❦
Úterý 13. ledna 1880
Mardi 13 janvier 1880
Paní Gaviniová nás přišla navštívit.
Madame Gavini est venue nous voir.
Probudí mě v poledne Berthe. Blanc napsal Lancasterovi, že přizná-li jeho žena svou vinu a slíbí-li on sám, že se ona napříště bude chovat lépe, on, Blanc, svolí, že nepožene věc dál, neboť si nepřeje, aby se cokoli nepříjemného přihodilo dámám u nichž k tomu všemu došlo. Lépe to udělat nešlo.
C’est Berthe qui me réveille à midi. Blanc a écrit à Lancaster que si sa femme convient de ses torts et si lui-même promet qu’elle se conduira mieux à l’avenir, lui, Blanc, consentira à ne pas pousser l’affaire plus loin voulant qu’il n’y ait rien eu de désagréable pour les dames chez lesquelles tout cela était arrivé. On ne pouvait mieux faire.
Gabriel se s námi přišel kolem páté rozloučit a domluvíme se, že se večer setkáme ve Français, ale já na něho přes svou harfu (je hodina lekce) volám, že nechci a že odejdu, jestli přijde.
Gabriel est venu nous dire adieu vers cinq heures et on convient de se rencontrer le soir au Français mais moi je lui crie à travers ma harpe (c’est l’heure de la leçon) que je ne veux pas et que je m’en irai s’il vient.
Jsme v temné přízemní lóži, tak temné, že vůbec není vidět, jestli tam jsme. Paní Krishaberová sedí naproti v první lóži, dám tedy znamení Nervovi, který mě k ní zavede. Na schodišti potkáme Géryho, který míří k mým, zatímco se před ním trochu předvádím vedle paní Krishaberové.
Nous sommes dans une baignoire obscure, si obscure qu’on ne voit pas du tout si nous sommes là. Mme Krishaber se trouvant en face dans une première loge je fais signe à Nervo qui me conduit chez elle. Dans l’escalier nous rencontrons Géry qui va chez les miens pendant que je pose un peu pour lui à côté de Mme Krishaber.
Dnes večer mám vážnou a citlivou náladu. Archanděl zítra odjíždí, je to škoda, a dobře tak.
Je suis d’humeur sérieuse et sensible ce soir. L’archange part demain, c’est dommage et tant mieux.
Přichází si pro mě, ale já zůstávám až do konce dějství a roztržitě mu zavřu dveře před nosem, zapomínajíc, že zná tu dámu, které ho včera představili. Ta se domnívá, že jsme zamilovaní, a s úsměvem mi ho vychvaluje.
Il vient me chercher mais je reste jusqu’ à la fin de l’acte et distraite lui ferme la porte au nez oubliant qu’il connaît la dame à qui on l’a présenté hier. Elle croit que nous sommes amoureux et me le loue en souriant.
Hraje se „Victorinina svatba“1, počestné myšlenky, hra slečny Barettové a má chřipka mě dohánějí téměř k pláči a má společnice mě upozorní, že mám na pravém víčku perlu. Vtom se archanděl vrací, aby mě odvedl, a vede mě tou nejdelší cestou, jak se mi zdálo, pak se mě ptá, jestli chci vidět foyer, chci, a jdeme tam, do foyeru, kde není ani noha, dějství právě začalo.
On joue « Le mariage de Victorine », les idées honnêtes, le jeu de Mlle Baretta et ma grippe me font presque pleurer et ma compagne me fait observer que j’ai une perle sur la paupière droite. Alors l’archange revient me prendre et me conduit par le chemin le plus long à ce qu’il m’a semblé puis me demande si je veux voir le foyer, je veux bien et nous y allons au foyer où il n’y a pas un chat, l’acte venait de commencer.
Krásný foyer, že, slečno?
- Quel beau foyer n’est-ce pas Mademoiselle ?
Ano, velmi krásný.
- Oui, très beau.
Jak je to hloupé, nakonec se osmělí natolik, že mi málem upraví pramen vlasů, který mi padal na ucho. Nervo je v lóži, přináší nám bonmot večera. Jakýsi sluha, když mu podával svrchník: „Ach, pane barone, ženy z dob císařství už hodně zvadly!“ Nervo si za vymýšlení moc neúčtuje. Kašlu a dusím se, ale nenápadně, jako bych byla vážně nemocná. Ostatně celé tohle divadlo… mě rozcitlivělo.
Est-ce bête, enfin il s’enhardit jusqu’à presque m’arranger une mèche de cheveux qui me tombait sur l’oreille. Nervo est dans la loge, il nous rapporte le mot de la soirée. Un domestique en lui passant son paletot: Ah ! M. le baron, les femmes de l’Empire sont bien décaties ! Il ne prend pas cher pour inventer, Nervo. Je tousse et étouffe, mais sans éclat, comme si j’étais bien malade. Du reste tout ce théâtre... m’a rendue sentimentale.
A když jsme u divadla, paní Krishaberová mi rozhodně radí, abych se mu vážně věnovala, prý jsem se pro to narodila. A včera se všichni ptali, kdo mi dává lekce. Marnost! Touha po slávě!2 Gabriel nás opouští před koncem, musí prý odvézt domů sestřenice. Ale myslím, že lže, protože jsme nasedaly do kočáru zrovna ve chvíli, kdy běžel pro svůj. Je konec. A tak málo jsem ho dnes večer viděla a nebyla jsem ani milá, ani vtipná. Co naděláte, to ukrutné zoufalství z odloučení! Tropte si blázny, dceruško! Ne, nejsem zblázněná do toho dítěte (vysokého jako bidlo, čtyřiadvacet a půl roku a plnovous do špičky jako Arnaud), slovo zblázněná se nehodí. Je to něco jiného, neboť je zjevné, že tu cosi je… cosi velmi zbytečného, cosi… směšného. Cestou domů jsem se cítila jaksi zmateně, jako by mi cosi chybělo.
Et à propos de théâtre Mme Krishaber me conseille absolument de m’en occuper sérieusement, je suis née pour cela. Et hier tout le monde demandait qui me donne des leçons. Vanitas ! Cupiditas gloriae ! Gabriel nous quitte avant la fin, il a des cousines à reconduire. Mais je crois qu’il ment parce que nous montions en voiture comme il courait chercher la sienne. C’est fini. Et je l’ai si peu vu ce soir et je n’ai été ni aimable ni drôle. Que voulez-vous l’atroce désespoir de la séparation ! Blaguez ma fille ! Non je ne suis pas toquée de cet enfant, (grand comme une perche, vingtquatre ans et demi et toute sa barbe, en pointe, comme Arnaud) le mot toquée ne va pas. C’est autre chose car il est évident qu’il y a quelque chose... de très inutile, de... drôle. En rentrant à la maison je me sentais comme confuse; comme si quelque chose me manquait.
Posadila jsem se na zem před oheň, bezmyšlenkovitě jsem obrátila pohled a zdálo se mi, že je tam místo právě pro… Inu, tak klidné představy. Ale to není pro mě. Odjíždí zítra ve tři, ale dluží mi jednu úsluhu, a tedy ještě předtím mu mám poslat balíček (?), je to hloupé, ale zábavné.
Je me suis assise par terre devant le feu, j’ai tourné les yeux machinalement et il m’a semblé qu’il y avait juste une place pour... Enfin, des idées si calmes. Mais cela n’est pas pour moi. Il part demain à trois heures mais il me doit une discrétion et puis c’est- à-dire avant cela, je dois lui envoyer un paquet (?) c’est bête mais c’est amusant.
Ta hra – věřili byste? – mě naladila tak, jako bych se měla, sotva budu ve svém pokoji, rozplakat nad tím, že archanděl odjíždí.
Cette pièce, le croiriez-vous ? m’a fait l’effet comme si une fois dans ma chambre, j’allais pleurer parce que l’archange part.
Tím lépe, je konec. Možná by to bylo špatně dopadlo.
Tant mieux, c’est fini. Ça aurait peut-être tourné mal.
Ostatně jsou dvě hodiny, nemám co říct, a přece je to, co píšu, špatně vysvětlené, a přes přemíru slov neúplné…
Il est deux heures du reste je n’ai rien à dire, pourtant ce que j’écris est mal expliqué et, malgré le trop de mots, incomplet...
Poznámky
Pozn. překl.: Le mariage de Victorine — sentimentální drama George Sandové (1851) o poctivé lásce. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Vanitas ! Cupiditas gloriae !“ — Mariino žertovně klasicizující pokárání sebe samé. ↩