.
J’ai le cœur gros et les yeux qui se rempliraient facilement de larmes. Ce n’est pas à cause du Défunt mais je ne sais au juste quoi... tout et rien.
Jsou dvě hodiny odpoledne, jdu k Fauvelovi, není mi dobře… Ta malá tetička a její matka odjíždějí ve čtyři, obětovala jsem jim svou práci.
Il est deux heures de l’après-midi, je vais allez chez Fauvel, je ne suis pas bien... La petite tante et sa mère partent à quatre heures, je leur ai sacrifié mon travail.
Dnes večer večeře s Wodzinským, Antoinem a pravděpodobně Soutzem. Jak jiní mi tihle lidé budou připadat po Cassagnacovi, po mém bratru… to „můj bratr“ mě dojímá k slzám. Jsou to dva roky, co je ženatý…
Ce soir dîner avec Wodzinsky, Antoine et probablement Soutzo. Comme ces gens-là vont me changer de Cassagnac, de mon frère... ce mon frère m’attendrit aux larmes. Il y a deux ans qu’il est marié...
Právě jsem listovala starými sešity a v Sešitě 78, na str. 156, nacházím tyto překvapivé řádky: „Kdybych překládala své myšlenky s tou surovostí, jež mě charakterizuje, řekla bych: že se tedy nemohu dočkat, až se vdám, abych se stala milenkou pana de Cassagnaca.“ Ohavné, viďte?
Je viens de feuilleter les anciens cahiers et je trouve dans le Livre 78, p. 156 les surprenantes lignes que voici : - “Si je traduisais mes pensées avec la brutalité qui me caractérise je dirais: qu’il me tarde donc de me marier pour devenir la maîtresse de M. de Cassagnac.” Abominable pas vrai ?
Říkám to napůl se smíchem, ale je to ohavná pravda, ne, ne ohavná, ale bláznivá, bláznivá, nemocná.
Je le dis motié riant, mais c’est une vérité abominable, non, pas abominable, mais fou, fou, malade.
Dodávám: „Zítra možná budu mít z těch nesmyslů hrůzu.“ Ó! ano, ale hrůzu ze sebe nemám, byla jsem bláznivá. Ale jak vysvětlit, že mě sama myšlenka vzít si ho nikdy nenapadla a že abych ho milovala, jsem… a dost, nechme toho.
J’ajoute: - demain peut-être j’aurai horreur de ces insanités - Oh ! oui, mais je ne me fais pas horreur, j’étais folle. Mais comment expliquer que l’idée même de l’épouser ne me soit jamais venue et que pour l’aimer j’ai... assez, comme cela.
Obě tety odjely, je mi zle, Wodzinski večeří sám. Celý den listuji svou cassagnacovskou minulostí, různé myšlenky… znovu žiji v té minulosti, nejsem v přítomnosti, jsem tehdy.
Les deux tantes sont parties, je suis mal, Wodzinsky dîne seul. Je passe la journée à feuilleter mon passé à Cassagnac, pensées diverses... je revis dans ce passé, je ne suis pas à présent, je suis alors.