❦
Úterý 18. května 1880
Mardi 18 mai 1880
Včera večer jsem škádlila Soutza kvůli jeho údajně tureckému původu, jeho nepříliš slavným předkům a hádce, kterou měl se svým strýcem milionářem, protože se dvořil jeho služce… vtipkovala jsem způsobem hodným Berthe… Načež mi začal vyprávět o původu rodin, které tam vládly, a hlavně té své, vyptávala jsem se páté přes deváté, žertem, abych nedala najevo, jak jsem na to všechno zvědavá…
Hier soir je taquinais Soutzo sur son origine soit-disant turque, sur ses aïeux peu illustres et sur la querelle qu’il a eu avec son oncle le millionnaire parce qu’il avait fait la cour à sa bonne... je faisais de l’esprit digne de Berthe... Alors il se mit à me raconter les origines des familles qui ont régné là-bas et surtout de la sienne, je questionnais à bâtons rompus, en blaguant pour ne pas laisser voir que j’étais curieuse de savoir toutes ces choses...
Teď jsem v rumunských dějinách dost zběhlá.
Je suis maintenant assez forte en histoire roumaine.
Teta seděla u mého psacího stolu, já na divanu a Soutzo vedle mě, mezi námi dvěma Coco. Soutzovo druhé jméno je Alexandre.
Ma tante était assise à mon bureau, moi sur le divan et Soutzo à côté de moi, entre nous deux Coco. Le second nom de Soutzo est Alexandre.
Ta důvěrnost bez vyústění mě téměř znepokojuje. A často si říkám: k čemu to?
Cette intimité sans issue m’inquiète presque. Et je me dis souvent : à quoi bon ?
Přednáška o valašských a moldavských dějinách trvala dost dlouho na to, aby mě docela příjemně uspala.
Le cours d’histoire valaque et moldave dura assez longtemps pour m’assoupir assez agréablement du reste.
O půlnoci propustíme profesora, teta s ním vyjde a on se vrátí popřát mi dobrou noc; onehdy jsem mu výslovně zakázala líbat mi ruku, dnes večer jsem byla v polospánku, vzal mě za ruku; zavřela jsem oči a dělala mrtvou, ruku jsem měla úplně ochablou, podržel ji ve své se slovy nevím jakými… pak ji docela jemně pozvedl ke rtům a odešel, nechávaje ji klesnout zpět.
A minuit nous renvoyons le professeur, ma tante sort avec lui et il revient me dire bonsoir; l’autre jour je lui ai défendu de me baiser la main, formellement ce soir j’étais à moitié endormie, il me prit la main; je fermai les yeux et fis la morte, ma main était toute molle il la retint dans la sienne en disant je ne sais quoi... puis la porta à ses lèvres tout doucement et sortit en la laissant retomber.
Několik lidí na večeři a večer u Bailleulové.
Quelques personnes à dîner et le soir chez la Bailleul.
Do desíti mi Caillas dával lekci hry na citeru, potom jdeme k té bývalé nevěstě.
Jusqu’à dix heures Caillas est venu me donner une leçon de cythare, après nous allons chez l’ex-dame fiancée.
Audiffretovy odcházely, právě když jsme přicházely, oblékaly se v ložnici otevřené pro tu příležitost.
Les Audiffret partaient comme nous arrivions, elles s’habillaient dans la chambre à coucher ouverte pour la circonstance.
Rouzat a Soutzo tam byli. „Taková škoda! My odcházíme, vy přicházíte! My přicházíme a vy odcházíte,“ a tak dále. Výměna zdvořilostí, Soutza pozdravím teprve potom: „Neviděla jsem vás, pane.“ Doprovázel Audiffretovy až do předsíně.
Rouzat et Soutzo étaient là. Quel dommage ! nous partons, vous arrivez ! Nous arrivons et vous partez etc. Echange de politesses, je ne salue Soutzo qu’après: je ne vous voyais pas Monsieur, il est allé jusque dans l’antichambre accompagner les Audiffret.
Pak se posadil vedle mě, ale jelikož jsem odvrátila hlavu, nepronesl žádné velké řeči, a tak jsem si šla sednout naproti a on začal být milý k ostatním dámám… Taková společnost! Židovka Meyerová s volem, ale krásná žena, stvoření, s nímž se člověk nemá ukazovat, žije prý s baronem de Vergnioles, svým zetěm. Baron a jeho mladá žena. Kanovnice de Juvisy a paní de Juvisy, blondýnka, štíhlá a milá, která zpívá jako kotě.
Puis il s’assit près de moi mais comme je détournais la tête il n’a pas fait de grands discours, alors je suis allée m’asseoir en face et il se fit aimable avec les autres dames... Quel monde ! La Juive Meyer avec un goitre mais belle femme, une créature qu’on ne doit pas voir, elle vit dit-on avec le baron de Vergnioles son gendre. Le baron et sa jeune femme. La chanoinesse de Juvisy et Mme de Juvisy une blonde, svelte et gentille qui chante comme une petit chat.
Jedna stará dáma, dva staří pánové; pan Verdier, tlustý jako slon, usiluje o ruku paní domu. Slečna Tchernitsky, teta a já a jakási hraběnka de Laval, která dobře hraje na klavír. Ten tlustý nápadník zpívá!! Cerny zpívá!! Bailleulová má nepředstavitelnou toaletu, ze starého bíločerného tarlatánu, a živůtek, který se navzdory velkému břichu té krásky vpředu držel prázdný a strnulý… z takových večírků by se člověk rozplakal, nemluvě o tom, že jsem nespokojená s tím cosi-kdosi, velmi nespokojená. Odešly jsme s Cerny a on se ani neobtěžoval… Je sice pravda, že jsem nebyla milá, ostatně ani on ne. Není to zrovna žárlivost, ale koneckonců se tomu podobá.
Une vieille dame, deux vieux messieurs; M. Verdier gros comme un éléphant prétend à la main de la châtelaine. Mlle Tchernitsky, ma tante et moi et une comtesse de Laval qui joue bien du piano. Le gros prétendant chante 11! La Cerny chante 11. La Bailleul a une toilette inimaginable, de la vieille tarlatane blanche et noire et un corsage qui malgré le gros ventre de la beauté se tenait vide et raide devant... c’est à pleurer des soirées pareilles sans compter que je suis mécontente de chose-machin, très mécontente. Nous sommes parties avec la Cerny et il ne s’est pas dérangé... Il est vrai que je n’ai pas été aimable, ni lui non plus du reste. Ce n’est pas précisément de la jalousie mais enfin cela y ressemble.
Kdyby žárlivost neexistovala, byla bych ji vynalezla.
Si la jalousie n’existait pas je l’aurais inventée.
Jakže, to je ten tvor, nad jehož osudem jsem se dojímala. Hodný, oddaný, fuj! Člověk musí být věru opuštěn bohy i lidmi, aby mu takové zvíře působilo mrzutost… To všechno neskončí dobře, už se s vnitřním úsměvem smiřuji… Jsem tak zvyklá na ta nejhloupější protivenství, že mě nic nepřekvapí. Večer nejsem hluchá, to už je něco.
Comment c’est cet être-là sur le sort duquel je m’appi- toyais. Bon, dévoué, fi ! Il faut être bien abandonnée des dieux et des hommes pour que cet animal-là me cause du dépit... Tout ça ne finira pas bien, je me résigne déjà avec un sourire intérieur... J’ai tellement l’habitude des embêtements les plus sots que rien ne m’étonnera. Le soir je ne suis pas sourde, c’est déjà cela de gagné.