Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 8. listopadu 1879

Dokončila jsem portrét domovnice. Je velmi podobný. Ve vrátnici je nesmírná radost, dcera, zeť, vnučky, sestry, to všechno je u vytržení.
Bohužel Tony to nadšení nesdílel. Začal tím, že to není špatné, a pak... Nejde to tak dobře, jak by to mělo jít, je nepochybné, že pro malbu nejsem nadaná do té míry jako pro kresbu. Kresba, stavba, forma, to všechno jde samo. Malířská stránka se nerozvíjí dost rychle. Nechce, abych takhle ztrácela čas.
Je třeba se z toho dostat, je třeba pro to něco udělat. Plácáte se, to je zřejmé, a protože jste mimořádně nadaná, protože máte velmi velké předpoklady, mrzí mě to.
— Ani mě to netěší, pane, ale nevím, co s tím.
— Už dlouho s vámi o tom chci promluvit. Je třeba zkusit všechny prostředky, možná stačí jen otevřít jedny dveře.
— Řekněte mi, co mám dělat, kopii, sádrový odlitek, zátiší, udělám všechno, co mi přikážete.
— Uděláte všechno, co vám řeknu, nu, pak se z toho jistě dostaneme. Přijďte za mnou příští sobotu a promluvíme si o tom, do té doby se vámi budu zabývat, možná pro vás něco najdu.
Už dávno jsem k němu měla jít v sobotu. Všechny jeho žačky to dělají. Inu, je to dobrák.
V jednu hodinu nás pan de Morgan přišel vyzvednout, aby nás zavezl k panu de Saint-Marceaux.
Abych nezapomněla povědět vám, že jsme rozprávěli s Tonym v malém salonku se sádrami, kde byly jen dvě dobré duše, téměř cizí klepům toho ústavu.
Saint-Marceaux mě nepoznal — máma i já máme šaty z černého sametu — anebo dělal, že mě nepoznává, protože jsem nic neříkala, a dokonce když se mě zeptal, jestli maluji, odpověděla jsem, že umění miluji, aniž bych je pěstovala. Je to opravdový umělec, a přitom muž ze společnosti (na čemž pan de Morgan vždycky trvá, jako by chtěl Saint-Marceauxe omluvit, že je umělec, „dobrá rodina, velké jmění"), krásná hlava, byť holá. Nádherné oči a v celé jeho osobě cosi živého jako u Gabriela, jenom starší a s čímsi dojemným jako zármutek nebo smutek. Malé postavy, ale nervní, a aristokratické nohy.
Má pudla, bílé myšky...
Žádné pózování například, nic z Carola-Durana. Jsme velmi laskavé a zveme ho k nám.
Julian je velmi spokojen s mými kompozicemi, já také. Kdybych malovala tak, jako kreslím a komponuji, byla bych velkou umělkyní. Málo návštěv. De Tarente, Turquan, paní Gaviniová a Chaudordy.