❦
Pátek 19. března 1880
Vendredi 19 mars 1880
Přišla Berthe, vzápětí dorazil Louis Enault a chválil mé dílo. „Energické“, „mužné“. A ve tři čtvrtě na dvanáct Tony! Proč jsem nezačala dřív, je to velmi pěkné, je to rozkošné, jaká škoda, a tak dále, a tak dále, zkrátka mě uklidňuje, ale musím požádat o odklad.
Berthe est venue, Louis Enault est arrivé aussitôt, a vanté mon œuvre. “Energique”, “viril”. Et à midi moins le quart Tony ! Pourquoi n’ai-je pas commencé plus tôt, c’est très joli, c’est ravissant, quel dommage etc. etc. en somme il me rassure mais il faut demander un sursis.
Dá se poslat tak, jak je, ale nemá to smysl, „to je můj upřímný, důvěrný názor“. Požádejte o odklad a uděláte něco dobrého. Nato si vyhrne rukávy, vezme paletu a sem tam projede plátno širokými tahy, aby mi ukázal, že mé dílo postrádá světlo. Co se týče mušelínového rukávu, upravil ho s takovou obratností, že se ho nedotknu. Ale zbytek přepracuji… budu-li mít odklad. Zůstal víc než dvě hodiny. Je to rozkošný chlapík, výborně se bavím a mám tak dobrou náladu, že je mi skoro jedno, co se s obrazem stane. Koneckonců jsou ty jeho tahy výtečná lekce. Ve dvě se vydám na obchůzky já ze své strany a máma ze své. Beru Dinu s sebou, jdeme do sněmovny, žádám pana Andrieuxe (aby přidal své doporučení k mé žádosti k Turquetovi, podtajemníkovi pro krásná umění), nechají mě hodinu marně čekat, a tak jdeme na policejní prefekturu, není tam. A tak jdu odnést dopis Krishaberovi, v němž mu vysvětluji, co potřebuji. Po návratu se dozvídám, že k nám přišel pan policejní prefekt, aby se nám dal k dispozici, a že Julian je na sedmatřicítce s mámou. Julian je obrazem nadšený. Vy jste chlapák, nic mě u vás nepřekvapuje. Všechny ty krásné věci řekl před paní Simonidèsovou, která se přišla podívat na můj obraz, před Rosalií, v mé nepřítomnosti.
On peut l’envoyer tel quel mais ce n’est pas la peine « voilà mon opinion sincère, intime ». Demandez un sursis et vous ferez quelque chose de bien. Alors il retrousse ses manches, prend la palette et promène des balayages un peu partout pour me faire comprendre que mon affaire manque de lumière. Quant à la manche de mousseline il l’a arrangée avec tant d’adresse que je n’y toucherai pas. Mais le reste je le retravaillerai... si j’ai le sursis. Il est resté plus de deux heures. C’est un charmant garçon, je m’amuse beaucoup et suis de si bonne humeur que peu m’importe ce qui adviendra au tableau. En somme ses balayages sont une excellente leçon. A deux heures je me mets en quête de mon côté et maman du sien. Je prends Dina avec moi, nous allons à la Chambre, je demande M. Andrieux (pour qu’il apostille ma demande à Turquet le sous-secrétaire aux Beaux Arts), on me fait attendre une heure en vain alors nous allons à la préfecture de police, il n’y est pas. Alors je vais porter une lettre à Krishaber dans laquelle je lui explique ce qu’il me faut. En rentrant j’apprends que M. le Préfet de police est venu chez nous se mettre à notre disposition et que Julian est au 37 avec maman. Julian est ravi du tableau. Vous êtes un garçon, rien ne m’étonne de vous. Il avait dit toutes ces belles choses devant Mme Simonidès qui était venue voir mon tableau, devant Rosalie en mon absence.
Jsem celá rozjásaná a samá radost, ještě než znám výsledek máminých zákroků u Gaviniho, který napsal Turquetovi. Zkrátka mám svůj odklad, odklad o šest dní. Nevím přesně, komu poděkovat. Ale dnes večer jdu do opery s Gaviniovými, děkuji starému Gaviniovi, myslím, že za to vděčím jemu. Jsem zářivá, vítězná, šťastná.
Je suis tout en l’air et tout à la joie avant même de savoir le résultat des démarches de maman auprès de Gavini qui a écrit à Turquet. En somme j’ai mon sursis, un sursis de six jours. Je ne sais qui au juste remercier. Mais ce soir je vais à l’Opéra avec les Gavini, je remercie le père Gavini, je crois que c’est à lui que je le dois. Je suis radieuse, triomphante, heureuse.
Saint-Amand, Nervo, Kiki, Las Cases, starý Géry a dva tři další. Dělám v sále dojem, prohlížejí si mě, ale vtom pomalu zase upadám do šedých tónů, neboť se mi zdá, že se Las Cases ode mě odvrátil. Ne že by mi na něm záleželo, ale je smutné cítit, že se někomu nelíbíme. Vídám ho velmi zřídka a nesmí si myslet, že… zkrátka nevím co, chovám se k němu jako ke všem ostatním. Ale co, ty stíny musely přijít… déšť na konci ohňostroje. Gabriel není v Paříži, ty dámy se zmýlily. A jeho otec se mu podobá, je velmi milý, ten jeho otec, ale temná mračna mě rozcitlivují a chtěla bych ho vidět. K čemu to?
Saint Amand, Nervo, Kiki, Las Cases, Géry père et deux ou trois autres. Je fais de l’effet dans la salle, on me lorgne mais voilà que petit à petit je retombe dans des teintes grises, c’est qu’il me semble que Las Cases s’est rangé de moi. Ce n’est pas que j’y tienne mais cela rend triste de sentir qu’on déplaît à quelqu’un. Je le vois fort rarement et il ne doit pas penser que... je ne sais quoi en somme, je suis avec lui comme avec tout le monde. Mais bast, ces ombres devaient venir... la pluie à la fin du feu d’artifice. Gabriel n’est pas à Paris, ces dames s’étaient trompées. Et son père lui ressemble, il est bien aimable son père mais les nuages sombres me rendent sentimentale et je voudrais le voir. A quoi bon ?
Ale ne, to mé malování! Julian je z něho celý paf, i Tony shledal, že má dobrý tón, je harmonické, hezké, energické. A Julian dodává, že je svůdné a že ty švédské koloristky z ateliéru jsou hloupé, když si myslí, že pěkná barva spočívá v nějakém postupu.
Non mais ma peinture ! Julian en est toqué, Tony aussi a trouvé que c’est bien de ton, harmonieux, joli, énergique. Et Julian ajoute que c’est séduisant et que les coloristes suédoises de l’atelier sont des bêtes de penser que la jolie couleur consiste à un procédé.
„Tady máte surovku, která vytvořila něco příjemného, ale ne příjemného v měkkém smyslu toho slova, něco svůdného.“
“Voilà une brutale qui a fait une chose agréable, mais pas agréable dans le sens mou du mot, une chose séduisante”.
Tak ho tedy dokončím!
Je le finirai donc !
Nesmírný den!
Une journée immense !
Ale jsem smutná… na okamžik jsem se v té lóži cítila tak sama, pocit chladu… a přece je stará Adeline pořád stejná.
Mais je suis triste... je me suis sentie un instant tellement seule dans cette loge, un sentiment de froid... pourtant la mère Adeline est toujours la même.