Středa 14. dubna 1880

Před dvěma třemi dny se Cassagnakovi narodil syn, je to významná událost, neboť se možná postaví jako kandidát klerikálního a jezuitsko-ultramontánního císařství.
Opravdu si myslím, že nás jérômistů není mnoho.
Spočítejme: Vůdce, paní de Cauroy, J. Lachaud, Philis, Adelon, Pascal, Détroyat a já! To je obdivuhodné. Ti dobří bonapartisté (zbožní) ve své nenávisti k mému knížeti nazývají velkého Napoleona téměř tyranem, lidožroutem, netvorem.
Můj obdiv ke knížecímu dopisu poněkud ochladl, právě jsem si ten dopis znovu pročetla, je velmi dobrý, ale nelichotí žádnému vrtochu, ani vrtochu měšťáckému, ani klerikálnímu, ani rudému, a proto jsem jediná, kdo ho upřímně obdivuje.
Princové Bonapartové protestují, kardinál, kníže Lucien a tak dále, a tak dále.
Proč si Popaul nezvolí za kandidáta knížete Luciena, který je starším bratrem císaře, a má tedy víc práv než kdokoli jiný, ba i víc než sám Napoleon první, neboť řečený první byl jen druhým bratrem a uzurpoval si konzulát a císařství na úkor svého staršího bratra.
Hodně se namáhám a nedaří se mi udělat to tak, jak chci… Ó malování.
Paul telegrafuje mámě snad potřicáté a tentokrát zní jeho telegram takto:
— Chcete-li mě vidět živého, přijeďte před Velikonocemi, jinak je vše ztraceno, Patchenkovi odjíždějí do Tiflisu na pět měsíců. Mějte slitování. —
Ale jeho drahá a hodná matka slitování patrně mít nebude, já je znám, ty drahé členy své drahé rodiny.
Lepší je být zlý než jako tihle lidé.
Soutzo posílá jahody na stoncích a čtyři okurky, vše naaranžované v bedýnce ze zeleného dřeva, učiněná zahrada.
Včera jsme slyšely Pattiovou v „Donu Pasqualovi". Ta opera mě skoro nudí a pěvkyně v ní září méně než obvykle.
Statečně jsem si vyčesala všechny vlasy, což je tisíckrát lepší než nízký drdol, je vidět šíji, uši a kudrny na temeni hlavy se tak pěkně vyjímají; k tomu šaty z bílého foulardu bez rukávů, velmi vysoké na ramenou, a dlouhé švédské rukavičky, bílá růže na živůtku, růže jako růže ve věncích mrtvých. To vše vám dodává nádech Direktoria, Konzulátu, Récamierové… baví mě to, je tak hezké strojit se à la řecko-francouzsky, a teď se nosí tolik věcí, že je to docela možné.
Zítra si vezmu svůj kostým z plesu u Adamové. Bývala bych dala přednost prostému čínskému krepu a bílým růžím, ty prýmky se mi nelíbí, ale když je člověk tak hloupý, že zaplatí třináct set franků za kostým u Wortha, musí si ho aspoň jednou obléct. To je jedno, chybí mu uvolněnost, pravdivost, umění, jako všemu, co Worth dělá. Na příští ples se obléknu jako opravdová řecko-Francouzka. Bílé šaty, pás pod ňadry, sandály a nic ve vlasech, zítra budu možná triumfální, ale ne dost bohyně, prostá, cudná a nahá.
Paní de Fitz-James navštívila mámu.

Poznámky

Pozn. překl.: Ultramontánní — podporující papežskou autoritu nad národními církvemi; Mariino spojení „jezuitsko-ultramontánní" zesměšňuje Cassagnakovu krajní katolicko-imperialistickou pozici.
Pozn. překl.: Jérômisté — stoupenci knížete Napoleona Jérôma, na rozdíl od stoupenců zemřelého císařského prince.
Pozn. překl.: Foulard — lehká hedvábná tkanina; zde použitá na šaty v řeckém stylu.