Sobota 13. září 1879

Večeře u Hechta! Pan a paní Dubailovi; ona takříkajíc dělala domácí paní, je rozená Martinezová, jakási kreolka od paní de Lessepsové. Hecht ten sňatek zařídil; Dubail je synem starosty a přítelem a tak dále a tak dále. Pak baron de Beyens, Arène, tajemník pana Lepèra, jinak řečeného otec dýmka, ministra vnitra, Da Costa, Alexis. A my. Odehrává se to v ulici Château d’eau v prvním patře, malý, dosti umělecký byt s velmi krásnými obrazy, samými Rousseauy, Coroty, Troyony, Delacroixy, ba i Raffaelem.
S vyslancem jsem si hrála na reakcionářku a Hecht mi pronášel docela aristokratické lichotky.
Přijímá hosty s lehkostí a zdá se, že je na to zvyklý. Předešlého dne jsme si vyměnili tyto telegramy, což mezi námi zavdalo příčinu k několika žertům.
Já jemu:
Strýc nepřijde, pro vnesení jarního prvku pozvu srbského tyrana, není-li po ruce úsvit blíže demokratickému slunci.
Marianne. On mně:
Srbské pozvání zářivé jak souhvězdí Ville d’Avray, žehnám vám... Pozdrav a bratrství.
Joseph.
Ten žid podepsaný Joseph! Joseph, který má nejkrásnější postavu na světě!
Jakou studii by z toho člověk udělal. Hecht mi slíbil Juliette Lamber, ale ona bude vydávat revui, je celá v těch papírech...
„A copak vy nejste v jejích...“
Načež mi o dvě hodiny později, když jsem mu ukázala jeden obraz, odpověděl:
„Manet?“ zeptala jsem se.
„Ano, Manet Thécel Phares.“
Ne, nemyslete si, že je tak hloupý, řekl to jen proto, že jsem mu předtím řekla jinou hloupost o jeho klavíru Erard... errare humanum est.
Ostatně je to prosté, elegantní a vkusné. Že ano?

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka: francouzské «être dans les petits papiers de quelqu’un» znamená „být u někoho dobře zapsán“; Marie se Hechta ptá, zda on sám není u Juliette Lamber v oblibě. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka — jméno malíře Maneta splývá s biblickým „Mene tekel ufarsin“, tajemným nápisem na zdi z knihy Daniel (5,25–28), který předpovídá pád. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka na jméno výrobce klavírů Érard a latinské errare humanum est („mýlit se je lidské“). ↩