Sobota 5. června 1880

Vzít se, anebo odejít, a já odpovídám:
Dvě kruté krajnosti.
Zkrátka, je to domluveno, přišel si pro ten papír.
Co se návštěv týče, paní Gaviniová, Berthe, Antoine, d’Alt, Turquan a Casimir a Saint Amand.
Ti dva poslední nás doprovázejí do cirkusu. Předvečer Velké ceny, úžasné představení. Naše carevna zemřela, a proto máme smutek. Casimir je vedle mě. Nesmírný dav mužů zaplavuje manéž, aby lépe viděl Oceanu na jejím drátě…
Krásná dívka, převelmi krásná; lýtka trochu silná, lokty trochu hranaté a příliš mnoho ňader. Ale to neumělcům uniká.
Když má člověk v kapse příručku dokonalého milovníka, říká Casimir, nestará se o nic takového; a to si pomyslete, že celý ten dav je tady kvůli Oceaně, ale nám je to úplně lhostejné…
Mluvte za sebe.
Mluvím za sebe.
Škádlila jsem ho se Saint Marceaux, který mě právě pozdravil a seděl nedaleko.
Inu, je milý, a co dál, copak uděláte se Saint Marceaux?
Inu nic nevím, nemyslete si, že je to nějaký podřadný umělec, je to muž ze společnosti a má nezměrný talent.
Zkrátka myslím, že Casimir je se svým postavením spokojený. Bál se, že ho vyhodím jako psa. U východu se setkáme s Gaviniovými, které kousek doprovázíme, starý Gavini mě vede pod paží… a tu padne kruté slovo… ve vašem postavení, řekl mi důvěrně (bavili jsme se o Casimirovi), vám radím, abyste si ho vzala, vážně. Není sice příliš krásný, to jistě, ale je milý a pak…
Co se krásy týče, tihle lidé říkají, že Las Cases a Multedo jsou krásní. Las Casesovi je sedmatřicet, černý jako havran, snědá pleť, černé licousy; střední postava nebo pod ní. Dostal kopytem do čela, což zanechalo jizvu. Las Cases není zlý, je hezký, ale musí být zkažený, a pak těch sedmatřicet let, jsem jako stařena, mladost cením velmi vysoko.
To představení bylo vskutku krásné… co se davu týče, co se… nevím čeho, mělo to v sobě cosi ohromujícího, co mi připomnělo antické cirky.
Saint Amand a Casimir k nám zajdou na víno a zákusky a Casimir najde způsob, jak mi pošeptat do ucha, že mě miluje.