Neděle 13. července 1879

Šla jsem ukázat Diniin portrét Tonymu, který mě zahrnul komplimenty. Ale ani to nedokáže ze mě sejmout tu ospalost, ten smutek, cosi příšerně tíživého… Jako bych byla přítomna tomu nepředstavitelnému obřadu tam daleko.
Všechny mé osobní smutky přicházejí posílit to hluboké dojetí, tu nevysvětlitelnou bolest.
Bože můj! Proč jsi to učinil! Bože můj, proč jsi to učinil?
Paní Gaviniová mě přijela vyzvednout a jely jsme do Lesa. Spoléhala jsem, že se tím trochu vzpamatuji, ale dozvěděla jsem se, že Cassagnacova žena chodí ke španělské královně a že ji královna líbá a že paní de Cassagnac řekla královně, že je pozvána císařovnou na šest dní do Chislehurstu a že jí odtamtud napíše podrobnosti.
— Šla tam jako kdekdo, dodává paní Gaviniová, to bych ráda věděla, jestli se bude císařovna zabývat paní de Cassagnac. A tak se tomu kdekdo směje, jsou to příliš velcí lháři, ti Cassagnacovi.
— Ale madam, ti, kdo vědí, se tomu smějí, ale na ostatní to dělá dojem, povídám.
— Ech! v Paříži to ví kdekdo! Lidé se tomu smějí.
To všechno je nevyhnutelné, ale přece jen mě to dost mrzí.
Říká se, že Popaul přejde k panu de Chambord, legitimisté jásají, Cassagnacovy portréty se hemží po klášterech. Zajisté pro povznesení jeptišek. Ale jestli náš kandidát tento obrat dokoná, učiní to se vší obratností, jíž vládne. A myslím, že teď chápu cíl těch posledních článků o Jérômovi a o zárukách a tak dále. To ho učiní velmi šťastným. Jeho ideálem by bylo být synem křižáka a bránit Krále a Boha, Boha a Krále svou dobrou toledskou čepelí. Uvidíme…
Jsem velmi nešťastná, cosi černého a smutného mě celou zahaluje. A pořád se přistihuji, jak myslím na ty příšerné obřady tam daleko. Plakala jsem, ale ne dost, tíseň mě svírá.
Vážně nevím, jaké potěšení je v pláči. Člověk ta dojetí vyhledává, dychtí po novinách, které z něho vyloudí proudy palčivých slz… a potom je mu jaksi dobře.
Šly jsme na velkou vojenskou přehlídku a při odchodu jsem mohla vidět Arnauda dost zblízka a dost dlouho, abych vám řekla, že není krásný. Byl zrudlý (běžel sehnat kočár) a pak — člověk má dny, kdy je ošklivý. Zkrátka, viděla jsem ho ošklivého a hlavně měl výraz… hloupý, nic nepřeháním. Myslím, že se dvoří jedné Američance, vysoké, dost statné, velmi plavovlasé, s velkou tváří oslnivé pleti. Toalety nevkusné. Jsou to dvě sestry, viděla jsem je ve sněmovně. Vypadá dost hloupě na to, aby se dvořil té osobě. Už ho obdivuji jen jako milionáře. Co se týče paní Arnaud, to je císařovna.
Jak je možné, že je to slečna Guichardová, vdova Arnaudová?
Toaleta skvostná a elegantní, držení těla, chůze, vzezření: Královna.
Přicházejí Mouzayovi a my se bavíme točením stolečku.
Nevím, jestli ty dobré dámy podváděly, ale myslím, že ne.
Přišel princův duch a řekl nám, že nemá rád ani Jérôma, ani Victora. Potom to byl Viktor Emanuel, italský král, který nám řekl, že nemá rád Jérôma, že Jérôme nebude vládnout a do roka a pěti měsíců zemře násilnou smrtí. Jeho syn Viktor bude za sedm let prezidentem nebo diktátorem.
Že králi Umbertovi zbývají už jen dva roky a něco života.
Nejsem tím příliš přesvědčena.
Říká se, že kněžna Beatrice vezme závoj. Jaké příšerné věci.
Ale proč to jsem zrovna já, kdo cítí a oplakává všechna ta neštěstí?