❦
Sobota 31. ledna 1880
Samedi 31 janvier 1880
Už dobrý měsíc jsem nebyla v Bois. Gambetta v kupé s nějakou dámou. Arnaud v kabrioletu rovněž. Opičák.
Voilà bien un mois que je n’ai été au Bois. Gambetta en coupé avec une dame. Arnaud en cabriolet idem. Singe.
Dnes v sobotu večer koncert a ples pro postižené záplavami v Murcii1, v hotelu Continental pod záštitou královny Isabely, která po koncertu sestoupila do plesových salonů, kde zůstala hodinu. Máma a já jsme zaujaly místo za ní, bylo to dokonce protivné. Nemohly jsme ani odejít dolů, ani se k nám nikdo nemohl přiblížit, dokud dvůr neodešel. Pan de Miranda vedl mámu pod paží a sehnal nám dobrá místa. Je to vzácný člověk. Soutzo se nás ujal hned u vchodu, ale víte, jakou tvář jsem spatřila jako první, jak stojí špalírem u dveří? Barona
Ce soir samedi, concert et bal pour les inondés de Murcie, à l’hôtel Continental sous le patronage de la reine Isabelle qui après avoir assisté au concert est descendue dans les salons de bal où elle est restée une heure. Maman et moi avions pris place derrière elle, cela a même été ennuyeux. Nous ne pouvions ni descendre ni personne ne pouvait s’approcher de nous avant le départ de la Cour. C’est M. de Miranda qui donnait le bras à maman et qui nous avait trouvé de bonnes places. C’est un homme précieux. Soutzo nous avaient prises dès l’entrée, mais savez-vous quelle a été la première figure que j’ai vue faisant la haie à la porte ? le baron
Arnauda. Ten ničemný chlap je dnes večer krásný, dolní část obličeje má jako inkvizitor s těmi obezřetnými, sevřenými ústy. Vešel do sálu za námi, ztratila jsem ho z očí, když jsem šla nahoru na koncert, a pak ho zase našla, zatímco jsme byly uvězněné za královnou. Další zmařená příležitost!
Arnaud. Ce chien d’homme est beau ce soir, il a le bas de figure d’un inquisiteur avec cette bouche circonspecte et pincée. Il est entré dans la salle derrière nous, je l’ai perdu de vue étant montée au concert, puis retrouvé pendant que nous étions prisonnières derrière la reine. Encore une occasion manquée !
Mám hluboký výstřih, ale jsem velmi slušná; oblečená v oblaku bílého tylu. Ani květiny, ani šperky, ani stuhy. Co se týče známých, Lachaud, Filippini, Rognât, de Rouzat, Courtès, Ferret, Blanc, de Miranda, Lancaster, Soutzo!… Mimochodem ten poslední mě požádal o ruku. Bože můj ano, docela prostě.
Je suis très décolletée mais très décente; habillée d’un nuage de tulle blanc. Ni fleurs, ni bijoux, ni rubans. En fait de connaissances, Lachaud, Filippini, Rognât, de Rouzat, Courtès, Ferret, Blanc, de Miranda, Lancaster, Soutzo !... A propos ce dernier m’a demandé en mariage. Mon Dieu oui, tout simplement.
Nemám příliš ráda tanec a takhle se kolébat v náručí mužů… mě moc nebaví, koneckonců je mi to jedno, neboť jsem nikdy nechápala ty rozechvělé stavy, které v románech způsobuje valčík.
Je n’aime pas trop danser, et me balancer comme cela entre les bras des hommes... ne m’amuse pas trop en somme cela m’est indifférent car je n’ai jamais rien compris aux troubles occasionnés par la valse, dans les romans.
Při tanci myslím jen na ty, kdo se dívají.
En dansant je ne ne pense qu’à ceux qui regardent.
Hlavně jsem se procházela a při jedné takové procházce se Soutzem, když jsem se posadila, mi velmi komicky učinil nabídku. Jaké jsou mé představy o manželství a zda se hodlám vdát.
Je me suis surtout promenée et dans une de ces promenades avec Soutzo m’étant assise il me fit sa demande très drôlement. Quelles sont mes idées sur le mariage, et si je compte me marier.
„Ale samozřejmě.“
- Mais certainement.
„Tak vy se tedy chcete vdát?“
- Alors vous voulez bien vous marier ?
„O tom nepochybujte, pane.“
- N’en doutez pas Monsieur.
„A kdy, brzy?“
- Et quand cela, bientôt ?
„Kolem svého třiadvacátého roku, myslím, ale co je vám po tom?“
- Vers ma vingt troisième année je pense, mais qu’est-ce que ça vous fait?
„Už dlouho s vámi o tom chci mluvit, déle než týden. Tak tedy ne dřív než ve třiadvaceti? Nikdy dřív?“
- Il y a longtemps que je veux vous en parler, il y a plus de huit jours. Alors pas avant vingt-trois ans ? Jamais avant ?
„Ale ano, jenže k tomu by se muselo přihodit něco, co nečekám… kdožví co?“
- Mais si, seulement pour cela il faut qu’il arrive quelque chose que je n’attends pas... que sais-je ?
„Tak kdyby vás teď někdo požádal, odmítla byste?“
- Alors si on vous demandait maintenant vous refuseriez ?
„To záleží.“
- Cela dépend.
„Na čem?“
- De quoi ?
„Kdyby mě požádal Gambetta, přijala bych.“
- Si Gambetta me demandait j’accepterais.
„Pořád si děláte legraci.“
- Vous riez toujours.
„Jsem zcela vážná.“
- Je suis très sérieuse.
„To má ale štěstí!“
- Est-il heureux !
„Ó ano.“
- Oh oui.
„Tak kdyby vás nějaký mladý muž miloval, dokázal vám, že vás opravdu miluje… co byste řekla?“
- Alors si un jeune homme vous aimait, vous prouvait qu’il vous aime réellement... que diriez-vous ?
„Musel by se mi líbit.“
- Il faut qu’il me plaise.
„Ale tak jak, co? Nemáte ráda blonďáky, ale na zevnějšku nezáleží, že?“
- Mais alors comment, quoi ? Vous n’aimez pas les blonds, mais le physique peu importe n’est-ce pas ?
„Jistěže.“
- Sans doute.
„Tak tedy mravní vlastnosti?“
- Les qualités morales alors ?
„Jaký podivný rozhovor dnes večer vedete!“
- Quelle drôle de conversation vous avez ce soir !
„Ne, poslyšte.“
- Non, écoutez.
„Nuže, musel by být ctnostný, dobrý, čistý, a tak dále, a tak dále.“
- Eh bien il faudrait qu’il fût vertueux, bon, pur, etc. etc.
„A pak?“
- Et alors ?
„A pak by se vidělo. Ach, kdyby to byl Gambetta.“
- Et alors on verrait. Oh ! si c’était Gambetta.
„A kdyby to byl Alexis Karageorgevitch.“
- Et si c’était Alexis Karageorgevitch.
„Toho bych poslala zpátky k chůvě.“
- Je l’enverrais en nourrice.
„Tak vy ho pokládáte za příliš mladého?“
- Alors vous le trouvez trop jeune ?
„Ano, ale o něho nejde.“
- Oui, mais il ne s’agit pas de lui.
„Ale ano, mluvím za něho, vlastně.“
- Mais si, je parle pour lui, or.
„On vás tím pověřil?“
- Il vous a chargé de cela ?
„Ne, ale je to služba příteli.“
- Non, mais c’est pour rendre service à un ami.
„To je nápad! Vůbec na mě nemyslí, čtrnáct dní jsem ho neviděla.“
- Quelle idée ! Il ne songe pas à moi, il y a quinze jours que je ne l’ai vu.
„Copak to vadí, já jsem vás neviděl týden a…“
- Est-ce que cela empêche, moi il y a huit que je ne vous ai vue et...
„A?“
- Et ?
„Tak vy byste Alexise odmítla?“
- Alors vous refuseriez Alexis ?
„No ovšem.“
- Mais oui.
„Nikdo se vám nelíbí?“
- Personne ne vous plaît ?
„Nikdo.“
- Personne.
„Nikdo?“
- Personne ?
„Ach, to ne, nikdo.“
- Ah ! ça, personne.
„Tak kdyby vás chtěl někdo požádat… jak na to, s kým mluvit, přes nějakou přítelkyni, nebo… jak se to dělá?“
- Alors si on voulait vous demander... comment faire, à qui parler, par une amie ou... comment cela se fait-il ?
„Copak si snad myslíte, že jsem měla nějakou sňatkovou kancelář?“
- Est-ce que vous croyez par exemple que j’ai eu une agence matrimoniale ?
„Ach, jak jste zlá! Ale taková inteligentní dívka jako vy nepotřebuje nikoho, že, dá se mluvit přímo s ní?“
- Oh ! que vous êtes méchante ! Mais une jeune fille intelligente comme vous, n’a besoin de personne n’est-ce pas, on peut parler à elle-même ?
„Ó, to ano.“
- Oh ! cela oui.
A to vše chvějícím se hlasem, bledý, bylo cítit, jak mu tluče srdce a zrychluje se dech.
Et tout cela d’une voix tremblante, pâle, on sentait battre le cœur et se précipiter la respiration.
„Tak vy mi tohle všechno vykládáte jménem Alexise?“
- Alors c’est pour le compte d’Alexis que vous me racontez tout cela ?
„Inu ne, mluvím za sebe!“
- Eh bien non, c’est pour moi !
„Za vás? Já bych si chtěla vzít Gambettu. Vlastně jsem to dost dobře nepochopila. Bože, jak jste komický. Ale ne, žádná zoufalá gesta, tohle vyznání mi zopakujete jindy.“
- Pour vous ? Je voudrais épouser Gambetta. En somme je n’ai pas très bien compris. Dieu que vous êtes drôle. Mais non pas de gestes désespérés, vous me referez cette confidence une autre fois.
„Chápejte, jestli pojedete do Ruska, pojedu za vámi, počkám, dokážu… zkrátka mladý muž, který by vám dokázal, že vás zbožňuje…“
- Vous comprenez, si vous allez en Russie, je vous suivrai, j’attendrai, je prouverai... enfin un jeune homme qui vous prouverait qu’il vous adore...
V tu chvíli si k nám přisedne Courtès.
En ce moment Courtès vient s’asseoir avec nous.
Všimla jsem si sice jeho netrpělivosti, zachmuřených pohledů, ale nemyslela jsem, že to zajde až tak daleko.
J’avais bien remarqué des impatiences, des airs sombres mais je ne pensais pas que cela irait jusque là.
Víte, kdo je Soutzo? Je to valašský nebo rumunský Karageorges. Dobrá rodina, krásné jméno. 400 000 franků jmění, jak se říká. Sestra provdaná za pana de Werbrancka, ředitele Pařížské banky. Ten chlapík je docela hezký, tmavovlasý, bledý, podsaditý, nosí skřipec, dvaadvacet až třiadvacet let, dobrák, neškodný.
Savez-vous qui est Soutzo ? C’est un Karageorges valaque ou roumain. Bonne famille, beau nom. 400.000 francs de fortune dit-on. Une sœur mariée à M. de Werbranck, directeur de la Banque parisienne. Le petit est un assez beau garçon brun, pâle carré, portant binocle, vingt-deux à vingt-trois ans. bon garçon, inoffensif.
Je mi to jedno.
Ça m’est égal.
Vůbec jsem si nelehla, abych byla v ateliéru určitě brzy a dokončila svůj concours. Jsem osobnost, úřadující profesorka, jsem oblíbená, lidé se se mnou radí, vedu celý ten krám.
Je ne me suis pas couchée du tout pour être plus sûrement à l’atelier de bonne heure et finir mon concours. Je suis un personnage, le professeur en titre, je suis populaire, on me consulte, je mène la boutique.
Můj nevýslovný otec mi píše udivující dopis v odpovědi na můj věcný dopis ohledně Paula. Bere to otcovským tónem, velmi něžným, milým, mluví o našem představení, úpěnlivě mě prosí, abych mu prokázala čest a štěstí a strávila u něho šest měsíců, načež bude k mým službám, pokud jde o Paříž. Slibuje mi zábavy v Poltavě, hraní komedie. Je si jistý, že jsem rozkošná na plese a hraji k okouzlení, lituje jen, že u toho nebyl. „To je zaměstnání pro urozenou dámu,“ domnívá se, „pokud jde o malování (nezlob se) — nemám je rád. Mám rád obrazy, ale nesluší se špinit si prsty sám,“ a pak třicet šest dalších laskavostí, ani slovo o Paulovi. Zde je má odpověď. (Viz publikované dopisy.)
Mon inéffable père m’écrit une lettre étonnante en réponse à ma lettre d’affaire à propos de Paul. Il le prend sur un ton paternel, très tendre, gentil me parlant de notre spectacle me suppliant de lui faire l’honneur et le bonheur de passer six mois chez lui après quoi il sera à mes ordres pour Paris. Il me promet des amusements à Poltava, jouer la comédie. Il est sûr que je suis adorable au bal et que je joue à ravir, il ne regrette que de n’avoir pas été là. « Voilà une occupation de gentille femme, croit-il, quant à la peinture (ne te fâche pas) je ne l’aime pas. J’aime les tableaux mais il ne convient pas de se salir les doigts soi-même » et puis trente-six choses aimables, pas un mot de Paul. Voici ma réponse. (Voir letttres publiées)
Dnes dost lidí. Tchoumakoffovi, Bizinsky, zachmuřený Soutzo, de Morgan, Wodzinsky, slečna de Cerny — je třeba učinit vsuvku: Tčernická (de Cerny je umělecké jméno) je z dobré rodiny, vychovaná v institutu šlechtických dívek, povšimli si jejího krásného hlasu a dostává od císaře penzi, aby ten talent rozvíjela. Místo toho se prochází, zná všechny Rusy a baví se. Počestná dívka. Pokládám ji za bláznivou, mluví o svých vědách, prý píše o patologii, fyziologii, výchově, chemii a tak dále, a tak dále. A k tomu rozjíždí obchody a stále ohlašuje, že vydělá 11 nebo 12 milionů. Čtyřiadvacet nebo pětadvacet let, hodně se podobá Nilssonové. Celkově otravná, hloupá, ječivá a protivná. A je to. Pan Dubois hrabě de Fromessant (představený včera), hrabě de Bouzat, paní Gaviniová, Berthe, paní de Bailleul, paní Kentová, velmi bohatá Američanka. Berthe se na mě prý dívala pět minut, než mě včera poznala, tak hezká jsem byla. Doufám, že mě Arnaud viděl, hlavně u vchodu, v mém oblaku. Jsem na nohou už víc než šestatřicet hodin. Nechala jsem své u večeře s Tolmatcheffem, Soutzem, Wodzinským a Cerny. Otravují mě.
Assez de monde aujourd’hui. Les Tchoumakoff, Bizinsky, Soutzo sombre, de Morgan, Wodzinsky, Mlle de Cerny - il faut ouvrir une parenthèse, la Tchernitsky (de Cerny nom de carrière) est de bonne famille, élevée à l’institut des demoiselles nobles ont remarqué sa belle voix et elle est pensionnée par l’Empereur pour développer ce talent. Au lieu de cela elle se promène, connaît tous les Russes et s’amuse. Honnête fille. Je la crois folle, elle parle de ses sciences, elle dit écrire sur la pathologie, la physiologie, l’instruction, la chimie, etc. etc. Et avec cela brasse des affaires et annonce toujours qu’elle va gagner 11 ou 12 millions. Vingt- quatre ou vingt-cinq ans, ressemble beaucoup à la Nillsson. En général assommante, bête, criarde et agaçante. Voilà. M. Dubois le comte de Fromessant (présenté hier), le comte de Bouzat, Mme Gavini, Berthe, Mme de Bailleul, Mme Kent, très riche américaine. Berthe qu’elle m’a regardée cinq minutes avant de me reconnaître hier tellement j’étais jolie. J’espère qu’Arnaud m’a vue, surtout à l’entrée, dans mon nuage. Voilà plus de trente-six heures que je suis debout. J’ai laissé les miens à dîner avec Tolmatcheff, Soutzo et Wodzinsky et la Cerny. Ils m’embêtent.
Poznámky
Pozn. překl.: V říjnu 1879 postihly jihovýchodní Španělsko (oblast Murcie) ničivé záplavy; po celou zimu se konaly dobročinné akce na pomoc obětem. ↩