❦
Čtvrtek 29. dubna 1880
Jeudi 29 avril 1880
Soutzo, jemuž jsem včera povolila sezení na dnešní ráno, přichází o hodinu pozdě (Kiki pózoval včera). Jelikož už několikrát chyběl a opomenul přijít, a přitom mě každý den otravuje žádostmi o sezení, udělám z něj odstrašující příklad a na ramena mu namaluji Cocovu hlavu; nad kožešinovým límcem to bylo dokonce dost legrační. Myslím, že ho to rozzuřilo: vzal plátno se slovy, že patří jemu, otřel ho rukavicemi, a zatímco se ze zdvořilosti usmíval a odpovídal na mé posměšky, hodil to celé do ohně, i s rukavicemi. A když lámal rám, řekla jsem mu, že na to nemá dost síly; takové popichování muže vždycky rozzlobí. Rozdmýchala jsem oheň, poslala pána, ať mi přinese noviny, aby oheň rychleji chytil, a všechno shořelo. Pochopitelně mě úpěnlivě prosil, abych obrázek namalovala znovu, přísahal, že bude dochvilný, žadonil o odpuštění a tvrdil, že byl zuřivý, ač to na něm nebylo znát.
Soutzo à qui j’ai accordé hier une séance pour ce matin arrive d’une heure en retard (Kiki a posé hier). Comme il a déjà manqué et négligé plusieurs fois tout en venant m’ennuyer tous les jours en demandant des séances, je fais un exemple et sur ses épaules, peins la tête de Coco; c’était même assez drôle au dessus du col de fourrure. Je crois que cela la rendu furieux, il prit la toile disant qu’elle lui appartenait, l’a essuyée avec ses gants et tout en souriant par politesse et en répondant à mes moqueries il a jeté le tout au feu, les gants y compris. Et comme il cassait le chassis je lui dis qu’il n’était pas assez fort; ces niaiseries fâchent toujours les hommes. J’ai attisé le feu, ai envoyé le monsieur me chercher un journal pour que le feu prit plus vite et le tout a été flambé. Naturellement il m’a suppliée de recommencer l’image, jurant d’être exact, demandant pardon et disant qu’il avait été furieux bien qu’il n’en eût pas l’air.
„Kdyby to na vás bylo znát, byla bych vám ukázala dveře.“
- Si vous en aviez eu l’air je vous aurais mis à la porte.
Zkrátka, udělala jsem to pro výstrahu. Nepatřilo se nechat mě čekat a nebýt tu pět minut před smluveným časem, zvlášť když už dvakrát nepřišel.
En somme, je l’ai fait pour l’exemple. Il n’était pas convenable de me faire attendre et de ne pas être là cinq minutes avant l’heure surtout ayant manqué deux fois.
Pan a paní de Lessepsovi tu nechali navštívenku. To je věru udivující.
Monsieur et Madame de Lesseps ont laissé leur carte. Voilà qui est étonnant.
Dnes večer večeře u manželů Simonidových. Všechno je u nich zvláštní. (Tu paní znám od Juliana.) Manžel je krásný a mladý, žena je krásná a překročila pětatřicítku, velmi si rozumějí, žijí v ústraní, vídají jen několik umělců a vytvářejí podivuhodné kresby a malby.
Ce soir dîner chez le ménage Simonidès. Tout est étrange chez eux. (Je connais la dame de chez Julian). Le mari est beau et jeune, la femme est belle et a passé trente-cinq ans, ils sont très unis, vivent cachés, ne voient que quelques artistes et font des dessins et des peintures extraordinaires.
Jakési napodobeniny renesance, náměty udivující svou naivitou. Smrt Beatrice, smrt Laury; žena, která ukryje hlavu svého milence do květináče, v němž vyrostly květiny1 — a to všechno kresbou, jež vypadá, jako by vznikla před staletími. Paní se obléká jako za časů Boccacciových. Dnes večer měla na sobě róbu z bílého japonského krepu rozkošně splývavého, dlouhé úzké rukávy jako u Panny Marie a další rukávy svázané vzadu. Šaty rovné a prosté; pásek ze starobylého prýmku jí dělal dost krátký pas; kytička konvalinek na živůtku. Na krku perly, k tomu náušnice a náramky ze staré zlatnické práce. S tou svou bledou pletí, černými kudrnatými vlasy a gazelíma očima vypadala jako fantastické zjevení. Kdyby měla aspoň tolik rozumu a učesala se prostě, místo aby si vlasy načechrávala a dělala si z hlavy strašáka, byla by velice pozoruhodná. Už čtvrt hodiny jsme byli z jídelny zpátky v ateliéru (kde jsme měli výbornou večeři, květiny, ovoce a velice umělecké aranžmá) a já jsem doprovázela paní, která zpívala staré klasické italské romance, když nás máma přišla vyzvednout, abychom šly do kostela. Jsou Pašije.
Des espèces d’imitation de la Renaissance, des sujets étonnants de naïveté. La mort de Béatrice, la mort de Laure; la femme qui enferme la tête de son amant dans un pot et où il a poussé des fleurs, et tout cela d’un dessin qui a l’air d’être fait il y a des siècles. Madame s’habille comme du temps de Boccace. Ce soir elle portait une robe de crêpe japonais blanc d’une souplesse adorable, des manches longues et étroites comme celles de la Vierge et d’autres manches nouées derrière. La robe droite et simple; une ceinture de galon ancien lui faisait une taille assez courte; un bouquet de muguets au corsage. Des perles au cou et des boucles d’oreilles et des bracelets en vieille orfèvrerie. Avec son teint pâle, ses cheveux noirs et crépus, et ses yeux de gazelle elle avait l’air d’une apparition fantastique. Si elle avait seulement l’esprit de se coiffer simplement au lieu de s’ébouriffer les cheveux et de faire de sa tête une épouvante elle serait très remarquable. Nous étions depuis un quart d’heure rentrés dans l’atelier de la salle à manger (où nous avons eu un très bon dîner, des fleurs, des fruits et un arrangement très artistique) et j’accompagnais Madame qui chantait des romances antiques italiennes classiques lorsque maman est venue nous prendre pour aller à l’église. C’est la Passion.
Ale přicházíme příliš pozdě. Pomodlím se doma.
Mais nous arrivons trop tard. Je fais mes prières chez moi.
Zítra je vernisáž, vezmu tam svou malou Američanku, aby dobře pózovala.
C’est demain le vernissage, j’y mènerai la petite Américaine pour qu’elle pose bien.
Poznámky
Pozn. překl.: Narážka na Boccacciův Dekameron (den IV, novela 5): Isabetta a hrnec s bazalkou. ↩