Sobota 1. května 1880

CZEN UK FR

Co mě to stálo úsilí, abych všechno neroztrhala na kusy a neutekla z kostela! Soutzo tam byl. Ve společnosti nás dávají dohromady a zdálo se mi, že se okázale drží u nás, a u večeře se přišel zeptat, jestli ho nepotřebujeme kvůli kočáru a tak dále; poslala jsem ho pryč. Ale to nic není. Uprostřed mše dorazila paní Bernardaki, ta překrásná, a mohla jsem se zblízka přesvědčit, že [je] skutečně a dokonale krásná. Jenže to můj vztek jen stupňuje, když pomyslím, že bych se v jejím sousedství navzdory svému velmi prostřednímu obličeji neměla čeho příliš bát, kdybych byla pořádně oblečená. Vždyť mé tělo, a obzvlášť způsob, jakým je dovedu předvést, mi umožňují měřit se i s největšími kráskami. Vypadat špatně z nouze, budiž, ale moci vypadat dobře a předvádět se jako netvor, tak jako já dnes večer! A pochopitelně se ta nálada podepíše i na vlasech: rozcuchávají se, a obličej hoří. Je to hnusné. Při svatém jméně všeho nejstrašnějšího! A přitom na druhou stranu to nebylo zlé. Paní generálová Engelhardtová, jedna z honorací ruské kolonie, jejíž syn byl představen asi před čtrnácti dny, se včera v kostele seznámila s mámou a dnes večer byla velmi milá. Po večeři ve čtyři ráno jsme ji odvezly domů. Máma se kvůli jakýmsi záležitostem setkala na vyslanectví s hrabětem Kapnistem, chargé d’affaires v nepřítomnosti Orloffa, a dnes večer se pozdravili a podali si ruce, načež se Alexis vrhl k mámě popřát jí k svátkům, ona mu podala ruku, já jsem pozdravila povýšeně. A Bojidara jsem nepozdravila vůbec. Ó zlosti, ó vzteku. Ó hloupý propadáku.

Ce qu'il m'a fallu d'efforts pour ne pas tout déchirer en morceaux et m’enfuir de l’église ! Soutzo était là. On le fiance avec moi dans le monde et il m’a semblé qu’il affectait de se tenir près de nous et au souper il est venu demander si on avait besoin de lui pour la voiture etc. je l’ai congédié. Mais ceci n’est rien. Au milieu de la messe est arrivée Mme Bernardaki, la toute belle, et j’ai pu me convaincre de près qu’elle [est] réellement et parfaitement belle. Mais cela augmente ma rage en pensant que je n’aurais pas grand chose à craindre de ce voisinage malgré ma très médiocre figure, si j’avais été habillée. Car mon corps et surtout la façon dont je le fais valoir me permettent de lutter avec les plus grandes beautés. Etre mal, faute de mieux passe, mais pouvoir être bien et se montrer en monstre comme moi ce soir ! Et naturellement les cheveux se ressentent de l’humeur, ils se dérangent et la figure brûle. C’est ignoble. Sacré nom de tout ce qu’il y a de plus atroce ! Et dire que cela n’a pas été mal d’un autre côté. Mme la Générale Engelhardt, une notabilité de la colonie russe dont le fils a été présenté il y a une quinzaine de jours, a fait la connaissance de maman hier à l’église et ce soir a été très aimable. Nous l’avons ramenée chez elle après souper à quatre heures du matin. Maman a rencontré le comte Kapnist, chargé d’affaires en l’absence d’Orloff, à l’ambassade pour affaires et ce soir ils se sont salués et serrés la main, ce que voyant Alexis s’est précipité vers maman lui souhaiter bonne fête, elle a tendu la main, j’ai salué avec hauteur. Quand à Bojidar je n’ai pas salué du tout. 0 colère, ô rage. 0 four stupide.