❦
Pátek 30. dubna 1880
Vendredi 30 avril 1880
Moje malá Američanka, která se jmenuje Alice Brisbane, přichází v deset a jdeme spolu. Záleží mi na tom, abych tam šla skoro sama a nejdřív viděla, kam můj obraz pověsili. Ale moje drahá rodina mi hned na úvod musí vyvést nějakou špinavost: žádám pět franků, pošlou mi čtyři. Pošlu tedy Rosalii vyžádat dvacet franků. Jenže se bojí mi je svěřit, a tak pošlou Rosalii, aby je tajně rozměnila u hokynáře. Víte, nic si nevymýšlím, je to čirá pravda. Jdu tedy na Salon celá vyděšená a představuji si ty nejhorší věci, aby se nestaly. A skutečně, nic z toho, co jsem čekala: můj obraz ještě nevisí, sotva ho kolem poledne najdu mezi tisícem jiných pláten, dosud nepověšených, ale najdu ho ve vnější galerii, kde jsem už byla pohoršena tím, že tam pověsili Breslau.
Ma petite Américaine qui s’appelle Alice Brisbane, vient à dix heures et nous allons ensemble. Je tiens à aller presque seule pour voir d’abord où est placé mon tableau. Mais il faut que ma chère famille me fasse une crasse pour commencer: je demande cinq francs, on m’en envoie quatre. Alors j’envoie Rosalie demander vingt francs. Mais on a peur de me les confier et on envoie Rosalie les changer en cachette chez l’épicier. Vous savez, je n’invente rien, c’est la vérité pure. Donc je vais au Salon très peureuse et me figurant les plus vilaines choses pour qu’elles n’arrivent pas. En effet rien de prévu, mon tableau n’est pas encore accroché, je le trouve à peine vers midi avec un millier d’autres toiles, non encore accrochées, mais je le trouve dans la galerie extérieure où j’avais été déjà choquée de trouver placée Breslau.
A skutečně, můžete vidět, jak Wolff o té galerii píše, a přitom tam jsou díla Renoirova a dalších známých. Amélie vystavuje velký a krásný portrét Léona Saye. Vůbec není špatný, velmi smělý, působivý, velmi svěží. Ale ruce vypadají, jako by je udělal starý Robert-Fleury. Bůh mi tu domněnku odpusť, není-li pravdivá. Faktem je, že Léon Say pózoval jen pro hlavu, takže bylo snadné nechat si od toho starce s rukama pomoci.
En effet, vous pouvez voir comment Wolff traite la galerie mais pourtant il y a là des œuvres de Renoir et d’autres connus. Amélie expose un grand et beau portrait de Léon Say. Pas mal du tout, très crâne, de l’aspect, très frais. Mais les mains ont l’air d’être faites par Robert-Fleury père. Dieu me pardonne cette supposition si ce n’est pas vrai. Le fait est que Léon Say n’ayant posé que pour la tête il a été facile de se faire aidé aux mains par le vieillard.
Portrét je velmi dobře umístěn a dobře se vyjímá.
Le portrait est très bien placé et fait bien.
Pokud jde o Breslau, umístěnou jako já v galerii a v úrovni očí jako já, vytvořila věru špatný kus malby, nebo přinejmenším něco tak nepříjemného na pohled, jak jen to jde. Je to portrét monsignora Viarda. Myslím, že ji zahubila přílišná snaha o jemnost tónů: všechno je šedivé, pozadí představující šedavé dřevěné panely, výzdoba kaple, modlitebny, křeslo, všechno je špinavé, i hlava je velmi špinavá.
Quant à Breslau placée comme moi dans la galerie et sur la cimaise comme moi, elle a fait un bien mauvais morceau de peinture ou tout au moins une chose aussi désagréable à voir que possible. C’est le portrait de Mgr. Viard. Je crois que ce qui l’a perdue c’est une trop grande recherche de finesse de tons, tout est gris, le fond qui représente des panneaux de bois grisâtre, des décorations de chapelle, d’oratoire, le fauteuil, tout est sale, la tête est aussi très sale.
Ale takových hlav je víc, s jiným uspořádáním by se z toho dalo něco vytěžit. Jinak je tam dobrá kresba a v rukou jistá šíře rukopisu, o ostatních žačkách nestojí za to mluvit…
Mais il y a des têtes comme cela, on aurait pu avec un autre arrangement en tirer partie. Maintenant il y a un bon dessin et une certaine largeur de faire dans les mains, les autres élèves ne valent pas la peine qu’on en parle...
Co se Bastiena-Lepage týče, na první pohled to zarazí jako něco prázdného — účinek plenéru.
Quant à Bastien-Lepage cela frappe d’abord comme quelque chose de vide, l’effet du plein air.
Johanka z Arku, ta pravá, venkovská dívka opírající se o jabloň, levou rukou drží větev stromu, a ta ruka je dokonalá, stejně jako paže; pravá paže visí podél těla, je to obdivuhodný kus.
Jeanne d’Arc, la vraie, la paysanne appuyée à un pommier tenant une branche de l’arbre de la main gauche qui est une perfection ainsi que le bras; le bras droit pend le long du corps; il est un morceau admirable.
Hlava zvrácená dozadu, krk napjatý a oči, které se nedívají na nic, jasné, podivuhodné oči — ta hlava působí mimořádným dojmem.
La tête renversée, le cou tendu et les yeux qui ne regardent rien, des yeux clairs prodigieux, la tête est d’un effet extraordinaire.
Je to venkovanka, dcera polí, ohromená, trpící svým viděním.
C’est la paysanne, la fille des champs, stupéfaite, souffrant de sa vision.
Ovocná zahrada obklopující dům úplně vzadu je dost věrná přírodě, ale je tam… zkrátka je dost věrná, ne tak docela dost, zdá se, jako by vystupovala dopředu, a škodí postavě. Postava je vznešená a vyvolala ve mně tak silné dojetí, že když to píšu, mám co dělat, abych se nerozplakala.
Le jardin fruitier qui entoure la maison tout au fond est assez nature mais il y a... en somme c’est assez nature, pas tout à fait assez, il semble venir en avant et nuit à la figure. La figure est sublime et m’a donné une émotion si forte qu’en l’écrivant je me retiens de pleurer.
Tonyho strop je velmi půvabný a líbí se mi.
Le plafond de Tony est très gracieux et me plaît.
To je pro mě to hlavní; a teď dál! Po obědě jsme měly — aspoň jsem si to myslela — jít všechny pospolu. Ale ne, teta šla do kostela a máma tam chtěla jít také, a teprve když vidí, jak jsem udivená a uražená, rozhodne se přijít, a to velmi nerada. Nevím, jestli je tak rozzuřuje moje skromné umístění, ale na tom nezáleží, to není důvod, a je věru těžké mít takovou rodinu. Konečně, zahanbena svou lhostejností nebo nevím jak to nazvat, jde tam ta vznešená matka, a my tři, já, ona a Dina, nejdřív potkáme celý ateliér a pak známé, pak Juliana. Malé Audiffretovy se k nám vrhnou, milé a vlídné, a ptají se po mém obrazu, dosud nepověšeném. Soutzo, Bojidar, jehož zdravím jako dodavatele.
Voilà le principal pour moi, maintenant voilà ! Après déjeuner nous devions je le pensais du moins y aller en famille. Mais non, ma tante est allée à l’église et maman a voulu y aller aussi et ce n’est qu’en me voyant étonnée et offensée qu’elle se décide à venir de fort mauvaise grâce. Je ne sais si c’est ma modeste place qui les met en fureur mais c’est égal ce n’est pas une raison et il est vraiment dur d’avoir une famille pareille. Enfin honteuse de son indifférence où de je ne sais comment nommer cela, elle y va cette mère sublime et nous trois moi, elle et Dina rencontrons d’abord tout l’atelier et puis des connaissances, puis Julian. Les petites Audiffret se précipitent vers nous aimables et gentilles demandant mon tableau, pas encore accroché. Soutzo, Bojidar que je salue comme un fournisseur.
Bereme Juliana s sebou a mluví se o tom, že obraz přemístíme; napíše mi lísteček pro kohosi; doprovázíme ho až k burze, jelikož musíme zajít k Savarrovi. Máma s ním mluví o tom, že by ho oženila s Amélií, smějeme se tomu.
Nous emmenons Julian et on parle de changer le tableau de place, il donne un mot pour quelqu’un; nous le conduisons jusqu’ à la Bourse ayant à aller chez Savarre. Maman lui parle de le marier avec Amélie on en rit.
Musím přiznat, že mě uráží chlad mé drahé rodiny, kterou ze srdce nenávidím.
Je dois avouer que je suis vexée de la froideur de ma chère famille que je déteste cordialement.
Co naděláte? Když teď mám Julianův lísteček, nemohu se dočkat, až bude po večeři, a všechny popoháním, ale jen co večeře skončí, moje drahá matka se mě ptá, jestli chci jít na Salon, protože ona potřebuje jít do kostela. Zůstala jsem jako opařená. Není to dost povedené?
Que voulez-vous ? Ayant le mot de Julian je suis très pressée de dîner et presse tout le monde mais voilà que le dîner fini ma chère mère me demande si je veux aller au Salon parce qu’elle a besoin d’aller à l’église. Je suis tombée de mon haut. Est- ce assez réussi ?
Vložený list · annotation marginale de Mme Bashkirtseff mère
[Na okraji: Poznámka paní Bashkirtseffové
[Dans la marge: Annotation de Mme Bashkirtseff
Není to pravda, svou rodinu zbožňovala, ale v okamžicích roztrpčení člověk říká, co si nemyslí, to je lidské.]
Ce n’est pas vrai, elle adorait sa famille, mais dans les moments de contrariétés on dit ce qu’on ne pense pas, c’est humain.]
A tak tam nejdu, načež mě pochopitelně přicházejí prosit, abych šla, a Dina mi přijde říct, že jsem pěkně hloupá s těmi svými vrtochy, a tak dále.
Aussi, je ne n’y vais pas, alors naturellement elles viennent me prier d’y aller et Dina vient dire que je suis bien bête d’être capricieuse, etc.
napříč stránkou Jdou tam beze mě, aby vyřídily moje záležitosti. Ne, jak mě dnes jen trápí! A cestou na Salon mi máma klade ty nejnesmyslnější otázky. Jestli jsem svůj obraz nalakovala?
en travers Elles y vont sans moi pour faire mes affaires. Non ce qu’elles me tracassent aujourd’hui ! et pendant que nous allions au Salon maman qui me fait les questions les plus insensées. Si j’ai verni mon tableau ?
„Ale ještě ne.“
- Mais pas encore.
„Třeba ti někdo, třeba ti někdo schválně poradil, ať ho nelakuješ, aby byl ošklivější.“
- On t’a peut-être dit, quelqu’un t’a peut-être dit exprès de ne pas le vernir pour qu’il soit plus laid.
Ach! kdyby Breslau nehledala v jednoduchém složitosti, nebylo by to tak špatné! Tím mi chce říct, že si uškodím, budu-li to dělat jako ona. Nemyslete si, že mi to připadá tak otravné jen proto, že jsem podrážděná. S procházkami, představeními, večírky je to vždycky stejné. Onehdy večer u Pascalisových jsem už usínala vestoje a ona umíněně chtěla zůstat, musela jsem velmi tvrdě prohlásit, že odejdu sama.
Ah ! si Breslau ne cherchait pas midi à quatorze heures ce ne serait pas si mauvais ! C’est pour me dire que je me perdrai si je fais comme elle. Ne croyez pas que c’est parce que je suis énervée que cela me paraît si agaçant. Pour les promenades, les spectacles, les soirées, c’est toujours la même chose. L’autre soir chez les Pascalis je tombais de sommeil et elle s’obstinait à rester, je fus obligée de dire très durement que je m’en irais seule.
Myslím, že jsou nemocné. Volně dýchám jen v ateliéru nebo mezi cizími lidmi.
Je crois qu’elles sont malades. Je ne respire qu’à l’atelier ou avec des étrangers.
Chodit někam s rodinou je pro mě už dlouho utrpení.
Sortir en famille est un supplice depuis longtemps.