❦
Čtvrtek 25. března 1880
Jeudi 25 mars 1880
Dávám obrazu poslední dotyky, ale už nemohu pracovat, není co dělat, anebo je třeba všechno předělat. Na věc takhle odbytou je to hotovo. Můj obraz měří s rámem metr sedmdesát centimetrů na výšku.
Je donne les dernières touches au tableau mais je ne peux plus travailler, il n’y a plus rien à faire ou il y a tout à refaire. C’est fini pour une chose faite à la diable. Mon tableau est d’un mètre soixante-dix centimètres de haut avec le cadre.
Mladá žena sedí u stolu z plyše v odstínu staré zeleně, velmi sytého tónu, opřená o pravou ruku, loket na stole, čte v knize, vedle níž je položena kytice fialek. Bílá kniha, tón plyše a květiny u nahé paže se pěkně vyjímají. Žena je v nedbalkách z velmi světle modrého damašku, mušelínové fichu se starou krajkou. Levá ruka přirozeně padá do klína a zdá se, že sotva přidržuje nůž na papír.
La jeune femme est assise devant une table de peluche vert ancien d’un ton très riche et appuyée sur sa main droite, le coude posé sur la table, lit dans un livre à côté duquel est posé un bouquet de violettes. Le blanc du livre, le ton de la peluche et les fleurs à côté du bras nu font bien. La femme est en déshabillé de damas bleu très clair, un fichu de mousseline avec de la vieille dentelle. La main gauche tombe naturellement sur les genoux et semble à peine retenir un coupe-papier.
Židle je z tmavomodrého plyše a pozadí tvoří vydří drapérie. Pozadí a stůl jsou velmi dobré. Hlava je z tříčtvrtečního profilu. Dininy rozkošné, světlé, zlaté vlasy jsou rozpuštěné, rýsuje se lebka a vlasy padají na záda zpola spletené.
La chaise est en peluche bleu-foncé et le fond est une draperie de loutre. Le fond et la table sont très bien. La tête est de trois quarts. Les cheveux adorables, blonds, dorés de Dina sont défaits, le crâne se dessine et les cheveux tombent dans le dos à moitié nattés.
V půl čtvrté přicházejí pan a paní Gaviniovi. Mysleli jsme, že je nemožné nechat Mariin obraz odejít, aniž bychom ho viděli. Je to odchod prvního dítěte. Jsou to dobří lidé. On, Gavini, mě doprovází kočárem do Paláce průmyslu1, zatímco dva muži nesou plátno. Z toho všeho je mi horko, zima a strach jako z pohřbu.
A trois heures et demie M. et Mme Gavini arrivent. Nous avons pensé qu’il était impossible de laisser partir le tableau de Marie sans le voir. C’est le départ du premier enfant. Ce sont de braves gens. Lui, Gavini, m’accompagne au Palais de l’industrie en voiture, pendant que deux hommes portent la toile. Tout cela me donne chaud, froid et peur comme un enterrement.
A pak ty velké sály, přízemní hala se sochařstvím, vysypaná pískem, schodiště. Až srdce buší. Zatímco jdou pro mou stvrzenku a číslo, přinášejí Bonnatův portrét pana Grévyho, ale postaví ho ke zdi a proti světlu není nic vidět. V celém sále je jen ten Bonnat, ta moje a hrozné žluté pozadí. Bonnat mi připadá dobrý a jsem celá udivená, když tam tu svou vidím.
Et puis, ces grandes salles, le hall du rez de chaussée à la sculpture, pavé de sable, les escaliers. Cela fait battre le cœur. Pendant qu’on va chercher mon reçu et mon numéro, on apporte le portrait de M. Grévy, par Bonnat, mais on le place près d’un mur et le jour empêche de voir. Il n’y a dans toute la salle que le Bonnat, le moi et un fond jaune affreux. Le Bonnat me paraît bien et je suis tout étonnée de voir le moi là.
Je to můj první debut, nezávislý, veřejný čin. Člověk se cítí sám na vyvýšenině obklopené vodou jako země, jíž budu vládnout. Říkám tomu svůj vodní hrad… zkrátka je to hotovo; mé číslo je 9091. „Slečna Marie Constantin Russ.“ Doufám, že to přijmou. Posílám číslo Tonymu. Sděluji mu také, co včerejší věštkyně řekla o něm, neboť mi dal své vlasy ustřižené perořízkem. Velmi se znepokojuje kvůli svému stropu. Ta dobrá žena říká, že bude zdržení, ale úspěch, a dodala, že jeho matka zemře, což mu neříkám, a že pracuje pro vládu, a popsala mi, jak vypadá. Člověk neví, co si myslet. I kdyby ji o mně někdo zpravil, jak mohla uhodnout, čí jsou ty vlasy, když mi je zrovna dal v důsledku té předpovědi, a je tu dražba, něco prodám a přijede k vám cestovatel z velké dálky. Práce, kterou jsem právě udělala, bude úspěšná, nemám dost sebedůvěry. Budete bohatá, milionářka. Vzpomenete si na paní Jacobovou, jediné, co na světě chci, je místo domovnice u vás. A dovolte, abych vám řekla, že milovat se s vámi budou rádi.
C’est mon premier début, un acte indépendant, public. On se sent seule sur une éminence entourée d’eau comme le pays où je régnerai. Mon château d’eau je l’appelle... enfin, c’est fait; mon numéro est 9091. “Mademoiselle Marie Constantin Russ.” j’espère que ce sera reçu. J’envoie le numéro à Tony. Je lui communique aussi ce que la sorcière d’hier a dit pour lui car il m’avait donné de ses cheveux coupés avec un canif. Il est très inquiet au sujet de son plafond. La bonne femme dit qu’il y aura retard mais succès et elle a ajouté que sa mère allait mourir, ce que je ne lui dis pas, et qu’il travaille pour le Gouvernement et elle me l’a décrit au physique. On ne sait que penser. En admettant qu’on l’ai prévenue sur mon compte comment a-t-elle pu deviner de qui étaient les cheveux puisqu’il venait de me les donner suite à la prédiction et il y a une vente, je vendrai quelque chose et il vous arrivera un voyageur de très loin. Le travail que je viens de faire réussira, je n’ai pas assez confiance en moi. Vous serez riche, millionnaire. Vous vous souviendrez de Mme Jacob, tout ce que je veux au monde, c’est la place de concierge chez vous. Et laissez moi de vous le dire qu’on aimera à faire l’amour avec vous.
Poznámky
Pozn. překl.: Palác průmyslu (Palais de l’Industrie) na Champs-Élysées byl dějištěm každoroční výstavy Salonu. ↩