❦
Středa 20. srpna 1879
Mercredi, 20 août 1879
Zdálo se mi o Cassagnacově ženě, zrzavé a tlusté. Šla jsem malovat na venkov, spala jsem málo, jsem velmi unavená a ošklivá. Už tak prudce nesdílím včerejší hněv, roztrpčení a pokoření, po nichž následovaly slzy na špinavém červeném sametovém divanu v mém pokoji.
J’ai rêvé de la femme de Cassagnac avec cheveux rouges, et grasse. Je suis allée peindre à la campagne, j’ai peu dormi, je suis très fatiguée et laide. Je ne partage plus aussi vivement ma colère d’hier, dépit et humiliation suivis de larmes sur le sale canapé de velours rouge de ma chambre.
Myslím, že se mě to před rokem dotýkalo méně. Říká se přece, že prudké dojmy rychle vyblednou. Už si nepamatuji, kde jsem předpokládala, že k tomu pánovi pojmu vášeň, která by se utvářela ponenáhlu a byla věčná a přes niž by mohlo přejít leccos, aniž... vyhledám to místo. Vzpomínáte si na ten jakýsi horoskop, který mi sestavil zeť paní hraběnky Couveletové, když poprvé či podruhé večeřel v čísle 71 na Champs-Élysées? Ne že bych byla přesvědčena, že se to stalo, ale ráda bych to věděla... ostatně nemyslím, že bych kdy mohla pocítit cit, do něhož by se nemísila ctižádost. Pohrdám lidmi, kteří nejsou ničím.
Je crois que cela me faisait moins il y a un an. On dit bien que les impressions violentes s’effacent vite. Je ne me souviens plus où je supposais que j’aurai une passion, pour ce monsieur, qui se formerait peu à peu et qui serait éternelle sur laquelle pourront passer bien des choses sans... je chercherai le passage. Vous rappelez-vous de l’espèce d’horoscope que me tira le beau-fils de Mme la comtesse Couvelet la première ou la seconde fois qu’il a dîné au 71 des Champs-Elysées ? Ce n’est pas que je sois convaincue que c’est arrivé mais je voudrais bien le savoir... du reste je ne pense pas que je puisse jamais éprouver un sentiment où l’ambition ne soit pas mêlée. Je méprise les gens qui ne sont rien.
Nová básnička, tentokrát francouzsky, dnes ráno došlá poštou.
Nouvelle pièce de vers, en français cette fois, reçue ce matin par la poste.
Myslím, že všechny city jsou z něčeho utvořeny, a nevážila bych si někoho, kdo je zamilovaný do těla... nevyjadřuji se dobře... záleží na povahách, někdy člověk miluje prosté soukromé osoby, šlechtice nebo měšťany, kteří ve svém životě nic nevykonali, a přece je nelze nazvat panenkou nebo tělem. Krásná duše, duch... a co jsem já?
Je crois que tous les sentiments sont faits de quelque chose et je n’estimerais pas quelqu’un amoureux d’un corps... je ne m’explique pas bien... cela dépend des caractères, on aime quelquefois de simples particuliers, gentilhommes ou bourgeois qui n’ont rien fait dans leur vie et qu’on ne peut pourtant pas nommer poupée ou corps. Une belle âme, de l’esprit... que suis-je, moi.
Nadaní lidé jsou ovšem jiný druh a mají prestiž sami pro sebe. Pokud jde o muže génia, o velké muže... o těch mluvit nebudeme, Zesnulý mezi ně nepatří. Říká se, že je to chvastoun placený Chislehurstem. To je tak hloupé! Je docela přirozené, že když skoro nic nemá, jeho páni mu pomáhají při volbách nebo hradí schodek listu, ale to se nestává často, jelikož list si na sebe obvykle vydělá.
Maintenant les gens de talent appartiennent à un autre genre et ont un prestige à part. Quant aux hommes de génie, aux grands hommes... nous n’en parlerons pas, le Défunt n’en faisant pas partie. On dit que c’est un matamore payé par Chislehurst. C’est si bête ! Il est bien naturel que lui n’ayant presque rien ses maîtres l’aident dans ses élections ou payent le déficit du journal mais cela n’arrive pas souvent, le journal faisant généralement ses frais.
Brát peníze na živobytí není čestné, ale dávat peníze na potřeby Věci je docela prosté. Říká se také, že mu peníze dávaly ženy, což je velká hanebnost, a abych tomu uvěřila, musela bych to vidět. Ostatně pomlouvají ho jeho nepřátelé, to je docela přirozené. Reakcionáři přece říkají, že Gambetta je zloděj a tak dále, vládnoucí republikány nazývají zločinci, padělateli a tak dále. To jsou zdvořilůstky, jež si lidé navzájem dluží; všimněte si, že kladu Gambettu nad Cassagnaca — Gambetta se stal uznávaným a obdivovaným vůdcem většiny, kdežto rytíř je jen hlučná, skvělá osobnost a zlá potvora; vlastnosti, které s sebou nesou mnoho nepřátel v řadách průměrných, bázlivých a ošklivých přátel.
Qu’il reçoive de l’argent pour vivre, ce n’est pas honorable mais qu’on en donne pour les besoins de la Cause c’est tout simple. On dit aussi que les femmes lui ont donné de l’argent, c’est une grande infamie et il faudrait voir pour croire. Dur reste ce sont ses ennemis qui le calomnient, c’est tout naturel. Les réactionnaires disent bien que Gambetta est un voleur etc. ils traitent les républicains gouvernants de malfaiteurs, de faussaires etc. etc. Ce sont là des politesse qu’on se doit; remarquez que je place Gambetta au-dessus de Cassagnac, Gambetta s’était fait le chef reconnu et admiré de la majorité tandis que le chevalier n’est qu’une personnalité bruyante, brillante et mauvaise bête; qualités qui comportent beaucoup d’ennemis dans les rangs des amis médiocres, timides et laids.