❦
Neděle 8. června 1879
Velká cena. Jsem smutná, ač oblečená do bílého; elegantní, půvabná, s kloboukem, který mi sluší. Klobouk z rýžové slámy s mašlí z bílého saténu. Šaty z pruhované, arabské, krepované látky. Obdivuhodné černé botky od Ferryho, není nad něho.Dimanche 8 juin 1879Le Grand Prix. Je suis triste bien qu’habillée de blanc; élégante, gentille, avec un chapeau qui me va bien. Un chapeau de paillasson avec un nœud de satin blanc. Une robe en étoffe rayée, arabe, crêpée. Des bottines noires admirables de chez Ferry, il n’y a que lui.
Paní Gaviniová, Dina, já a pan Randouin v kočáře na osmi pérech a Gavini s paní Randouinovou v kupé, čímž nebyla krásná Odetta spokojena, a paní Gaviniová ji na zpáteční cestě vzala k nám a oba manželé svědomitě jeli za námi. Čekal se déšť, ale počasí bylo to nejkrásnější na světě. Nebavila jsem se, nebyl tam žádný doprovod kromě obou Karageorgevitchů, pana de Vernette a pak kapitána Blanca, který se námi na veřejnosti chlubí a který mi nabídl rámě, ale já si vzala Gaviniho a Blanc připadl Dině. Když se přiblížil, hloupě jsem dostala strach, zdálo se mi, že přede všemi Gaviniovými spustí o Cassagnacovi nebo o těch dopisech. Začala jsem si potichu odříkávat modlitbu, takový jsem měla strach.
Madame Gavini, Dina, moi et M. Randouin dans le huit-ressorts et Gavini et Mme Randouin dans un coupé, ce dont la belle Odette n’était pas contente et Mme Gavini l’a prise avec nous au retour et les deux maris suivaient scrupuleusement. On s’attendait à de la pluie mais il a fait le plus beau temps du monde. Je ne me suis pas amusée, il n’y avait pas de cavaliers sauf les deux Karageorgevitch, M. de Vernette et puis le capitaine Blanc qui se vante de nous en public et qui m’a offert son bras mais j’ai pris celui de Gavini et Dina a eu Blanc. Quand il s’est approché j’ai eu bêtement peur, il m’a semblé qu’il allait devant les Gavini me parler de Cassagnac ou des lettres. Je me mis à réciter une prière tout bas tellement j’ai eu peur.
Paní Gaviniová vypráví, že dnes ráno viděla vévodu de Rivoli, který chce, aby ho oženila, a který ji dvě hodiny rozesmával. Ta dobrá dáma ví, že chci velmi bohatého muže, takže si nemyslete, že je to pro mě, vyprávěla to docela prostě Randouinové mezi tisícem jiných věcí. Tu jsem se jí vyptávala a dozvěděla se, že tomu pánovi je čtyřicet a později bude mít 60 000 liber renty a že získá druhý majorát, bude-li mít tolik rozumu, aby zplodil syna, a že hledá dívku dvaadvaceti až šestadvaceti let s 60 000 liber renty jako on. Ani dobře nevím proč, ale myslela jsem na něho před několika dny. Je malý, hnědovlasý, plešatý, hubený; byl dlouho milencem Souvoroffové, kvůli čemuž se říká, že bude nejlepším manželem na světě, neboť prý prokázal andělskou a rozkošnou povahu, až do hlouposti.
Madame Gavini raconte qu’elle a vu ce matin le duc de Rivoli qui veut qu’elle le marie et qui l’a fait rire pendant deux heures. La bonne dame sait que je veux un homme très riche, aussi ne pensez pas que cela soit pour moi, elle le racontait tout simplement à la Randouin entre mille autres choses. Alors je l’ai questionnée et j’ai appris que le Monsieur à quarante et aura plus tard 60.000 livres de rente et qu’il aura un second majorat s’il a l’esprit d’avoir un fils et qu’il cherche une jeune fille de vingt-deux à vingt-six ans avec 60.000 livres de rente comme lui. Je ne sais trop pourquoi j’ai songé à lui il y a quelques jours de cela. Il est petit, châtain, chauve, mince; a été l’amant de la Souvoroff pendant longtemps , ce qui fait que l’on dit qu’il sera le meilleur mari du monde car il paraît qu’il a fait preuve d’un caractère angélique et charmant jusqu’à la bêtise.
Často jezdí do Itálie a připadá mi jako krásná duše, nevím proč. Je mu pětačtyřicet a tvrdí, že je třeba ho co nejdřív oženit. „Tak co, paní Gaviniová, k čemu vlastně jste, když mě neoženíte!“ Ta dobrá stará Gaviniová se všemi svými nicejskými chovanci.
Il va souvent en Italie et cela m’a l’air d’une belle âme, je ne sais pourquoi. Il a quarante-cinq ans et prétend qu’il faut se dépécher de le marier. - Voyons Mme Gavini, à quoi êtes-vous donc bonne si vous ne ne me mariez pas ! - Cette bonne mère Gavini avec tous ses pensionnaires de Nice.
Lituji, že mi není aspoň třiadvacet, byla bych se okamžitě provdala. Taková, jaká jsem, se pokládám za příliš mladou, než abych se vzdala lepšího a nečekanějšího osudu. A jestli za dva tři roky ještě nebude ženatý, pokusím se za něj provdat; ale on bude bohužel ženatý.
Je regrette de n’avoir pas vingt-trois ans au moins, j’aurais immédiatement épousé. Telle que je suis je me crois trop jeune pour renoncer à un sort meilleur et plus inattendu. Et si dans deux ou trois ans il n’est pas encore marié, je tâcherai de l’épouser; mais il sera marié malheureusement.
Jsem snad tak trochu zelená, ale připadá mi to jako věc odporná, ti muži, kteří v jistém věku prosí, aby je někdo oženil.
Je suis peut-être un peu verte mais il me semble que c’est une chose dégoûtante ces hommes qui arrivés à un certain âge prient qu’on les marie.
Když mi Gaviniová řekla, že Rivoli na tom je takhle, zůstala jsem překvapená. Představovala jsem si, že ten odkvetlý pán, přesycený ruskými a knížecími pletkami, je jakýsi snílek, poutník z Říma do Neapole, jedním slovem krásná duše.
Quand la Gavini m’eut dit que Rivoli en était là je suis restée étonnée. Je m’imaginais que ce monsieur fané et revenu de liaisons russes et princières était une sorte de rêveur, de voyageur de Rome à Naples, en un mot une belle âme.
Sakra!
Zut !
Ubohá malá Berthe, chodí k nám dost často a dnes večer říkám ubohá malá Berthe bez nejmenší ironie.
Pauvre petite Berthe, elle vient assez souvent chez nous et ce soir je dis pauvre petite Berthe sans aucune ironie.
Je nešťastná. Ten její hnusný tvor ji trýzní, zakazuje jí chodit s ním ven, odchází beze slova, vrací se pozdě, chodí všude; a když se ho ona docela přirozeně zeptá: kam jdeš; nebo, odkud jdeš, nebo, cos dělal? — dělá jí scény. A jednoho dne ji nechal jít odsud až k Bastile navzdory jejím stížnostem a příliš těsným střevícům, domácím střevícům, takže se vrátila s opuchlými a odřenými nohama, a tu jí řekl, že to bylo proto, aby ji odnaučil chodit s ním ven. Zkrátka hromada špinavostí. Pro mě o tom nikdy nebylo ani stínu pochyby. A ta hloupá ženská, víte, co říká?
Elle est malheureuse. Son être ignoble la tourmente, lui défend de sortir avec lui, sort sans rien dire, rentre tard, va partout; et si le plus naturellement du monde elle lui demande: où vas-tu; ou, d’où viens-tu ou, qu’as-tu fait? Il lui fait des scènes. Et un jour il l’a fait marcher d’ici jusqu’à la Bastille malgré ses plaintes et des souliers trop courts, des souliers de chambre de sorte qu’elle est rentrée avec les pieds enflés et écorchés, alors il lui a dit que c’était pour la déshabituer de sortir avec lui. Enfin un tas de saletés. Pour moi, cela n’a jamais fait l’ombre d’un doute. Et cette bête de femme, savez-vous ce qu’elle dit ?
„Vím, že mě Robert v hloubi duše zbožňuje, ale v tuhle chvíli je tu jedna žena, která na něho má ohromný vliv a která mu zakazuje být se mnou, Robert je tak slabý. Kdekdo ho dokáže ovlivnit.“
Je sais que Robert m’adore au fond, mais il y a en ce moment une femme qui a sur lui une énorme influence et qui lui défend d’être avec moi, Robert est si faible. Chacun peut l’influencer.
„A je… zamilovaný do té ženy?“
— Et il est... amoureux de cette femme ?
„Ano… ale v hloubi duše mě zbožňuje. A pak je tu jedna slečna, které se dvoří a před kterou tají, že já jsem jeho žena. Ta slečna, když se dozvěděla, že Robert je ženatý, zuří a schválně mi ho bere.“
— Oui... mais au fond il m’adore. Et puis il y a une demoiselle à laquelle il fait la cour et à qui il cache que je suis sa femme. Cette demoiselle en apprenant que Robert est marié est furieuse et me le prend exprès.
Zbytečné pokračovat, že?
Inutile de continuer, n’est-ce pas ?