❦

Úterý 8. června 1880

Soutzo se mě včera večer pokusil zmagnetizovat a já jsem pod jeho pohledem skoro usnula, či spíš zemdlela; je to příjemný pocit a mám obavu, že je málo magnetický. Mladý zamilovaný muž, který upírá oči do vašich a při každém tetině odchodu vás bere za ruku. Necháte ho pod záminkou, že spíte, ta záminka vám taky dovoluje dělat na něj ty nejmalátnější, nejneslušnější oči na světě. A přece, má v pohledu jistý magnetismus, už onehdy večer mě zneklidnil, když mě upřeně pozoroval zblízka…

Soutzo a essayé de me magnétiser hier soir et je me suis presque endormie ou plutôt engourdie sous ses yeux; c’est une sensation agréable et je le crains peu magnétique. Un jeune homme amoureux qui fixe ses yeux sur les vôtres et à chaque sortie de la tante vous prend la main. Vous le laissez faire sous prétexte que vous êtes endormie, ce prétexte là vous permet aussi de lui faire les yeux les plus langoureux, les plus... indécents du monde. Pourtant si, il a du magnétisme dans le regard, l’autre soir déjà il m’a troublée en me fixant de près...

Nechala jsem ho číst Balzakovu Beatrix, teta a já jsme seděly a on u našich nohou, ale on tohle nedokáže číst vážně. Balzakovi nerozumí. Nemyslím, že by od ukončení gymnázia cokoli přečetl. Ne, ještě to není jeho duše, která bude sestrou mé, vypadá to jako z románu, jako citovaná pasáž, jako afektovanost, ta spřízněnost duší, a přece je to to nejvážnější na světě…

Je lui ai fait lire Béatrix de Balzac, ma tante et moi assises et lui à nos pieds, mais il ne peut pas lire cela sérieusement. Il ne comprend pas Balzac. Je ne crois pas qu’il ait lu quoique ce soit après sa sortie de collège. Non, ce n’est pas encore son âme qui sera ma sœur de la mienne, ça a l’air d’un roman, d’un passage cité, d’une affeterie cette parenté des âmes et pourtant c’est tout ce qu’il y a de plus sérieux au monde...

Copak se mohu s tím chlapcem bavit? Ale ne. Mohu žertovat, ptát se ho, co dělal, připomínat mu jeho školní léta, dělat si z něj legraci, ne příliš zlou, a velmi mile mu říkat, že je hloupý. Můžeme se dokonce srozumět, abychom se vysmáli ostatním, ať už jsou hloupí, anebo máme klíč k nějakému žertu; ale od toho k opravdovému souznění je bohužel daleko!

Est-ce que je puis causer avec ce garçon ? Mais non. Je puis plaisanter, lui demander ce qu’il a fait, lui rappeler ces classes, lui faire des blagues, pas trop méchantes, et lui dire très gentiment qu’il est bête. Nous pouvons même nous entendre pour nous moquer des autres, soit qu’ils soient stupides, soit que nous ayons la clef de quelque plaisanterie; mais de là à une entente réelle il y a loin hélas !

– Myslíte, řekla jsem mu, že by mě netěšilo vás milovat? Mnoho věcí by to zkrátilo… ale copak se to dá poručit!

- Croyez-vous, lui dis-je, que je ne serais pas charmée de vous aimer ? Cela couperait court à bien des choses... mais est- ce que ça ce commande !

Myslí, že žertuji… vskutku může klidně věřit, že ho trochu miluji, včera večer ten magnetismus a pak ten můj trpitelský výraz, který mi dávala bolest v krku… mohly vzbudit zdání jakési něhy.

Il croît que je plaisante... en effet il peut bien croire que je l’aime, un peu, hier soir ce magnétisme et puis mon petit air souffrant que me donnait mon mal de gorge... ont pu faire croire à quelque tendresse.

Jelikož dnes večeří ve městě, přišel sem před večeří, řekla jsem dobrý den a šla se obléci [dvě slova škrtnuta: na večeři], nechávajíc ho hrát a pak odejít. Wodzinski přišel večer.

Dînant en ville ce soir il est venu ici avant dîner, j’ai dit bonjour et me suis en allée m’habiller [deux mots cancellés: pour dîner] le laissant jouer et s’en aller. Wodzinski est venu le soir.

Ztratila jsem hlas a bolí mě tak, že ani nemohu pořádně otevřít ústa, a k tomu ustavičný kašel.

J’ai une extinction de voix et mal au point de ne pouvoir bien ouvrir la bouche et une toux continuelle.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam