❦
Čtvrtek 10. července 1879
Včera se odehrála scéna tak odporná, že jsem o ní ani nechtěla psát. Přesto to všechno musíte vědět.Jeudi 10 juillet 1879Hier il s’est passé une scène si dégoûtante que j’ai pas même voulu écrire. Pourtant il faut que vous sachiez tout cela.
Vejdu k mámě a mechanicky, jak se mi to stane desetkrát za den, beru otevřený dopis, který ležel na stole.
J’entre chez maman et machinalement comme cela m’arrive dix fois par jour, prends une lettre ouverte qui était sur la table.
Tu ta bláznivá žena, myslíc, že je to nějaký dopis od jejího bratra nebo o jejím bratrovi, vrhá se na mě a snaží se mi ten papír násilím vyrvat. To vám už dokazuje, že tu jsou špinavé pletichy a že se bojí, abych policii neudala místo, kde se ten člověk skrývá, místo, odkud sem přichází zahrnovat nás potupou a hanbou.
Alors cette femme folle pensant que c’était quelque lettre de son frère ou à propos de son frère, se jette sur moi et essaye de m’arracher ce papier de force. Cela vous prouve déjà qu’il y a de sales tripotages et qu’elle a peur que je dénonce à la police l’endroit où cet homme se cache, endroit duquel il vient ici pour nous couvrir d’opprobre et de honte.
Ve velkých chvílích jsem vždy nesmírně klidná, a když jsem ucítila nehty v paži, první mou starostí bylo strčit dopis do živůtku, neboť tehdy jsem pochopila, co ten dopis musí být. Řekla jsem jí jen, ať si dá pozor, a že udělá-li ještě jediný pohyb, začnu křičet. Tu přišla teta a uklidnila tu nešťastnou oběť mé brutality tím, že jí řekla, že ten dopis přišel od Karageorgevitchů.
Dans les grands moments je suis toujours excessivement calme et quand j’ai senti les ongles dans mon bras, mon premier soin a été de fourrer la lettre dans mon corsage car alors je compris ce que ce devait être que cette lettre. Je lui dis seulement de prendre garde et que si elle faisait un geste de plus je me mettrais à crier. Alors est arrivée ma tante et rassura la malheureuse victime de ma brutalité en lui disant que cette lettre venait de chez les Karageorgevitch.
Roztrhla jsem si před těmi ženami šaty, abych jim ukázala docela zrudlou paži, protože říkaly, že lžu, a vidouc tu paži, ta ubohá oběť praví, že to bylo snad náhodou. Nic vám nepovím nového, když vám zopakuji, že mezi mnou a matkou už nějaký čas všechno skončilo.
J’ai déchiré ma robe devant ces femmes pour leur montrer mon bras tout rouge parce qu’elles me disaient que je mentais et en voyant le bras la pauvre victime dit que c’était peut-être par hasard. Je ne vous apprendrai rien en vous répétant qu’entre ma mère et moi depuis quelque temps déjà tout est fini.
Ani si nedokážu pořádně představit, co bych asi cítila, kdyby zemřela. Přesto si myslím, že bych byla zoufalá, soudě podle své citlivosti ke všem ostatním věcem.
Je ne puis même bien me rendre compte de ce que je pourrais bien éprouver si elle venait à mourir. Je crois pourtant que je serais désespérée, à en juger par ma sensibilité pour toutes les autres choses.
Je to smutné, že, to všechno?
C’est triste n’est-ce pas, tout cela ?
Ale v mém životě je téměř všechno smutné. Lituji, že jsem o tom dnes mluvila, odvádí mě to od polemiky mezi Detroyatem a Mirabeauem. S jistým potěšením vidím, že Detroyat a R. Mitchell mu dávají tytéž rady jako jeho pět žen. Jsem zvědavá, jak odpoví na ten poslední článek, ale ráda bych toho pána viděla jít ke dnu; myslím, že by mi to způsobilo zármutek smíšený s radostí. (Když je člověk nešťastný, přeje zlé všem, je to útěcha.) Ledaže by přešel k panu de Chambord… Inu… byl by to způsob, ale pan de Chambord může brzy zemřít, a pak by nám zbyli orleánští princové, které jsme zaplaťpánbůh dost urazili, takže co? Ach tak.
Mais presque tout est triste dans ma vie. Je regrette d’avoir parlé de cela aujourd’hui, cela me fait oublier la polémique entre Detroyat et Mirabeau. Je vois avec un certain plaisir que Detroyat et R. Mitchell lui donnent les mêmes conseils que ses cinq femmes. Je suis curieuse de savoir comment il répondra à ce dernier article mais je voudrais voir sombrer ce monsieur; je crois que cela me causerait un chagrin mêlé de joie. (Quand on est malheureux on veut mal à tout le monde, c’est une consolation.) A moins qu’il ne passe à M. de Chambord... Dame... ce serait un moyen mais M. de Chambord peut mourir bientôt et alors il nous resterait les princes d’Orléans que nous avons assez insultés Dieu merci, alors, quoi ? Ah voilà.