Neděle 6. června 1880

Leje jako z konve.
Jdeme na mši za carevnu. Paní Bernardaki je tak krásná, že ji po návratu maluji zpaměti. Je mimořádná, krásná, krásná, krásná. A cosi malátného v jejích nesmírných tmavomodrých očích. Každý člověk se prý podobá nějakému zvířeti. Tahle žena se podobá krávě, ale je krásná!
Gaviniovi byli s námi. Casimir byl v kostele.
Návrat z dostihů dost krásný navzdory dešti. Ale v den Velké ceny se na déšť nehledí.
Večer přišel Antoine, a abych se nemusela bavit, hrála jsem s ním karty.
Včera jsme potkaly Engelhardtovy a ona nás pozvala, abychom ji navštívily.