Sobota 13. září 1879

Večeře u Hechta! Pan a paní Dubailovi, která takříkajíc dělala domácí paní, je rozená Martinezová, jakási kreolka od paní de Lessepsové. Hecht ten sňatek zařídil; Dubail je synem starosty a přítelem a tak dále a tak dále. Pak baron de Beyens, Arène, tajemník pana Lepèra, jinak řečeného otec dýmka, ministra vnitra, da Costa, Alexis. A my. Odehrává se to v ulici Château d'eau v prvním patře, malý, dosti umělecký byt s velmi krásnými obrazy, samými Rousseauy, Coroty, Troyony, Delacroixy, ba i Raffaelem.
S vyslancem jsem dělala reakcionářku a Hecht mi pronášel docela aristokratické lichotky.
Přijímá hosty s lehkostí a zdá se, že je na to zvyklý. Předešlého dne jsme si vyměnili tyto telegramy, což mezi námi zavdalo příčinu k několika žertům.
Já jemu:
Strýc nepřijde, pro vnesení jarního prvku pozvu srbského tyrana, není-li po ruce úsvit blíže demokratickému slunci.
Marianne. On mně:
Srbské pozvání zářivé jak souhvězdí Ville d'Avray, žehnám vám... Pozdrav a bratrství.
Joseph.
Ten žid podepsaný Joseph! Joseph, který má nejkrásnější postavu na světě!
Jakou studii by z toho člověk udělal. Hecht mi slíbil Juliette Lamber, ale ona bude vydávat revui, je celá v těch papírech...
— A copak vy nejste v jejích...
Načež mi o dvě hodiny později, když jsem mu ukázala jeden obraz, odpověděl:
— Manet? zeptala jsem se.
— Ano, Manet Thécel Phares.

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka — jméno malíře Maneta splývá s biblickým „Mene tekel ufarsin", tajemným nápisem na zdi z knihy Daniel (5,25–28), který předpovídá pád.