Neděle 20. července 1879

Strávila jsem tři hodiny u Gaviniových, kde se vystřídali pánové Galloni d'Istria, de Vallon, de Chaudordy, de Chateaurenard, de Pressac, Géry a tak dále, a tak dále. I několik dam, ale já se držela v Gaviniho pracovně s muži, naslouchala jsem a mluvila o politice. Pronesla jsem několik trefných postřehů, což ze mě učinilo příjemnou posluchačku a dobře mě naladilo. Mluví se jen o včerejší schůzi, o princově chování na pohřbu a o všem, co víte z novin.

Nikdy jsem se necítila tak dobře jako uprostřed těch senátorů, bývalých velvyslanců, bývalých státních radů či poslanců. Otázky tomu nahrávaly, a tak byl každý zajímavý a duchaplný. Byl to syn barona de Nervo, kdo přinesl nejčerstvější novinky z avenue d'Antin a kdo se pokoušel přivést Gaviniho zpět k dobrým citům. Ale Gavini, ač dává najevo svou přízeň, drží se zpátky. Říká, že kdyby nebyl s princem býval důvěrný přítel, byly by věci jednoduché, ale byli přáteli a pak se navzájem počastovali výrazy „vzpurný princ" a „komediant", z jedné i z druhé strany. Zkrátka šel by tam jen tehdy, kdyby mu princ poslal Géryho nebo jiného přítele s prosbou, aby přišel. Proto, myslím, Géry přišel hodinu poté, co Nervo odešel.