❦
Pátek 5. září 1879
Vendredi 5 septembre 1879
Po dvou příjemně strávených dnech jsme opustily Dieppe.
Après deux jours agréablement passés nous avons quitté Dieppe.
Jsem z toho nadšená. Jsou dvě hodiny ráno, jsem silně znuděná.
J’en suis ravie. Il est deux heures du matin, je suis fortement ennuyée.
Vyjela jsem si s Berthe, jely jsme do Bois, kde byla velmi zábavná společnost a baron de l’Ariège a Hecht. Hecht se zeptal, zda budeme dnes večer doma. Alexis tam byl se svým pěkným koněm a docela novým kočárem, vzaly jsme ho do našeho, když jsme předtím málem sledovaly barona, který právě ve chvíli, kdy jsme se přibližovaly, opustil kočár plný kurtizán. Velmi nás také pobavilo opět spatřit tváře z Dieppe. Alexis u nás povečeřel, Hecht přišel později a po dvě hodiny nám vyprávěl o Gambettovi; ten žid mluví docela dobře, a jde-li o Gambettu, stává se výmluvným — způsob, jakým podal a vyložil jeden bellevillský projev, je vskutku pozoruhodný.
Je suis sortie avec Berthe, nous sommes allées au Bois où il y avait du monde très amusant et le baron de l’Ariège et Hecht. Ce dernier a demandé si nous serions chez nous ce soir. Alexis était là avec son joli cheval et sa voiture toute neuve, nous l’avons pris dans la nôtre après avoir presque suivi le baron qui au moment où nous approchions venait de quitter une voiture de cocottes. Nous nous sommes beaucoup amusés aussi de revoir des figures de Dieppe. Alexis a dîné chez nous, Hecht est arrivé plus tard et pendant deux heures nous a raconté Gambetta; ce juif parle pas mal et quand il s’agit de Gambetta il devient éloquent, la manière dont il a rendu et expliqué un discours de Belleville est vraiment une chose remarquable.
Naslouchala jsem s živým zájmem a upřímně obdivovala — ne Hechta, Gambettu. Ale mé matky mě velice rozčilují... Jsou nemotorné, unavují, trvají na věcech, přes které je třeba rychle přejít... a pak nevím, jestli se mi to jen zdá... ale dělají mě nešťastnou hromadou drobných nemotorností tak trapných, tak nepříjemných; nedostatkem taktu, který mě dohání ke křiku a přivádí k zoufalství; pořád chci něco zachraňovat, napravovat, a jsem nucena žertovat až do krajnosti. Zvyklé vídat mě bláznivou mě všelijak roztomile popichovaly, abych byla bláznivá i dnes večer; myslí si, že jsem skvělá, zatímco jsem taková, jaká jsem byla dřív. Jsem pokořená a zoufalá. Když chci být rozumná, brání mi v tom! Když se snaží zalíbit, jsou ohavné!
J’écoutais avec un vif intérêt et j’admirais sincèrement, pas Hecht, Gambetta. Mais je suis fortement contrariée par mes mères... Elles sont maladroites, elles fatiguent, elles insistent sur des choses qu’il faut passer vite... et puis je ne sais si c’est une idée... mais elles me rendent malheureuse par un tas de petites maladresses si gênantes, si désagréables; un manque de tact qui me ferait crier et m’affole; je veux toujours arranger, rattraper et je suis forcée de plaisanter à outrance. Habituée à me voir folle elles ont fait toutes sortes de petites agaceries gracieuses pour que je le sois ce soir, elles pensent que je suis brillante alors que je suis comme j’étais avant. Je suis humiliée et désolée. Quand je veux être sage on m’en empêche ! Quand elles font des frais elles sont abominables !
Proč mě nenechat na pokoji! Ne! Pořád mě stavět do popředí, schvalovat, podporovat, předjímat, co řeknu; a pak kvůli tomu vypadám hloupě. Odpustila bych všechno, kdyby to byla pravda! Ale je to jen póza. A pak... co vám mám říci, leda že vcelku mám mnoho důvodů být šťastná, ale v jednotlivostech jsem velmi politováníhodná.
Pourquoi ne pas me laisser tranquille ! Non ! Me mettre toujours en scène, approuver, appuyer, prévenir, ce que je dis; et puis cela me donne l’air bête. Je pardonnerais tout si c’était vrai ! Mais ce n’est que de la pose. Et puis... que voulez-vous que je vous dise si ce n’est que en général j’ai beaucoup de choses pour être heureuse mais qu’en détail je suis très à plaindre.